* Jsi mladý, dostaneš smlouvu na dobu určitou. * Nekvalitní pracovní místa poškozují italskou, španělskou a portugalskou ekonomiku
Madrid - Silvia věděla, že nastanou těžké časy, ale něco takového nečekala. Je jí čtyřiadvacet, má magisterský titul v oboru reklama a už dva roky pracuje jako stážistka se smlouvou na dobu určitou.
Ačkoliv odvádí stejnou práci jako plně placení PR profesionálové z vedlejší kanceláře, její měsíční výdělek je 300 eur, tedy v přepočtu necelých 7500 Kč. Plat má tak malý, že jí stěží pokryje obědy a jízdenky na autobus. I proto musí stále bydlet u rodičů.
Mladou Španělku platí nadnárodní společnost, která bez skrupulí opovrhuje pravidly, jež mají regulovat využívání pracovních smluv bez benefitů. Úřadům si Silvia stěžovat nechce. "Mám štěstí, že mám vůbec nějakou práci," vysvětluje důvody.
"V našem ročníku jsem z třiceti lidí jediná, kdo se snaží budovat kariéru," dodává. Příjmení tají, protože nechce mít u zaměstnavatele zbytečné problémy.
Práce jako šunt
Nezaměstnanost mezi mladými Španěly dosahuje celých 40 procent - nejvíce v Evropské unii. Jeden z pěti profesionálů je ochotný na začátku kariéry přistoupit na jakékoliv smluvní podmínky.
Podobné je to i ve zbytku jižní Evropy, kde roste počet tzv. "šuntových pozic". Ty se většinou opírají o smlouvy na dobu určitou, donedávna běžné především v turistickém ruchu, zemědělství a stavebnictví. Teď jde ale o běžnou praxi známou všude. Firmy k tomu přiměla ekonomická recese a krize eura.
Dva pracovní trhy
Ve Španělsku, Portugalsku a Itálii vedle sebe fungují dva trhy práce.
Lidé ve středním věku mají stálou práci a dostávají benefity. Vyhodit je, se může prodražit. Navíc je chrání hodně zákonů. Mladší uchazeči jsou mezitím nuceni pracovat na dobu určitou, což je navíc lehce zneužitelné.
Jak navíc ukazují studie, dvojí trh práce brzdí růst ekonomiky. Mladí tráví v práci stále více času, ale nemají šanci na odměny. Méně proto utrácejí, což má v důsledku dopad na stále klesající produkci. A jižní Evropa se stává méně konkurenceschopnou.
"Sice krátkodobě zvýšíte zaměstnanost, ale nikam jinam to nevede," soudí o smlouvách na dobu určitou Ton Wilthagen, expert na trh práce z univerzity v nizozemském Tilburgu.
Tisíc eur je dobrý plat
Ztracená generace se propadá úměrně k tomu, jak roste dluhová krize v eurozóně. Ekonomika opět zpomaluje, pracovní pozice ve veřejném sektoru pomalu mizí a vlády se snaží dostat veřejný dluh pod kontrolu.
Prokletým se stal termín "mileurista", který označuje každého, kdo má smlouvu na dobu určitou, plat 1000 eur (necelých 25 tisíc Kč) a je bez nároku na benefity. Ve Španělsku to slovo znají všichni.
"Dřív jsme mileuristy pohrdali. Dneska je 1000 eur dobrá výplata. A mít smlouvu na dobu určitou je slušné," vysvětluje profesor José Maria Marin, který se zabývá pracovním trhem.
Začarovaný kruh
Sedmadvacetiletý Ital Federico by byl rád mileuristou - podobně jako Španělka Silvia. O tisícovce eur měsíčně si ale může nechat jen zdát.
Studia na univerzitě dokončil před dvěma roky a od té doby přeskakuje v rodném Římě z jednoho zaměstnání do druhého. Práci ve svém oboru - v médiích či marketingu - totiž nemůže najít. "Někdy jsem tak frustrovaný, že rozesílám životopisy i do firem, které se mi nelíbí," líčí svoji situaci.
I on by se rád odstěhoval od rodičů, ale jako podnájemník musí doložit stálou pracovní smlouvu. A tu nemá, stejně jako čtvrtina Italů ve věku 15 až 24 let.
Fenomén generace bydlící stále u rodičů je dalším z faktorů, který brzdí ekonomický růst. Mladí si nebudují vlastní domácnosti, takže nestimulují trh s bydlením a také neutrácí.
Vysoké procento smluv na dobu určitou je pro ekonomiky rizikové i jinak. Banky takovým zaměstnancům nechtějí půjčovat, což snižuje spotřebu.
Zelené potvrzení o práci
V jižní Evropě přitom na dobu určitou pracují lidé, kteří musejí být stejně výkonní a zodpovědní jako stálí zaměstnanci.
