Oxford - Japonci tomu říkají karoši. Upracovat se k smrti. Dobře, vědí o čem hovoří. A nejenom oni.
Karoši bylo před lety příčinou skonu mladého lékaře Allana Massieho ze západoanglického hrabství Cheshire, který zkolaboval poté, co absolvoval šestaosmdesátihodinový pracovní týden. Totéž stihlo jeho kolegu, pediatra Sida Watkinse, jenž několik týdnů po sobě odsloužil rovných sto hodin.
Karoši v ČR zatím nebylo zaznamenáno, čeští lékaři vedou ale daný fenemén rozhodně v patrnosti. Přečasová práce obnáší u řady z nich i polovinu řádné pracovní doby. Nejsou navíc sami, kdo tráví v zaměstnání naprosto pravidelně mnohem více hodin, než jak stanoví legislativa či pracovní smlouvy.
A to, jak ukazuje studie zveřejněná v časopise European Heart Journal, není zcela zdravé.
Člověk, jehož pracovní doba činí deset hodin denně, nemusí možná okamžitě utrpět karoši, zadělává si ale na anginu pectoris, aterosklerózu a infarkt myokardu.
Takové jsou alespoň výsledky výzkumu uskutečněného v letech 1991-2004 na přibližně šesti tisícovkách státních zaměstnanců v Británii.
Jednoznačná souvislost
Závěry výzkumu nyní použili v rozsáhlé studii pracovníci Finského institutu pro pracovní lékařství Mika Kivimäki a Marianna Virtanenová.
Ve své práci poukázali na jednoznačnou souvislost mezi vysokým počtem přesčasových hodin a vážnými onemocněními srdce a věnčitých cév.
U osob, jejichž pracovní doba činí pravidelně deset hodin denně, existuje podle nich o šedesát procent vyšší pravděpodobnost, že dříve či později budou muset vyhledat pomoc kardiologa, než u těch, kdo jsou zaměstnáni jen osm hodin denně.
"Riziko je u lidí, kteří pracují přesčas jednoznačně vyšší," říká dr. Virtanenová. "Jedná se často o iniciativní, soutěživé a nervózní osoby. Také mnohem častěji trpí depresemi a úzkostnými stavy a mají problémy se spaním. Chronický stres navíc negativně ovlivňuje jejich metabolismus."
Aby se závěry studie potvrdily, je podle ní ovšem zapotřebí uskutečnit ještě další výzkum.
"Stres způsobený prací přesčas může značnou měrou přispět k vývinu kardiovaskulárních chorob," dává jí za pravdu již teď Gordon McIness, profesor pro klinickou farmakologii z lékařské fakulty Glasgowské univerzity.
Češi jsou na čtvrtém místě
Přesčasová práce je typická právě pro Británii, Japonsko, Jižní Koreu či USA. ČR není žádnou výjimkou.
Podle průzkumu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, uskutečněného v roce 2004, figují Češi co do počtu hodin odpracovaných za rok a přepočtených na hlavu na čtvrtém místě za Korejci, Poláky a Mexičany.
Ačkoliv existuje jistě rozdíl mezi osmi hodinami strávenými v práci a osmi hodinami strávenými prací, mýlí se zcela jistě ti, kdo se domnívají, že za všechno zlo na tomto světě mohou lenoši, na které ti druzí musí dřít.
Přesčasová práce, uskutečňovaná navíc v neúnosném tempu, je dnes každodenním chlebem mnoha lidí. A nemusela by být, pokud by bohatství vyprodukované lidskou společností bylo rozdělováno alespoň o trochu jinak, než je.
Někdejší americký prezident Ronald Reagan měl určitě pravdu, když prohlásil: "Tvrdá práce ještě nikoho nezabila, ale proč to pokoušet."
Pokud opravdu ještě nikoho nezabila - byť to případy obou britských lékařů vyvracejí - na zdraví řady lidí se podepsala bez nejmenších pochyb.
