Vatikán - Začni tím, co je nezbytné, pokračuj možným a najednou zjistíš, že činíš nemožné, říkal svatý František z Assisi, vzor papeže Františka.

Nová hlava římskokatolické církve už jednu zdánlivě nemožnou věc dokázala - vrátila katolíkům víru.

Víru v to, že je i v jedenadvacátém století ve společnosti místo pro základní morální principy, na nichž byla postavena křesťanská civilizace, a že je více než dva tisíce let stará organizace schopna reflektovat problémy současnosti.

Někdejší domovník, laboratorní technik, vyhazovač z nočního klubu a později učitel literatury se v 77 letech ujal papežství s elánem, který nadchl celý svět.

První papež z Latinské Ameriky působí zcela odlišným dojmem než ti, kteří se stali hlavou Svatého stolce před ním. Krom charismatu a nebývale civilního přístupu, jímž se na veřejnosti projevuje, dokázal dát František velmi rychle najevo, že církev není jen zkostnatělou organizací, jakou se být zdála.

Kdo jsem, abych soudil homosexuály?

František se jako první papež v dějinách otevřeně vyjádřil k tématům, jež byla pro katolickou církev tabu. Na přímou otázku, jaký má názor na vztahy lidí stejného pohlaví, odpověděl, že mu nepřísluší takovou věc posuzovat. "Pokud má homosexuální člověk dobrou vůli a věří v boha, nemám právo ho soudit," prohlásil.

Neodsoudil ani potraty. V případě, že se pro něj rozhodují ženy žijící v chudobě nebo ty, jež byly znásilněny, je podle něj "potřeba vzít na vědomí bolest, kterou pociťují".

Nezůstalo však jen u slov. V listopadu František představil 84stránkový dokument - takzvanou apoštolskou exhortaci -, jenž má zásadním způsobem změnit principy fungování církve.

Bouřlivák z předměstí

Kde se vzal člověk, který dokázal během devíti měsíců změnit názor milionů lidí na organizaci, k níž se hlásí 1,2 miliardy lidí?

Jorge Mario Bergoglio se narodil 17. prosince 1936 na předměstí Buenos Aires. O tom, že se stane duchovním, podle něj rozhodlo to, že ho ve dvanácti letech odmítla dívka, do níž se zamiloval.

K jezuitskému řádu se přidal v roce 1958, ve svých 21 letech. Po dokončení chemické průmyslovky, na niž navázal studiem teologie a filozofie.

V roce 1973 byl jmenován provinciálem Tovaryšstva Ježíšova a od roku 1992 působil jako pomocný biskup v Buenos Aires. Později (2001-2013) se stal knězem-kardinálem v San Robertu Bellarmin.

Už jako kardinál a arcibiskup Buenos Aires si každý rok našel čas, aby se vypravil na předměstí, z něhož pocházel, aby požehnal tamním chudým. Vždy chodil sám a používal hromadnou dopravu.

Než byl zvolen, chystal se odejít do důchodu, podle církevních pravidel nabídl v 75 letech rezignaci a čekal, že bude schválena.

Nestalo se tak. O dva roky později byl Jorge Mario Bergoglio zvolen papežem. Překvapil hned poté, co ho konkláve vybralo; neodjel přistaveným vozem, ale spolu s kardinály nastoupil do autobusu. Ráno za sebe zase přišel osobně zaplatit nocležné v hotelu, kde spal. V civilním přístupu pokračuje dodnes.

Letošní Vánoce František slaví tím, že rozesílá chudým Římanům dary. Řádové sestry budou na jeho popud rozdávat jídlo a potřební budou navíc dostávat obálky s poukazy na bezplatnou přepravu MHD, jakožto i telefonní karty.

Zazněla už i kritika

Na hlavu "náměstka Ježíše Krista na Zemi" se už ale snesla i kritika. Pro svůj skromný život a nepřehlédnutelný zájem o chudé je obviňován z marxismu.

Známý americký komentátor a moderátor Rush Limbaugh ve své rozhlasové relaci papeže odsoudil za výroky, že se chudobu ve světě nepodaří vymýtit do doby, než se srovnají sociální nerovnosti a ustanou finanční spekulace.

František ale obvinění z obdivu k marxismu odmítá. "Marxistická ideologie je špatná, potkal jsem ale ve svém životě mnoho marxistů, kteří byli dobrými lidmi, takže se mě to nedotklo," řekl papež deníku La Stampa.

Další konzervativní komentátor Glen Beck přímo odsoudil rozhodnutí redakce prestižního magazínu The Time označit papeže za osobnost roku. Svým otevřeným postojem k homosexualitě, ženským duchovním a rozvodům prý rozmělňuje katolické hodnoty.