Mileuristé ovšem nedostanou benefity a firma se jich může kdykoliv zbavit. Vznikají tak pracovní pozice druhé, nižší kategorie. Je to s nimi stejné jako s "permatemps" v USA devadesátých let.
Teoreticky je smlouva na dobu určitou překážkou, pokud chce člověk dokázat, že stojí za zaměstnání. Například v roce 2008 se smlouvu na stálo podařilo získat jen pětině Španělů. Ani v Portugalsku nejsou vyhlídky ideální - na konci 90. let se změna smluv týkala poloviny pozic, nyní sotva pětiny.
"Mnohé portugalské společnosti smlouvy na dobu určitou zneužívají. Říkají jim ´zelené potvrzení o práci´. Skrze ně vlastně najímají zaměstnance na plný úvazek," stěžuje si odpůrce portugalských vládních úspor Joao Labrincha.
"Zaměstnanci se zeleným potvrzením pracují stejně jako ostatní zaměstnanci. Nemají ale nárok na dovolenou, sociální výhody, zdravotní pojištění nebo odstupné," dodává.
"Pro stát jsem tak pracoval pět let. Ten systém je docela perverzní. Mnozí kolegové na tom byli stejně, někteří tak pracovali i přes deset let," svěřuje se nejmenovaný manažer portugalského Institutu pro muzejnictví.
Je ovšem těžké přejít na stálou pracovní smlouvu, když byznys takové pozice prostě nenabízí. "Firmy vytvářejí řetězce dočasných pozic. Skládají jednu za druhou a mladí lidé pak mají mizivou šanci získat stálou zaměstnaneckou smlouvu," vysvětluje Anita Woelflová z OECD.
Lepší něco, než nic
Loni španělská socialistická vláda pod tlakem Evropské unie svůj trh práce zreformovala. Nové zákony "dobu určitou" ve smlouvách stoply a pro firmy mělo být zaměstnávání levnější.
Necelý rok poté ale kabinet obrátil, jelikož reformy nedokázaly zastavit růst nezaměstnanosti, což se děje pořád.
"Radši budeme mít lidi zaměstnané aspoň na dobu určitou," vysvětloval španělský ministr práce Valeriano Gomez v době, kdy reformy zařadily zpátečku. Změnilo se jen to, že společnosti mohou prodloužit některé krátkodobé smlouvy na tři roky.
Změna je nutná...
"Španělsko se tak stává zemí lidí, kteří studují do 33 a nemohou jít do důchodu dřív než v 75," vidí situaci jasně odborový předák Ignacio Fernandez Toxo.
Nová pravidla se mu nelíbí. Zejména fakt, že firmy mohou zaměstnávat lidi jako nováčky velmi dlouho a nedávat jim k tomu výhody.
Smlouvy na dobu určitou se Španělskem začaly šířit ve chvíli, kdy bylo nutné podpořit početnou skupinu nezaměstnaných mužů kolem třicítky, kteří šli do práce hned po střední škole. Například stavebnictví tou dobou zažívalo obrovský boom a mzdy byly ohromné. Když sektor pod tíhou dluhů zkolaboval, vše skončilo.
Podle profesora ekonomie Juana Joseho Dolada z madridské Universidad Carlos III by mělo Španělsko pohlížet hlavně do budoucnosti. "Měl by vzniknout systém jednotných pracovních smluv s postupnými nároky na zaměstnanecké výhody," míní.
"Jako by se brodili přes řeku a v půlce zpanikařili, nedošli na druhý břeh, ale vrátili se," popisuje počínání socialistické vlády. Tu čeká v nadcházejících volbách s největší pravděpodobností porážka, přestože socialisté v kampani vybízejí k boji proti zneužívání smluv na dobu určitou. U moci jsou už osm let.
...stejně tak trpělivost
To středopravá opoziční Lidová strana (PP) platí za favorita. Prý chce původní reformy trhu práce oživit a zřídit jednotné pracovní smlouvy. Takové, které by si přál i Dolado.
Otázkou je, zda PP dodrží své slovo. Reformy krátkodobě zvýší nezaměstnanost a ta je přitom to hlavní, co voliče zajímá.
A tak není nic výjimečného, když mladí pracují bez nároku na výplatu. Třeba jako sedmadvacetiletý Juan Francisco Seller, který vystudoval farmacii. Už rok působí ve valencijské nemocnici. Podílí se tam na laboratorním výzkumu. Než aby nastoupil na mizerně placenou práci a stal se z něj mileurista, raději si udržuje "profesionální" životopis.
"Jsem jedním z těch trpělivých. Jsem si naprosto jistý, že jiné řešení pro mě neexistuje. Navíc mě tento obor opravdu baví," říká. Občas se ale stává, že ho to "dovádí k šílenství".
