Moskva (od našeho spolupracovníka) - "Stát! Heslo!" zastavuje dodávku s novináři vojenská hlídka. Asi dvacetiletý voják v zelené uniformě s kalašnikovem přes rameno trvá na tom, aby mu řidič ruského ministerstva obrany sdělil kódové slovo, jinak se dál nejede.
Šedesát kilometrů od Moskvy, ve vojenském prostoru Alabino, se začátkem října konal pátý ročník mezinárodní armádní soutěže Vojin Sodružestva. Na cvičišti, kde také ruská armáda před 9. květnem trénuje slavnostní přehlídku, soutěžilo v armádních dovednostech osm družstev z bývalých sovětských republik.
Na asfaltovém plácku nedaleko střelnice postávaly skupinky příslušníků ozbrojených sil Arménie, Běloruska, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Ukrajiny a dva týmy z Ruska.
Za války si nevybereš
Sníh, který zlehka poprášil výcvikový prostor, roztál. Mladí vojáci s červenými nosy se nemohli dočkat, až dostanou rozkaz k zahájení druhého kola soutěže - střelby a překonání překážkové dráhy.
"Jo, včera - to si opravdu užili," říká ruský voják, který mumraj zpovzdálí pozoruje. "Běhali tady na oválu. Sněžilo, foukal nepříjemný vítr a oni museli po pás ve vodě přejít přes příkop," vysvětluje.
"Za války si ale nevybereš. Voják musí být připravený na všechno," dodává lakonicky.
Na nedalekém cvičáku už vojáci zapalují staré pneumatiky. Černý dým se mísí s barevným kouřem dýmovnic a rachotem kulometných dávek.
Kandidáti na titul nejlepšího vojáka postsovětského prostoru musejí proběhnout trosky domů, převléknout se do ochranného obleku, proplazit se pod ostnatým drátem a zasáhnout cíl. To vše na čas.
"Hlavním úkolem soutěže je ověření kvalit profesionálních příslušníků armády, které musí mít vojáci 21. století. To je hlavní úkol. Ale je tu ještě jeden cíl. Upevnění přátelství a armádní bratrství mezi příslušníky armád Společenství nezávislých států," vysvětlil tajemník Rady ministrů obrany SNS Alexandr Sinajskij.
Nikdy nevíš, co trefíš
Každý tým je složen ze čtyř vojáků - tří mužů a jedné ženy v zeleném. Vojačkám nikdo nic nepromíjí. Musí vdechovat stejný zápach škvařících se pneumatik a plazit se ve stejném bahnu jako jejich mužští kolegové.
" Jsem v soutěži už podruhé. Poprvé, v roce 2011, jsem skončila na druhém místě. Ruska vyhrála a já jsem skončila za ní. Třeba letos vyhraju já," říká vojínka Galina z Kazachstánu. Jak dodává, sloužit vlasti ji vždy lákalo.
"Dříve jsem dělala biatlon. Miluji adrenalin. Původně jsem chtěla sloužit u výsadkářů. Lákalo mě skákat s padákem. Stejně adrenalinová je i střelba - nikdy nevíš, co trefíš," popisuje svou vášeň pro armádu bruneta v maskáčové uniformě.
Jak se Galina přiznala, nejraději má nejtěžší část soutěže - překážkový běh. "Zkrátka tam běžíš, plazíš se, všude okolo tebe to hoří, střílíme. Fantastické," směje se kazašská vojačka.
Bez problému s Evropou
Vojenský stan je příjemně vytopen plechovými kamínky. Na stole leží sušenky Něžnosť, které vojáci zapíjejí silně přeslazeným černým čajem. Pro zmrzlé soutěžící to je doslova malá oáza.
Na kraji dřevěné lavice sedí asi padesátiletý důstojník. "Já s Evropou nemám žádný problém. Evropany nepovažuji za nepřátele," říká. Sám má k Evropě blízko, dodává.
"Pocházím z Ukrajiny, mám polské předky, ale považuji se za sovětského člověka," popisuje. A v jeho řeči je skutečně silně cítit vliv ukrajinštiny a polštiny.
"Jen jedno stále nemohu pochopit: Proč se Československo rozdělilo? Větší stát je vždy lepší než dva malé," kroutí důstojník hlavou.
