V rámci Mezinárodního šetření kriminality a bezpečnosti v EU (EU ICS), které si objednala a zaplatila Evropská komise, se porovnávala míra kriminality a analyzovaly názory občanů EU na práci policie a jejich obavy ze zločinu. Výsledkem je obsáhlá, 118 stran čítající zpráva nazvaná "Zátěž zločinu v EU".
Nelichotivý primát nejnebezpečnější země v EU patří podle tohoto průzkumu Irsku, v těsném závěsu stíhaném Británií. Více než dvacet procent dotázaných se tam v předchozím roce stalo obětí trestného činu.
Obzvlášť velká koncentrace zločinnosti pak byla zjištěna v Londýně, kde byl takto postižen téměř každý třetí obyvatel, což z města na Temži činí nejnebezpečnější evropskou metropoli, která se "neztratí" ani ve světové konkurenci. Bezpečněji se lidé cítí i v New Yorku či Istanbulu.
Největší analýza svého druhu
Podle autorů jde o dosud největší analýzu na téma zločinu a bezpečnosti, která kdy byla v rámci EU provedena. Ve studii přitom nevycházeli autoři z oficiálních policejních statistik, ale z vlastních rozhovorů s obyvateli, neboť velká část běžných zločinů, jako je přepadení nebo krádež, nebývá úřadům vůbec oznámena.
Nejnebezpečnější města
- Londýn - 32%
- Tallinn - 30%
- Amsterdam - 27%
- Belfast - 26%
- Dublin - 26%
- Kodaň - 24%
- New York - 23%
- Stockholm - 23%
- Brusel - 20%
- Berlín - 19%
- Paříž - 18%
- Istanbul - 18%
- Vídeň - 17%
- Edinburgh - 17%
- Řím - 17%
- Helsinki - 15%
- Madrid - 14%
- Atény - 13%
- Budapešť - 13%
- Záhřeb - 12%
- Lisabon - 10%
Zdroj: EU ICS
Vedle zemí staré patnáctky zahrnul průzkum i tři nově přistoupivší země - Estonsko, Polsko a Maďarsko. Česko do mezinárodního šetření, provedeného sociologicko-výzkumným konsorciem v čele s evropskou pobočkou renomovaného Gallupova ústavu a německým Institutem Maxe Plancka, zahrnuto nebylo.
V samotné České republice ale podobné šetření nedávno proběhlo. Na zakázku Republikového výboru pro prevenci kriminality byl jeho realizací pověřen Institut pro kriminologii a sociální prevenci, který již podobné výzkumy v minulosti prováděl. Zpráva Občané o kriminalitě a prevenci je volně k nahlédnutí na internetu.
Češi by byli v eurožebříčku nahoře
Sběr dat a jejich základní zpracování kriminologům zajišťovala agentura Factum Invenio, a to na vzorku 1100 obyvatel Česka starších 15 let (později na úrovni krajů rozšířen na 1625).
Výsledky tohoto šetření by Česko řadily jednoznačně do vrchních pater eurožebříčku. Do situace, kdy mu někdo usiloval o majetek, se totiž dostal zhruba každý pátý dotázaný, což je nad průměrem EU. Ve větších městech (nad sto tisíc obyvatel) bylo pak během předchozího roku nějakým způsobem okradeno až 32 procent respondentů.
Obětí násilné kriminality jsou sice podle českého šetření jen necelá tři procenta dospělých obyvatel (u mladých to je častější jev), celkově ale přes tři čtvrtiny lidí vyjádřilo přesvědčení, že zločinnost za posledních deset let v Česku narostla, což neodpovídá zjištěnému trendu v celé EU (viz dále).
Když Finsko, tak mobily
Celkem bylo za účelem šetření převážně po telefonu vyzpovídáno na 35 tisíc lidí, v každé zemi kolem dvou tisíc. Úspěšnost takto vedených rozhovorů byla podle autorů studie v průměru 47procentní.
Zajímavé je, že kromě Finska tazatelé využívali k rozhovorům buď výhradně pevných linek, nebo přímého setkání (Polsko a Estonsko).
V zemi telekomunikačního giganta Nokia je prý ale tak početná skupina lidí, kteří využívají pouze mobilní telefon, že část šetření musela probíhat právě na této podskupině.
Kriminalita za deset let poklesla
Výsledky jsou sice v mnohém překvapující či znepokojivé, celkově ale mohou vést k mírnému optimismu. Pozitivním zjištěním totiž je, že úroveň běžné kriminality v Evropě za posledních deset let výrazně poklesla.
Zatímco v roce 1995 se za oběť zločinu v předchozím roce označilo 21 procent dotázaných, šetření prováděné v letech 2004 a 2005 ukázalo, že nyní je to už jen patnáct procent.
Pravděpodobně k tomu přispělo i větší zabezpečení domácností před zločinem, jako jsou alarmy či speciální zámky.
Případy vloupání také ve všech zemích s výjimkou Británie a Finska poklesly. Počet takto postižených je ale ve Finsku mizivý -méně než jedno procento. Lépe jsou na tom v tomto směru už jen Švédové, i když jde jen o dílčí aspekt celkového problému.
