Bagdád/Praha - Iráčané jdou v neděli k parlamentním volbám. Potřetí od svržení Saddáma Husajna v roce 2003.
V osmnácti iráckých provinciích bude otevřeno zhruba 50 tisíc volebních místností.
Volit ale mohou také Iráčané v zahraničí. Na velvyslanectvích v šestnácti městech světa. Praha mezi ně nepatří, takže Čechoiráčané - neboli Iráčané usazení v Česku - vyrážejí v sobotu autobusem do Vídně.
Výpravu organizuje Aladin Sabih. V Praze žije už od roku 1975, oženil se tady.
"Bohužel kvůli nedostatku peněz není možné volit v Praze na ambasádě, tak musíme do Vídně. Jede nás z Prahy zhruba padesát, cestou ještě přistoupí nějací Iráčané z Brna," řekl Sabih Aktuálně.cz.
Podle něj se situace v Iráku zlepšuje a všichni jsou optimističtější než před několika lety.
"Jde to pomalu, ale myslím si, že krok za krokem se Irák dostává z nejhoršího. Ale po tolika letech života v diktatuře nelze hned čekat zázraky. V letech 2006 a 2007 byla situace strašná, násilí a teror každý den. Teď už je o něco lépe," říká Iráčan.
Počet jeho krajanů trvale žijících v Česku nebo majících české občanství odhaduje na několik stovek. Sám prý ví zhruba o 250 lidech.
"S několika Iráčany se už roky scházíme v restauraci U Pešků. Personál si z nás dělá legraci, že se u nich schází Al-Káida," směje se Aladin Sabih. U Pešků ale momentálně probíhá rekonstrukce, takže se Iráčané přesunuli do jiné pražské restaurace U Hasičů.
Iráckých voleb se může zúčastnit zhruba 19 milionů oprávněných voličů. Očekává se vysoká účast, možná vystoupá až k sedmdesáti procentům.
Protože nadále existují obavy ze sebevražedných atentátů a teroristických útoků, bude v neděli platit zákaz jízdy automobilů i motocyklů do center iráckých měst a do blízkosti volebních místností.
Na průběh hlasování má dohlížet celkem 416 tisíc policistů a 255 tisíc iráckých vojáků. Američtí vojáci, kterých je v Iráku stále skoro 100 tisíc, se na bezpečnostních opatřeních souvisejících s volbami nepodílejí.
V posledních dvou letech počet teroristických útoků poklesl. Především z toho důvodu, že obyvatelé provincie Anbar, kde byl po svržení Saddáma největší odpor proti americkým vojákům a nové vládě, se smířili s novým režimem a postavili se proti radikálům z Al-Káidy a dalších skupin.
Fanatici hlásící se k Al-Káidě jsou nicméně stále aktivní, i když jich už není tolik a nejsou schopni útočit tak často. Soustřeďují se ale na spektakulární operace. Například 8. prosince zabili při sérii výbuchů v Bagdádu 125 lidí.
Irácká politická scéna je značně nepřehledná, protože hlavní bloky jsou složené z velkého počtu menších stran a hnutí.
Za hlavního favorita je považován blok Právní stát, který vede premiér Nurí Malikí. Ten založil předvolební kampaň na tom, že se mu v posledních dvou letech podařilo zlepšit bezpečnost a usmířit šíitské a sunnitské obyvatelstvo.
Kritici mu ale vyčítají, že sebevražedné atentáty pokračují a že ekonomicky je na tom většina Iráčanů stále velmi špatně.
Od roku 2003 panovalo sektářské napětí a násilí mezi sunitskými a šíitskými muslimy. Sunnité ovládali Irák za časů Saddáma Husajna (sám Saddám byl sunnita), zatímco šíitů je v zemi většina.
Sunnité předchozí volby v roce 2005 bojkotovali. Teď ale změnili názor, protože nechtějí parlament, kterému by dominovali šíité.
Radikálnější šíity reprezentuje především blok Irácké národní spojenectví. Skládá se především z Nejvyššího islámského iráckého shromáždění, Iráckého národního kongresu a také hnutí, které vede radikální duchovní Muktada Sadr.
Zatímco první dvě strany jsou relativně umírněné a pro spolupráci s USA, Sadr chce z Iráku vytvořit islámskou republiku podle vzoru sousedního Íránu. Odpůrci aliance tvrdí, že celé seskupení je pod vlivem Íránu, a sunnité hrozí, že pokud tento blok výrazně uspěje, povede to znovu k sektářskému násilí.
Blok Irakíja, který vede bývalý premiér z let 2004 až 2005 Ijád Alláví, se naopak vyznačuje odmítáním rozdělování Iráčanů podle etnického původu nebo náboženské příslušnosti.
Podle analytiků má velkou šanci na úspěch, protože mnoho Iráčanů je neustálými sektářskými třenicemi unaveno. Alláví prosazuje pravý opak toho, co Sadr: chce menší vliv islámu na politiku a justici.
Důležitým hráčem jsou také Kurdové, kteří mají na severu země svoji autonomii. Podpora tří jejich stran zřejmě rozhodne o podobě budoucí koalice v Bagdádu.
Spor se však vede o to, zda město Kirkúk a jeho okolí s obrovskými nalezišti ropy má patřit kurdské autonomní vládě, nebo nikoliv. Kurdové chtějí Kirkúk samozřejmě pro sebe, zbytek země to odmítá.
Konflikt mezi Kurdy a Araby o ropu z Kirkúku je považován za jednu z největších hrozeb pro stabilitu Iráku.
Volební místnosti se uzavřou v neděli večer, ale výsledky budou známy až za několik dní.
