Ve stínu hákového kříže
Nacistický režim využil olympiádu ke své propagandě.

Jen několik kilometrů od Olympijského stadionu už existoval koncentrační tábor Sachsenhausen.

Na příkaz Goebbelse německá média po dobu her zmírnila antisemitské a rasistické projevy.

Hrdinou her se stal americký černošský atlet Jesse Owens, ale nejvíce medailí získalo domácí Německo.

Sovětsko-maďarská řež
Hry začaly v listopadu, několik týdnů po sovětském potlačení maďarského povstání proti komunistickému režimu.

Australské publikum projevovalo maďarským sportovcům mimořádnou náklonnost.

Při zápase Maďarsko - SSSR ve vodním pólu se hráči obou týmu poprali do krve.

Čína se her odmítla účastnit, protože své sportovce vyslal do Melbourne nepřátelský Tchaj-wan.

Masakr v předvečer her
Policie pořadatelského Mexika deset dní před začátkem her rozstřílela desítky demonstrujících i náhodných kolemjdoucích na náměstí Tří kultur v hlavním městě.

Posluchači univerzit požadovali mimo jiné obnovení svobody shromažďování, osvobození politických vězňů, odstoupení vedoucích policejních činitelů a vyšetření brutálních policejních zásahů.

Místo toho však policie a armáda vyzbrojená transportéry a tanky na protestující o západu slunce zaútočila. Masakr, kterému podlehlo 200 až 300 lidí, pokračoval po celou noc.

Američtí černošští běžci na 200 metrů Tommie Smith a John Carlos při americké hymně na stupních vítězů sklonili hlavu a pozvedli na protest proti utlačování černochů ve Spojených státech ruku se zaťatou pěstí v černé rukavici.

Hry potřísněné krví
Až do dějiště olympiády dopadl stín izraelsko-palestinského konfliktu. Teroristé z palestinské organizace Černé září přepadli v olympijské vesničce izraelskou výpravu. Vše skončilo jedenácti mrtvými Izraelci, pěti usmrcenými Palestinci a zastřeleným německým policistou.

Osmička Palestinců neměla problém přelézt nehlídaný plot vesnice a dostat se až k ubikaci na Connollystrasse 31, kde Izraelci bydleli.

Němcům se nepovedla akce k osvobození devíti rukojmích (dva zemřeli už v olympijské vesnici). Teroristé je převezli na letiště Fürstenfeldbruck, odkud chtěli odletět pryč.

Ozbrojený Palestinec při zásahu německé protiteroristické jednotky stihl hodit granáty do helikoptér, v nichž seděli spoutaní Izraelci.

Vzpoura proti apartheidu
V Montrealu se ozval problém afrického kontinentu, konkrétně režim apartheidu v Jihoafrické republice. Na hrách nestartovali sportovci z šestadvaceti afrických zemí.

Několik olympijských výborů z afrických zemí vzneslo těsně před začátkem her protest proti tomu, že ragbyový tým Nového Zélandu přijel do Jihoafrické republiky a hraje tam sérii přátelských zápasů.
Afričané žádali vyloučení novozélandské výpravy. Mezinárodní olympijský výbor to odmítl. Afričané neustoupili, a tak se hry konaly bez nich.

Neúčast sportovců z černého kontinentu ovlivnila hlavně běžecké disciplíny, kde Afričané často dominují.

Bez Američanů a muslimů
Sověti chtěli olympiádou v roce 1980 dokázat, že mohou uspořádat stejně dobrou olympiádu - ne-li lepší - jako kterákoliv kapitalistická země.
Na konci roku 1979 Kreml poslal sovětské vojáky na pomoc spřízněné komunistické vládě v sousedním Afghánistánu.

Americký prezident James Carter za to Sověty ,,potrestal" bojkotem olympiády. Připojila se většina islámských zemí, západní Německo, Jižní Korea nebo Izrael. Her se zúčastnilo jen 81 států, což bylo nejméně od olympiády v Melbourne v roce 1956.

Francouzi, Britové, Italové i Španělé přijeli, ale nesouhlas s invazí do Afghánistánu dali najevo tím, že nastupovali pod olympijskou vlajkou, nikoliv pod vlajkou své země.

Sovětská odplata
Sovětský svaz a jeho spřátelené země včetně Československa Američanům v Los Angeles oplatili jejich bojkot moskevské olympiády.

Osmého května 1984 oznámil Kreml, že Sovětský svaz se her nezúčastní. Jako důvod uvedl "stoupající šovinismus a antisovětismus ve Spojených státech".

Jako jediný člen Varšavské smlouvy neposlechlo Rumunsko. Tamní diktátor Nicolae Ceaušesku sovětskou výzvu odmítl a poslal do Los Angeles 125 sportovců. Rumunsko pak skončilo v medailovém hodnocení národů druhé za USA.

Z politických důvodů se také neúčastnily Libye a Írán, přestože nepatřily ke komunistickému bloku. Se Spojenými státy měly své vlastní spory.

Idylu narušila Bosna
Na barcelonskou olympiádu vrhla stín válka v Bosně. Když 9. července španělský král Juan Carlos na stadionu hry zahajoval, v bosenském Sarajevu zuřily těžké boje mezi Srby na straně jedné a Chorvaty a muslimy na straně druhé.

Srbské síly držely město v obklíčení a v ulicích řádili ostřelovači. Výzva k příměří a klidu zbraní po dobu olympiády, jako tomu bývalo v antických časech, nezabrala - bojovalo se dál.

V době barcelonských her byl navíc ostřelován a ničen sarajevský stadion Koševo, kde byly v roce 1984 zahájeny a zakončeny zimní olympijské hry.

Československo se na rozdíl od Sovětského svazu a Jugoslávie rozpadlo až po olympiádě. V Barceloně se tak sportovci s československým znakem na hrudi objevili naposledy.

Spory o lidská práva
Přidělení her Pekingu od počátku provázela kritika odpůrců tohoto kroku. Kvůli totalitnímu režimu v Číně a porušování lidských práv.

Velká část západních státníků ale slavností zahájení nakonec nebojkotovala, přijel i americký prezident George W. Bush.

Protesty vyvolalo nucené vysídlování obyvatel Pekingu z míst, kde zástavba musela ustoupit sportovištím a olympijským objektům.

Úvod olympiády poznamenalo propuknutí vojenského konfliktu mezi Ruskem a Gruzií.