Dlouhometrážní dokument Kupředu levá, kupředu pravá o mladých komunistech a mladých konzervativcích natočila režisérka Linda Jablonská.
Jak podle ní vypadají a žijí lidé, kteří by v politice už za deset mohli udělat slušnou kariéru, a tím ovlivňovat životy nás všech?
"Člen Komunistického svazu mládeže se většinou rekrutuje ze sociálně slabých vrstev, bydlí v paneláku a chodí do hospody na pivo," říká dnes, kdy je dokument ve střižně.
"Mladý konzervativec má dobře zajištěné rodiče, moderně zařízený byt a po večerech chodí hrát bowling," dodává.
Mladí komunisté ze zásady kouří startky, cigarety od kovboje jsou příliš americké. "Jasné rozdíly jsou patrné při pohledu do knihovny - Stalin a Lenin versus Hayek a Churchill," vypočítává Jablonská.
"Mladí konzervativci pomalu nevyjdou bez kravaty a bez obleku, navzájem si často vykají. Komunisté se oslovují soudruzi, na oblečení nehledí."
Téma komunistické mládeže už režisérka zkoumala ve svém předchozím filmu Kupředu levá, nyní pole působnosti rozšířila na obě kontrastní části angažovaných mládežníků.
Záloha dvou ze tří nejsilnějších českých stran má nicméně stejnou motivaci, proč vstupuje do politiky. Podle Jablonské to je "touha někam patřit, najít nové přátele, zabít čas".
Jejich vzájemný vztah je logicky negativní a jejich činnost je často zaměřená právě proti opačné skupině.
Jablonskou mladí hrdinové prý dokonce (bezúspěšně) lanařili, aby se stala členkou jejich stran, případně nebyli nadšeni, že volila Stranu zelených.
Politika však není jediným motivem filmu. V dokumentu jsou nejen slzy a jásot při sledování volebních výsledků, ale i komunistická lovestory nebo životní zklamaní mladého konzervativce.
Vystupuje tu maminka, která pod vlivem aktivního syna vstoupila v padesáti do ODS, i matka mladé komunistky, která se na kandidátce KSČM umístila na pátém místě a svou dceru už od dvou let vodí na oslavy Prvního máje. Zato Topolánek s Grebeníčkem jsou tu spíš v epizodních "rolích".
Začalo se natáčet 17. listopadu 2005 a pracovalo se až do červnových voleb. Jablonské se podařilo dostat i na demonstrace, plesy, kongresy a večírky.
"Byli jsme na rockotéce k výročí úmrtí Che Guevary, na konzervativní soutěži v recitaci, nemohli jsme chybět na 1. máji," vypočítává šestadvacetiletá režisérka před premiérou plánovanou na 2. listopad, čtrnáct dnů po komunálních volbách.
