Živě z Kosova: Srbové se zlobí. Věří v Putinovu pomoc

Zdeněk Mihalco
18. 2. 2008 23:35
Reportáž z rozděleného města

Kosovská Mitrovica /od našich zvláštních zpravodajů/ - Dav Srbů míří k mitrovickému mostu, symbolu kosovských sporů.  "Kosovo je naše!" skandují.

Ti nejmladší kráčejí nejvíce vpředu. Před nimi couvají desítky novinářů. Den poté, co líčili albánské oslavy suverenity, chtějí získat zase něco z druhé strany. To aby bylo zpravodajství vyvážené.

Vypadá to jednoduše: Albánci vyhlásili nezávislost a Srbové se zlobí. Po staletí se ty dva národy neměly v lásce, pak přišla do Mitrovice válka a Srbové vyhnali Albánce na jednu stranu řeky. Pak Albánci opláceli Srbům.

Jenže v Kosovu není jednoduchého vůbec nic.

Na druhý břeh

Věříme ve Svatou Trojici, jsme pravoslavní křesťané. To značí tři prsty tohoto gesta.
Věříme ve Svatou Trojici, jsme pravoslavní křesťané. To značí tři prsty tohoto gesta. | Foto: Ondřej Besperát

Shromáždění v Kosovské Mitrovici není demonstrace několika pobudů, jak to známe z Česka, kdy počet novinářů často převyšuje počet protestujících. Srbů jsou tisíce. Z tvrdého jádra vepředu jde strach. Většina lidí však jen postává, maximálně mává vlajkou. U mostu demonstraci zastaví vojáci a policisté OSN. Po dvaceti minutách se Srbové rozcházejí.

"Nenávidíme Albánce. Neuznáváme jejich nezávislost. Roztahují se na našem území," chrlí ze sebe dvacetiletý demonstrant Filip Markovič.

Stačí se však zeptat třeba studentky, která nesměle proklouzává mezi protestujícími, protože chce zajít na oběd k babičce. A vyjde najevo, že ne každý Srb obyvatele z druhé strany řeky nenávidí. "Mám albánskou kamarádku. Moc se tím nechlubím, ale občas zajdu přes most. Jsem ale výjimka. Jinak se Srbové s Albánci nestýkají, zvlášť v poslední době," říká.

Srbský student Georgij Simič byl naposledy na albánské straně před mnoha lety. "Nesnáším tyhle demonstrace. Vždycky se tam najde nějaký šílenec, který hodí kamenem, i když ostatní jsou úplně obyčejní lidi," říká smířlivě, ale hned dodává:. "Žádného Albánce neznám. A nechápu, co po nás chtějí. Proč mají mít vlastní stát, když je to naše země? Žijeme tu stovky let."

Špatná nálada

Kosovská Mitrovica je nesložitějším a klíčovým městem Kosova. Pokud se podaří udržet mír tady, je naděje, že situace bude dobrá i ve zbytku nového státu.

Na rozdíl od Prištiny, v Kosovské Mitrovici patrolují vojáci v ulicích velmi často.
Na rozdíl od Prištiny, v Kosovské Mitrovici patrolují vojáci v ulicích velmi často. | Foto: Ondřej Besperát

Není snadné vyznat se v informacích o nedávné historii města. Lepší je nezjednodušovat. Násilnosti začaly před devíti lety během kosovské války a pokračovaly s přestávkami vlastně až dodnes. Výhánění z domovů na druhou stranu řeky i vraždění.

Ve městě - den po albánském vyhlášení nezávislosti Kosova na Srbsku - hlídkují vojáci OSN, pojíždějí transportéry a u řeky jsou zátarasy z ostnatých drátů. Nad městem přelétává vrtulník.

Na albánské straně se blyští střechy nových domů a mešit. Albánské vlajky plápolají, doznívá euforie z oslav vzniku nového státu. 

Na srbské straně je špatná nálada. Budovy jakoby třicet let nikdo vůbec neopravoval, až se zdá, že pro obyvatele rekonstrukce domů nemají smysl, protože počítají s tím, že z města brzy odejdou. Hlavní důvod je však prostší: Srbové mají méně peněz.

Ve výlohách a na sloupech visí fotografie Vladimira Putina. Zatímco Albánci milují Američany, Srbové v Kosovu obdivují Rusy, protože Rusko odmítá nezávislost Kosova uznat. Na hlavní třídě srbské části Mitrovice najdeme nápis: "Rusko, pomoz nám".

Agron Haradinaj (vlevo) a Vesel Cerani jsou muslimové, ale bydlí na srbské straně.
Agron Haradinaj (vlevo) a Vesel Cerani jsou muslimové, ale bydlí na srbské straně. | Foto: Ondřej Besperát

Společný panelák

Ani rozdělení města řekou Ibar na albánskou a srbskou část však není dokonalé.

"V albánské části žije jen jeden národ, ale za mostem bydlí i docela dost Albánců. Třeba já," říká dvaadvacetiletý Vesel Cerani a ukazuje na nevzhledný panelák na srbském břehu řeky. "Se Srby se teď radši moc nestýkám. Napětí je v posledních měsících hodně velké, vztahy se zase zhoršily."

Občas dění v paneláku zkontrolují vojáci OSN. Slavil Vesel Cerani vyhlášení nezávislosti Kosova? "Ano, ale potichu. Sousedi jsou Srbové, tak jsem je nechtěl dráždit," přiznává Albánec. "Občas se bojím, ale na za řeku se stěhovat nechci. Žiju tady odmalička," říká.

Na srbské straně Mitrovice stojí mnoho trosek domů. Jak žili společně v jednom paneláku během války před devíti lety? "Nic vám neřeknu. Snažím se na to zapomenout. Zatím se mi to nepovedlo," šeptá.

Nepřehlédněte další zpravodajství z Kosova

 

Právě se děje

Další zprávy