Užhorod/Mukačevo (Od našeho zpravodaje) - Slovenský vlak z Čierne nad Tisou, sestávající z lokomotivy a jednoho vagónu, se líně šine kolem drátů, kamer a luk s přerostlou trávou a plevelem.
Za chvíli se objevují první domky, muž vedoucí krávu po silnici i nevábné hory odpadků a harampádí podél kolejí.
Po pasové kontrole a dotazů na účel cesty přicházejí první vteřiny na Ukrajině. Temná nádražní místnost, kterou zdobí na stěnách budovatelské malby z časů Sovětského svazu. Kosmonauti, rolníci, pionýři, vojáci s rudou hvězdou na čele.
Vítejte v Čopu, malém městečku, ležícím na spojnici hranic tří států: Ukrajiny, Slovenska a Maďarska.
Zapomenutá část Československa
Nádraží je zároveň centrem města, malé autobusy nazývané maršrutky před budovou odjíždějí do dvou větších blízkých měst: Užhorodu a Mukačeva.
Do měst, která kdysi - v letech 1919 až 1939 - byla součástí Československa. Jako Podkarpatská Rus. A mezi Čiernou nad Tisou a Čopem žádná hranice nebyla, natožpak zadrátovaná.
Fakt, že toto území o rozloze 12 607 čtverečních kilometrů bylo součástí meziválečného Československa, dnes už téměř upadl v zapomnění ve všech jeho bývalých částech.
Československo o svoji nejvýchodnější výspu přišlo po roce 1944. Obsadila ji Rudá armáda a Edvard Beneš bez většího odporu Podkarpatskou Rus přenechal Stalinovi.
Devadesáté výročí vzniku Československa se ovšem týká i jeho bývalé nejvýchodnější části. Předkové mnohých zdejších obyvatel byly také Čechoslováky, i když jen na dvě desetiletí.
A ti starší, narození před 15.březnem 1939, ještě mají v rodných listech napsáno jako zemi narození Československo.
Ve stotřicetitisícovém Užhorodu nelze československou minulost přehlédnout. Mnoho zdejších obytných domů i administrativních budov nápadně připomíná části Prahy, postavené ve dvacátých a třicátých letech minulého století.
Některé české stopy přečkaly sovětskou éru
Stále jsou tady české hydranty a české kanály. Stojí tady budova regionální vlády, kterou podle vzoru královehradecké radnice projektoval architekt Krupka.
Pořád tady stojí bývalý budova podkarpatoruského sněmu s balkonem, ze kterého 22.září 1921 promluvil T.G. Masaryk.
Dál stojí i československá pošta i údajně nejdelší evropská lipová alej, vysázená také za československé éry.
A v nedalekém parku přibyla před sedmi lety nová vzpomínka. Busta T.G. Masaryka.galerie
Objevila se tady z iniciativy kroužku lidí, kteří se snaží udržovat vzpomínky na bývalé Československo v této jeho části. Hlavními iniciátory byli předseda klubu T.G. Masaryka Ivan Latko a předsedkyně Společnosti J.A. Komenského Olga Buksarová.
„Bustu jsme odhalili v roce 2001. Nebylo to jednoduché, některé ukrajinské nacionalistické organizace protestovaly. Proč prý má být na Ukrajině odhalena socha cizího prezidenta," říká Ivan Latko.
Vzpomínky na Československo blednou
Muž, který o sobě tvrdí, že má české i slovenské kořeny, se v Užhorodu narodil v roce 1957. Tedy už v době, kdy Podkarpatská Rus patřila pod názvem Zakarpatská oblast Ukrajinské SSR Sovětskému svazu.
Příbuzné má v České republice i na Slovensku a v Užhorodě a okolí se snaží udržovat povědomí o československé minulosti tohoto kraje.
Připouští, že na tuto vzdálenou dobu dnes málokdo vzpomíná.
„Je pravda, že třeba pro mladé lidi je to už vzdálená doba a příliš se o to nezajímají. Ale když tady chodíte a vidíte to, co tady po dvacátých a třicátých letech zůstalo, tak ta československá epocha se prostě nedá vymazat."
Procházíme kolem budovy gymnázia. Ve dvacátých letech bylo postaveno jako Masarykovo gymnázium. V horní části budovy, kde se skví rytiny s komunisticko-dělnicko-budovatelskými motivy. Dříve tam byl namalován Masaryk, ale za sovětské nadvlády musel dolů.
Československé výročí si ovšem připomíná spíše jen hrstka nadšenců. Pro většinu místních je to dávno zapomenutá historie.
