* Před pěti lety vstoupilo Česko do Schengenu. Aktuálně.cz v Německu detailně zmapovalo, jak se lidem bez hraničních závor žije. * V několika dílech seriálu popíšeme napjatou atmosféru ma česko-polsko-německém pomezí, které ovládli "zloději z Východu".
Ostritz/Krzewina (od naší zpravodajky) - Každý, kdo vystoupí z vlaku v polské zastávce Krzewina Zgorzelecka, už z dálky spatří tři obří bílo-černo-červené transparenty. Visí na plotě s ostnatým drátem na druhé straně řeky Nisy a hlásají: "Vloupání jako na běžícím pásu a žádná pomoc." "Oběti povodní a vloupání ponechané ve štychu." "Vítejte v zemi vloupání...!"
Tou "zemí vloupání" je Sasko. Korytem řeky Nisy, která nádraží dělí od saského městečka Ostritz, vede státní hranice mezi Polskem a Německem.
Transparenty si na plot pověsil Peter Fischer, majitel hotelu Neisseblick na německé straně hraniční čáry. Jen loni ho vykradli patnáctkrát. A série vloupaček pokračuje.
Každý v okolí ví, že hoteliér z Ostritzu je neonacista. V jeho hotelu Neisseblick se dokonce letos konal sjezd saské větve krajně pravicové Národnědemokratické strany Německa (NPD), který nikde jinde dovolit nechtěli.
Naštvaný na Poláky - a v mnoha jiných obcích zase na Čechy - ale zdaleka není jen pravicový extremista Fischer. Naopak. Ve vesnicích a městech podél česko-německých a polsko-německých hranic vládne rozčarování a atmosféra, jakou tu zažili krátce po pádu Železné opony.
Jejich obyvatelé sborem mluví o nájezdech zlodějů z Česka a Polska. A zaklínají se Schengenem.
Členy takzvaného schengenského prostoru se Češi i Poláci stali před bezmála pěti lety. Sasové, alespoň ti obyčejní, ale v prosinci sotva budou slavit. Nemají proč.
Hraniční závory totiž nepadly jen pro "slušné lidi", ale i pro zloděje. A tak se pět let po mamutích oslavách v pohraničí znovu mluví o zavedení hraničních kontrol.
Turistický ráj na špatném místě
Šestitisícová vesnice Grossschönau má všechny předpoklady stát se magnetem pro turisty. Zdobí ji krásné podstávkové roubenky s pečlivě udržovanými předzahrádkami, okolní příroda i zajímavá historie, spojená - tak jako na severu Čech - hlavně s textilem.
Potíž je v tom, že leží, řečeno s politickou korektností, na nepříliš šťastném místě. Přímo na česko-německé hranici.
Jinými slovy: moc blízko severočeského Varnsdorfu a moc daleko od Berlína, Varšavy, Prahy a dokonce i Drážďan, hlavního města Saska. Daleko v tom smyslu, že sem vládní úřady stěží dohlédnou. A že problémy zdejších obyvatel často řeší, až když jde opravdu do tuhého.
V obci je několik slibně vyhlížejících restaurací, minimálně jedna z nich láká strávníky i česky. Jinak se tu však turista z Česka, moc vlídného přijetí nedočká.
"Proč to tady fotíte?" volá nevrle starší pán z okna typické dřevěné chalupy, když vidí auto s českou poznávací značkou.
S argumentem, že si turisté hezké chalupy prostě rádi fotí, se ale nespokojí. "To známe, dneska si to tu vyfotíte a zítra mám po sekačce i po kole," odvětí a kvapem mizí v domě.
"Takhle to dál nejde"
"Ano, teď zrovna je Grossschönau jedním z míst, která řešíme nejčastěji," potvrzuje André Schäfer, vrchní komisař z policejního ředitelství Oberlausitz-Niederschlesien v Görlitzu.
"V kurzu" tu jsou momentálně hlavně noční vloupání do stodol a kůlen, teď zrovna se hojně kradou třeba traktůrky na sečení trávy. A samozřejmě stálice - jízdní kola. Jejich seznam němečtí policisté pravidelně posílají kolegům do Varnsdorfu, aby jim je pomohli najít.
Ztrácí se tu železo, výjimečné už dávno nejsou ani krádeže aut.
Ostatně jako podél celé hranice s Českem. Zatímco v roce 2006 tu policie z Görlitzu evidovala 86 ukradených vozů, o dva roky později jich bylo už 138. A letos je znovu zaděláno na rekord.
Minimálně u této kolonky není pochyb: osobní automobily se u česko-německé hranice kradou víc, než před vstupem Česka do Schengenu.
"Samozřejmě že je k zlosti, když tu mizí věci," říká starosta Grossschönau Franz Peuker, který na zdejší radnici vládne už od roku 2001. "Ale pořád se to drží v přijatelných mezích. Nejsou to přece ty nejtěžší zločiny," snaží se uklidňovat novináře i obyvatele obce.
Zdejší občané ale mají na věc trochu jiný názor.
"Je to velký nárůst, to rozhodně," odpovídá jeden z nich na otázku, zda kriminalita v obci po vstupu Čechů do schengenského prostoru vzrostla, nebo ne. Jméno říct nechce, prý by ho hned obvinili, že kazí vztahy s Čechy. "Ale takhle to přece už dál nejde," říká a rezignovaně odchází.
Čeští Romové na výpravě za německým šrotem:
Kdo vydělal na pádu hranic
Němečtí politici i policie se snaží vztek na Čechy tlumit.
"Lidé si za to můžou do jisté míry i sami. Romy (z Česka) si k sobě pustili moc blízko, často až dovnitř do domu. Dávali jim staré vysavače a oni si pak začali bez dovolení brát další věci," vysvětluje starosta Peuker, čímž zároveň odpovídá na otázku, kdože to v Grossschönau vlastně okrádá německé občany.
"Když někdo nechá sekačku přes noc před barákem, nesmí se divit, že je ráno pryč," přizvukuje mu Conny Stiehl, šéf policejního ředitelství Oberlausitz-Niederschlesien v Görlitzu.
Majetkovou trestnou činnost ale za hranicí zdaleka nepáchají jen čeští Romové. Ti sice dominují, pokud jde o krádeže barevných kovů, v německých obchodech ale hojně kradou i příslušníci české většinové populace, hlavně ti drogově závislí.
Auta jsou kapitola sama pro sebe. Ta, která mizí na objednávku, přesouvají organizované bandy za účasti Poláků, Čechů i Němců často dál na Ukrajinu či do Litvy. Díky otevřené hranici jim to jde snáz, než kdyby na hranici hlídkovala policie.
"Zrovna dnes v noci ukradli tady v Trixi-Parku (zábavní park pro děti v Grossschönau, pozn. redakce) zas jedno auto," vypráví policejní prezident Stiehl. "Našli ho v Česku, i s polským zlodějem."
A dodává: "To je bohužel cena, kterou platíme. Z otevřených hranic profitujeme nejen my, co přes ně rádi jezdíme jako turisté, ale i zločinci. Ať už jsou z Německa, Polska, nebo Česka."
