Paříž - Sebekritická, upřímná a zčásti bezpochyby šokující. Taková je nová kniha, vydaná jednou z nejrespektovanějších světových humanitárních organizací Lékaři bez hranic (MSF).
Sbírka esejů "Humanitární vyjednávání odhaleno" nabízí nezastřený pohled do praktik, které provázejí práci neziskové organizace ve válečných konfliktech.
"Nastal čas, abychom objasnili křehkou rovnováhu mezi cenou, kterou musejí organizace platit za možnost pomáhat obětem," řekla listu The Guardian Marie Noelle Rodrigueová, která má v pařížské centrále operace MSF na starosti.
Kniha vychází u příležitosti čtyřicátého výročí založení organizace, která často zůstává v krizových oblastech ještě dlouho poté, co ostatní utíkají do bezpečí.
Úplatky na denním pořádku
Jak vypadají kompromisy, které musejí Lékaři bez hranic s diktátorskými režimy, gerilami či teroristickými organizacemi uzavírat? Nestávají se humanitární organizace až příliš důležitými hráči a neprodlužují svými spojenectvími samotné konflikty?
"Jde o otázku, na kterou dlouho nikdo nechtěl odpovědět. Je dobře, že se MSF rozhodli celou věc prozkoumat a jsem ráda, že jsme byli upřímní," dodává Rodrigueová.
Případové studie zkoumají roli Lékařů bez hranic od roku 2003 v místech, jako je Srí Lanka, Somálsko, Barma, Pákistán a Gaza.
Kniha ukazuje, jak byli Lékaři bez hranic nucení v Somálsku řídit své operace "na dálku", protože je ohrožovali ozbrojenci z řad islamistů. V roce 2009 dokonce museli na Al-Káidu napojené milici Šabáb zaplatit pětiprocentní daň z příjmů všech zaměstnanců MSF.
Registraci každého projektu musel doprovázet poplatek ve výši 10 tisíc dolarů. Jednorázovou daň 20 000 dolarů pak bylo nutné platit každého půl roku. Nemluvě o vynuceném propuštění všech žen, které islamisté požadovali.
Pomoc pacientům je přednější
"Šabáb kontroluje většinu Somálska, a obzvláště metropoli Mogadišu. Nezbývá nám, než danou realitu přijmout," vysvětluje ochotu lékařské organizace platit ozbrojencům za možnost léčit pacienty.
"Nevybíráme si, s kým budeme jednat. To platí i o lidech údajně patřících k Al-Káidě."
Jak píše The Guardian, na knize je zajímavý fakt, že každá národní pobočka MSF se vyrovnává s překážkami jinak. Ať už jde o Barmu, nebo somálské oblasti Ogadenu.
"Některé části knihy jsou uvnitř naší organizace stále velkým tématem k diskusi," tvrdí Rodrigueová. Právě v Ogadenu byli Lékaři bez hranic obvinění etiopskou vládou ze spojenectví s Ogadenskou národní frontou pro osvobození.
"Na nože" byli MSF i s jemenským režimem. Když tamní vláda bojovala na severu země proti rebelům, zařadili Lékaři bez hranic konflikt mezi "10 nejvážnějších humanitárních krizí".
Jemen na oplátku podmínil vstup lékařů do země vyškrtnutím ze seznamu. MSF neochotně souhlasili. Dokonce vydali prohlášení, ve kterém své dřívější rozhodnutí označili za tendenční.