Kde byli či nebyli českoslovenští vojáci
Nad Mukačevem se majestátné vypíná na kopci pevnost Palanok. Je z něj úchvatný výhled na sever, kde do výše stoupají hřebeny Karpat. Na hradě byla velká kasárna československé armády.
Místní prodavačka suvenýrů ovšem přesvědčeně tvrdí, že se mýlíme, že tady Čechoslováci určitě nebyli.
Taxikář z města na otázku, co si lidé myslí o československé epoše odpovídá: „Nevím, já tenkrát nežil." A zbytek jízdy si stěžuje na to, že Ukrajinci musí mít do České republiky víza a naopak to neplatí.
S Podkarpatskou Rusí získalo Československo v roce 1919 romantický kraj hor, lesů a dřevěných vesnic. Leč drasticky chudý kraj. Bez průmyslu, téměř bez silnic a další infrastruktury.
Ferdinand Peroutka napsal ve svém Budování státu: „Byla to nejchudší, nejutištěnější, nejzaostalejší a alkoholismem nejvíce prolezlá země celého Rakouska-Uherska(…)Když Československo bralo Podkarpatskou Rus do své správy, dostávalo se jí země, v níž jen sedmnáct a půl procenta obyvatelstva umělo číst a psát. V některých krajích bylo i 98 % analfabetů."
Komu patřila Podkarp. Rus
- Do roku 1918 - Rakousko-Uhersko
- 1919 až 1939 - Československo
- 1939 až 1944 - Maďarsko
- 1944 až 1991 - Sovětský svaz
- Od roku 1991 - Ukrajina
A dnes? Průměrný plat se podle Ivana Latka pohybuje mezi 600 až 1200 hřiven, tedy v přepočtu mezi třemi až šesti tisíci korun.
Zboží v obchodech je dost, ovšem peněz na jeho koupi už méně.
Centra velkých měst jako jsou Užhorod, Mukačevo nebo Volovec jsou nově zrekonstruována. Totéž platí i o kostelech, pravoslavných i řeckokatolických.
Nejhorší krize už je pryč
Na silnicích se kříží nové modely západních značek s pozůstatky sovětského vozového parku, jako jsou staré Volhy, Lady nebo Moskviče.
V horských karpatských oblastech silnice a cesty patří také koňským povozům nebo potulujícím se kravám.
„Na začátku devadesátých let byla velké krize. Stáli jsme dlouhé fronty i na chleba, v obchodech nic nebylo. Dnes je to už lepší, ale politika začíná být únavná. Teď mají být další volby, třetí během tří let. Proboha, kdo k nim ještě půjde?" pokládá si Ivan Latko řečnickou otázku.
Mnoho lidí jezdí za prací a výdělkem pryč, samozřejmě i do České republiky.
Naopak Slováci často zavítají do Užhorodu. Na velký trh na okraji města, kde lze na stáncích koupit a prodat téměř vše. Ceny jsou příznivé a slovenská hranice vzdálená jen pět kilometrů, takže není divu, že slovenština se na tržišti ozývá ze všech směrů.
Nejpopulárnější stranou je v Užhorodu a okolí Naše Ukrajina prezidenta Viktora Juščenka. A oranžová revoluce z roku 2004 tady měl velkou podporu.
Na velké dřevěné lavici před mukačevskou radnicí sedí penzista Hrihorij. V bílé košili a kravatě, chystá se na setkání s bývalými spolužáky.
Pryč od Moskvy
Československo prý už nepamatuje, takže nechce tehdejší dobu hodnotit. Čechy tady ale podle něj většina lidí má ráda, na rozdíl od „Moskalů." (Moskal je na Ukrajině pejorativní výraz pro Rusy - pozn. red.).
V debatě, která na Ukrajině zuří o vstupu do NATO, je rozhodně pro.
„Samozřejmě jsem pro. Jestli Ukrajina nebude v NATO, tak jednou skončí zase v Rusku. Gorbačov sám říkal, že Rusko bez Ukrajiny je jako tělo bez nohou."
Kdo ví, kdyby šla historie jiným směrem a Podkarpatská Rus zůstala i po válce „naše", třeba by už v NATO byla. A Československo by se v roce 1992 nerozpadlo na dvě, ale rovnou na tři samostatné státy.
(Druhý díl reportáže z bývalé Podkarpatské Rusi u příležitosti 90.výročí vzniku Československa si můžete na Aktuálně.cz přečíst ve středu 29.října)
