Kodaň - Nová klimatické dohoda zřejmě z jednání v Kodani nevzejde. Podle serveru BBC News to již připustilo předsedající Dánsko. Smlouva by tak mohla být podepsána na příštím summitu v Mexiku.
Do Kodaně se mezitím sjely hlavy států na závěrečnou část klimatického summitu. Celkem jich má dorazit 115 a někteří z vrcholných státníků už ve čtvrtek promluvili v budově Bella Center, kde debaty probíhají.
Jejich vyjednavači a ministři životního prostředí jim však velkou radost neudělali. Není totiž jasné takřka nic a delegáti mluví o "chaosu" a "katastrofě".
Jednotlivé skupiny států se nejsou schopny dohodnout ani na základních bodech: dokdy by měla smlouva platit, o kolik snížit dlouhodobě emise, jakého teplotního cíle je třeba dosáhnout nebo zda vytvořit smlouvu jednu, nebo dvě.
Žádná dohoda lepší než špatná
Zástupci některých chudých zemí a aktivistických skupin se tak domnívají, že by bylo lepší jednání uzavřít bez dohody.
„Žádná dohoda je lepší než špatná dohoda,“ myslí si jedna z předních indických environmentalistek Sunita Narainová. „Nechceme špatnou dohodu.“
Podobným způsobem se ve čtvrtek vyjádřil i Bílý dům.
"Vrátit se s nicneříkající dohodou by bylo mnohem horší, než se vrátit s prázdnýma rukama," prohlásil Obamův mluvčí Robert Gibbs.
Podle generálního sekretáře Rámcové úmluvy OSN o klimatických změnách (UNFCCC) se rozhovory ve středu zablokovaly je právě na hlavách států, aby je daly znovu do pohybu. Jednání premiérů a prezidentů přijde v poslední den summitu, v pátek.
Očekávaný dánský text obsahující body, na čem se konference shodla, nakonec delegáti chudých zemí ve čtvrtek odmítli.
Dánský zmatek
Naopak neočekávaným krokem bylo nahrazení dánské ministryně a budoucí eurokomisařky Connie Hedegaardové ve funkci předsedkyně konference jejím nadřízeným, premiérem Larsem Løkke Rasmussenem.
Podle Dánů je důvod pragmatický - summit hlav států by měla řídit také hlava státu. V zákulisí se však spekuluje, že to mezi Rasmussenem a Hedegaardovou skřípe. Další možnou příčinou tohoto kroku je tlak rozvojových států, které její odvolání požadovaly na začátku tohoto týdne.
„Nacházíme se ve velice vážné situaci,“ řekl agentuře Reuters švédský ministr životního prostředí Andreas Carlgren, který jedná za Evropskou unii.
A jak tedy vypadá onen „megaořech“, který by měli vůdcové států rozlousknout? Pozice rozvinutých a rozvojových států se liší takřka ve všem.
Jedna smlouva nebo, dvě?
Bohatí včetně Evropské unie by rádi, aby vznikla pouze jedna smlouva, která by nahradila Kjótský protokol, jehož platnost skončí v roce 2012. Naopak chudí prosazují, aby Kjóto platilo dál a pouze se k němu přidaly separátním protokolem Spojené státy a rozvojové země.
Obávají se totiž, že se s koncem Kjóta celý systém změní v jejich neprospěch a že bude trvat léta, než projde ratifikace nové smlouvy v příslušných parlamentech. Také oponují tomu, aby se různé rozvinuté státy přihlašovaly k různým závazkům. Kjóto stanovovalo jasné snížení emisí skleníkových plynů o 5,2 procenta pro všechny bohaté státy.
Do jakého roku a o kolik?
Spory panují i o to, dokdy má nová smlouva/protokol platit. Jednou z možností je rok 2017, druhou 2020. Není dále jasné, o kolik snížit celkově emise. Text zveřejněný OSN v úterý navrhuje snížit je v rozmezí 50 až 95 procent do roku 2050 a dosáhnout maximální hodnoty nárůstu globální teploty o 1,5 nebo 2 stupně.
Chudé země však zajímají zejména krátkodobější cíle, tedy do roku 2020. Bohaté státy zatím nabízejí 14 až 18 procent do roku 2020, rozvojové země požadují, aby se bohatí zavázali ke škrtům 40 procent. Průmyslové země naopak poukazují na to, že většina emisního růstu bude pocházet z ekonomik jako je Čína, Indie a Brazílie, které se k pevným závazkům škrtů odmítají připojit.
Kdy bude dohoda a jaká?
Je prakticky jasné, že se závaznou smlouvou Kodaň nepřijde. Jasné naopak není, jak brzy po Kodani vznikne. Delegace se totiž na žádném datu nedohodly. Čína, Indie a další povstávající ekonomiky odmítají, aby byla smlouva právně závazná a jejich škrty a další závazky nezávisle monitorovány. Pochybnosti panují také o tom, jak trestat ty, kteří své závazky poruší.
Finance
Chudé státy požadují stovky miliard dolarů ročně na stavbu mořských hrází, horských přehrad, zavlažovacích systémů aj., které jim umožní vyrovnat se s následky klimatických změn. Finance mají také zajistit, aby se chudé státy při získávání bohatství vyhnuly „uhlíkové cestě“ Západu a rovnou přešly na zelené technologie.
Světová banka přišla s číslem 100 miliard ročně a shodla se na něm také EU. Není však jasné, kolik budou jednotlivé bohaté vlády přispívat. Zatím se EU zavázala k 7,2 miliardám a Japonsko k 15 miliardám do roku 2012. USA chce přispět méně než miliardou. Ohledně dlouhodobých závazků po roce 2012 však bohaté státy zatím mlčí.
Ministryně zahraničí USA Hillary Clintonová v Kodani ve čtvrtek pouze prohlásila, že Spojené státy jsou připraveny se podílet na balíčku 100 miliard dolarů ročně.
