Důstojník Ireneusz Brachaczek je specialistou na práci s mládeží. Na zdi za zády má polskou orlici a malý krucifix, před sebou ve třídě skupinu učňů. Někteří jsou na ježka, jiní s nenápadným čírem, všichni se však docela dobře baví.
A když policista Brachaczek likviduje neviditelného útočníka s basebalovou pálkou v ruce, ozve se dokonce pochvalné mručení.
Stejně staří studenti, jako jsou tihle učni ve Skoczowě v horním Slezsku, dohnali loni na podzim svou spolužačku k sebevraždě v Gdaňsku.
Soud dnes rozhodl, že pětice studentů, kteří jsou podezřelí, že spolužačku před sebevraždou sexuálně obtěžovali, zůstane další tři
měsíce ve zvláštním ústavu pro nezletilé. Jejich propuštění požadovali rodiče.
Projde nulová tolerance?
Zpráva o tragédii na gdaňském gymnáziu oblétla Evropu a v samotném Polsku uvedla do pohybu tisíce úředníků, policistů i učitelů. Státní inspektoři s kontrolory místních úřadů teď přicházejí do tříd, zpovídají žáky, pedagogy i zaměstnace škol. Pátrají po šikaně, násilí a porušování zákonů.
Postaral se o to ministr školství Roman Giertych. Povinná maturita z náboženství, školní uniformy a noční zákaz vycházení dětem bez dospělých, to jsou pilíře "programu nulové tolerance", o kterých chce Giertych uspořádat referendum.
BEZ KONOPÍ NA TRIKU
- Pokud by polský ministr školství prosadil tvrdý program nulové tolerance, nebyl by to první zákon, který v jiných zemích Evropy může působit až absurdním dojmem.
- Už rok a půl platí v Polsku zákon o boji proti narkotikům jehož paragraf číslo 68 zakazuje jakoukoliv propagaci marihuany.
- To v praxi také znamená, že člověk, který na veřejnosti nosí třeba tričko se zobrazením vějíře konopných listů, může jít až na rok do vězení.
- Paragraf skutečně funguje. Když policisté ve Skoczowě dostali zprávu o náramcích se symboly konopí v jedné z mísních škol, okamžitě udělali zátah a dětem je zabavili.
Předseda ultrakatolické Ligy polských rodin je označován za nejvýraznějšího populistu současné vlády a podle průzkumu publikovaného v listopadu mu dává zapravdu 80 procent Poláků.
Bezprostřední reakce lidí však už tak přímočaré nejsou, někdy dokonce naopak. "Pořádek ve školách? Konec násilí? Ano, ale bez Giertycha," říkají často ti, kteří se problémy polské mládeže denně zabývají.
Rvi se, nebo bude zle!
"Myslíte toho?..." policejní komandant Krzysztof Mancewicz zvolna pozvedá pravou ruku, jenom co Giertychovo jméno v jeho pracovně zazní. Opatrně naznačuje nacistický pozdrav. "Tak toho my nepotřebujeme."
Okresní velitel policie v Ciezsyně začal své lidi do škol posílat ještě před tím, než se ministr Giertych ujal svého úřadu. "Musíme se dětem věnovat, a ne je navlíknout do uniforem," říká na adresu ministra komandant Mancewicz.
Ve svém rajónu sice nemá žádné velké město s obrovskými anonymními sídlišti, jaká jsou například v Gdaňsku, Varšavě nebo třeba Lodži, přesto dětský zločin dorazil i sem.
Právě ve Skoczowě, kam vyjel na přednášku jeho podřízený, týrala parta patnáctiletých gymnazistů své mladší spolužáky.
"Vybrali si několik chlapců a pořádali mezi nimi zápasy," vypráví šéf policie ve Skoczowě Jacek Bok. "Dvojice zápasníků natáčeli mobilním telefonem, aby je mohli vydírat. Když ti přikážeme, budeš se rvát znovu. Nebo se objevíš na internetu."
Jiný student v nedaleké Ustroni vybíral od dětí peníze. Třikrát při tom na ně vytáhl nůž. Skoczow i Ustroň jsou sice na polské poměry malá města, přesto tam mají problém. V celém horním Slezsku zanikly desítky uhelných dolů i průmyslových podniků a tisíce lidí jsou bez práce.
Nechte dětem mobily
"Právo a zákon? Ta děcka o tom nemají ponětí," vysvětluje Ireneusz Brachaczek, když se třída v učilišti o přestávce vyprázdní. "Doma jim to neřeknou a v kostele taky ne."
Zatímco před tabulí chystá další hodinu, postávají žáci na chodbách. Dlouhovláska s telefonem v ruce pokřikuje na spolužáky.
"Mluvte slušně, prosím!" hlásá leták na zdi, o kterou se dívka opírá.
Zákaz mobilních telefonů ve školách je dalším nařízením, které ministr Giertych hodlá prosadit.
"Ale já chci, aby děti mohly mít telefon i ve škole," nesouhlasí policista. Číslo svého mobilu rozdal všem žákům v okrese. "Budou-li potřebovat pomoc nebo radu, mohou kdykoliv zavolat. Máme se vrátit do minulého století?"
Náboženství? Ale které?
Vracet se nechce ani další kritik chystané reformy, ředitel gymnázia v Ciezsyně Dariusz Niemiec. "Mundurky? A kdo je zaplatí?" komentuje Giertychův návrh na zavedení školních uniforem.
Čtyřicetiltý muž vzpomíná na vlastní školní léta. Uniformy si pamatuje, v Polsku je školáci nosili ještě v sedmdesátých letech. "To už je však dávno pryč. Je nesmysl to křísit," dodává.
Studenti gymnázia však přesto nemohou do školy chodit, jak je jim libo. Hlavně děvčata jsou pod dohledem. Výrazně nalíčené obličeje, krátká trička ani holá břicha dívek v téhle škole neuvidíte.
Výchovnou poradkyní je psycholožka jen o něco starší než děvčata v lavicích. "Má za úkol vysvětlovat, že to není vkusné, když studentkám gymnázia leze z riflí spodní prádlo," usmívá se ředitel.
Do jeho školy chodí tři sta padesát žáků, z toho 290 z nich je z katolických rodin, čtyřicet se hlásí k evangelíkům a dvacet k jiným náboženstvím.
Ministr Giertych navrhuje knihy Jana Pavla II. jako povinnou četbu a povinnou maturitu z náboženství.
"Ale z kterého?" ptá se ředitel Niemiec, sám evangelík. Katolíci a protestani mají náboženskou výuku oddělenou, kdo se hlásí k jiné církvi, nemusí do náboženství vůbec. "Potřebujeme více chemie, bilogie a deskriptívy. Ne populistická nařízení z Varšavy."
