Moskva (Od našeho spolupracovníka) - Revoluční hesla, prapory s Leninem, srpem a kladivem v neděli na několik hodin ovládly centrum ruského hlavního města. Bylo 7. listopadu, 93 let po výstřelu z Aurory a bolševické revoluci.
Jak se již stalo zvykem, ruští komunisté svůj hlavní svátek slaví manifestací na dohled od Kremlu, hlavní třídě Moskvy - Tverské ulici.
Už z dálky jsou slyšet z ampliónů budovatelské písně o světlých zítřcích, které nejdříve baví znuděné policejní kadety stojící podél trasy průvodu v neforemných uniformách, a poté samotné demonstranty, jež museli notnou dobu čekat na povel k pochodu.
Přestože průvod nebyl zcela jednorodý, jeho převážnou část tvořili postarší lidé. Někteří si přišli zavzpomínat na staré dobré časy, někteří se přišli setkat se svými starými soudruhy a někteří, což je rok co rok hlavním lákadlem pro novináře, přišli s plakáty, na kterých se vyznávali v lásce ke Stalinovi a proklínali současnou vládu.
Mladších lidí a studentů bylo na oslavách říjnové revoluce znatelně méně, nehledě na to, že se vůdce ruských komunistů Gennadij Zjuganov pochlubil, že v minulém roce do komsomolu vstoupilo 25 tisíc osob.
Ohlasy z průvodu
Zato ideologická průprava u mladých revolucionářů byla takřka identická se starými komunistickými matadory. „Výročí říjnové revoluce je pro mě veliký den, kdy dělníci a rolníci zvítězili nad kapitalistickým otroctvím a bylo dosaženo úplné rovnosti," nadšeně prohlašuje Vladar, člen Avantgardy rudé mládeže. Dnes jen prý lituje, že všechny úspěchy říjnové revoluce jsou zničeny a současná vláda se stará pouze o své kapsy.
Podle třicátnice Jeleny, která přišla na demonstraci s malou dcerou, není výročí revoluce pouze oslava největšího dne v dějinách lidstva, ale má pro ni také osobní význam. „Je to oslava celé mé rodiny. Celá má rodina přišla na manifestaci," říká a přitom se ohlíží po dceři hrající si s rudou vlaječkou.
Na rozdíl od loňska se v tomto roce neobjevily žádné excesy proti zdravému rozumu. Žádné obrázky s nechvalně známým zakladatelem sovětské tajné policie Felixem Dzeržinským, ani výzvy k otevření nových gulagů.
Starší, snad šedesátiletá žena, která loni nesla podobný transparent, letos pouze oslavovala tzv. partyzány z Přímořského kraje, nacionalisty mstící se za policejní zlovůli. Leitmotivem manifestace se tak stala dvojce komunistických vůdců - Lenin a Stalin.
Spolu s nimi oslavám vévodila úderná hesla jako: Strana, vlast, SSSR, či Lenin, strana, komsomol, a desítky rudých vlajek, rozdávaných na začátku demonstrace.
Lukašenko, náš vzor
Nad hlavami demonstrantů vlály i prapory spřátelených socialistických režimů - Kuby, Venezuely, Bolivie a rovněž Běloruska, se kterým má Kreml poslední dobou napjaté vztahy.
Ruští komunisté nicméně vidí v Alexandru Lukašenkovi svého soudruha ve zbrani. Na podporu prezidenta bratrského národu proto z amplionu zazněla píseň s jednoznačným poselstvím: „Lukašenko, přijď do Ruska, od zrady očisti Moskvu…"
Průvod se dal do pohybu krátce po poledni za zvuku kapely, která jej společně s generálem nesoucím velkou vlajku Sovětského svazu vedla. Podle odhadů ruské policie se manifestace zúčastnilo okolo dvou a půl tisíce lidí, tiskový odbor ruské komunistické strany naopak hovoří o počtu daleko vyšším, až padesáti tisících demonstrantů.
Turistická atrakce
Pravdou zůstává, že kromě uvědomělých komunistů nemálo lidí oslavu říjnové revoluce pojalo po svém. Na pozadí rudých praporů a nostalgických penzistů se fotili zahraniční turisté, někteří se k demonstraci připojili jen tak.
Jako například dvě oslovené Gruzínky, které postávaly stranou a vše se zájmem sledovaly. Jak samy tvrdily, nemají s komunismem nic společného. Je zajímala pouze oslava.
Odpovědět na otázku, co je přivedlo na manifestaci, se zdráhala i skupinka mladých studentek zevnějškem velmi odlišných od zbytku demonstrujících. Jak nakonec prohlásila Alla, sedmý listopad je pro ni den volna, který může strávit užitečným způsobem. „Přišla jsem, protože jsem pocítila náhle nutkání být společensky aktivní," dodává.
Celá demonstrace skončila symbolicky na náměstí Revoluce, kde bylo připraveno pódium, z něhož hřímali komunističtí politikové o nutnosti znovu znárodnit továrny a půdu. Na opačné straně náměstí podnikaví komunisté prodávali zboží převážně s komunistickou tématikou, odznaky se Stalinem počínaje, přes desky skupiny The Beatles a antisemitistickými cédéčky konče. Ani je moc nezajímalo, co si jejich ideologie myslí o soukromém podnikání.
