Blízký východ: Naděje vykoupená krví

Lenka Málková
30. 12. 2005 0:01
Praha - Pravděpodobně není na světě člověka, který by při bilancování politických událostí uplynulého roku, hodlal prohlásit: "Na Blízkém východě byl relativní klid." I když v politicky neklidné a ozbrojenými střety zmítané oblasti je klid pojem opravdu relativní.
Foto: Reuters

Izrael a Palestina

V lednových volbách prezidenta palestinské samosprávy byl zvolen umírněný Mahmúd Abbás a brzy poté vyhlásil "příměří" mezi palestinskou a izraelskou stranou. Přestože členové radikálního Islámského džihádu a hnutí Hamás příměří nedodržovali beze zbytku, teroristických útoků přece jen ubylo.  

Přehled sebevražedných útoků NAJDETE ZDE

V březnu byla palestinským parlamentem schválena nová vláda v čele s Ahmadem Kurájou. Ten po devíti měsících z premiérského postu odstoupil a zapsal se na kandidátku rozděleného Fatáhu před lednovými parlamentními volbami. Militantní část strany se ve volbách představí samostatně, v čele s radikálem Marvánem Barghútím, který si odpykává pětinásobný doživotní trest v Izraeli za podíl na protiizraelských atentátech.

PŘEČTĚTE SI: Palestina: I rok poté v Arafatově stínu

Nejdůležitější událostí izraelsko-paletinských vztahů bylo zaručeně jednostranné stažení izraelských osadníků z pásma Gazy.  V červnu o něm rozhodla izraelská vláda a podle předloženého plánu mělo být do konce roku 2005 v pásmu Gazy zlikvidováno všech 21 židovských osad a čtyři na západním břehu Jordánu. Dohoda však stále zahrnuje úmysl Izraele udržet pro sebe některé okupované části Předjordánska, a to natrvalo. Poslední židovské osadníky, kteří odmítli dobrovolně opustit své domovy, evakuovala v srpnu 2005 izraelská armáda a policie.

Foto: Reuters

Izrael čekají předčasné volby NAJDETE ZDE

Izraelská politická scéna se také dočkala nečekaných převratů. V říjnu vystřídal Šimona Perese v čele Strany práce Amir Perec a následně opustil vládní koalici, která dokázala prosadit stažení židovských osadníků z Gazy. Izraelský premiér Ariel Šaron neměl s kým vládnout, a tak se v listopadu po více než třiceti letech rozhodl opustit pravicový Likud a založit novou stranu vůdců, stranu Vpřed. Předčasné parlamentní volby se mají konat 28. března příštího roku.

Premiér Ariel Šaron byl 18. prosince převezen do nemocnice s lehkou mozkovou příhodou. Více ČTĚTE ZDE

Írán

O rozruch na Blízkém východě se tento rok postaral především Írán a nově zvolený prezident Mahmúd Ahmadínedžád. Červnové překvapivé vítězství v prezidentských volbách potěšilo chudé a zbožné stoupence, ale znepokojilo diplomaty na Západě. S teheránským starostou Ahmadínedžádem měly v zemi zvítězit i tradiční islámské hodnoty. Již ve svém prvním veřejném vystoupení prezident prohlásil, že hodlá pokračovat v cestě zakladatele islámské revoluce v Íránu, ajatolláha Chomejního.

Izrael přesuňte do Evropy ČTĚTE ZDE 

Mahmúd Ahmadínežád se nijak netají svými protiizraelskými postoji a neustále útočí na židovskou zemi. V říjnu žádal vymazání Izraele z mapy, v prosinci jeho odsunutí do Evropy či Ameriky a nakonec zpochybnil vyhlazování Židů nacisty za druhé světové války. Podle jeho slov jde o pouhý mýtus. Protiizraelské výroky prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda podporuje většina íránských médií.

PŘEČTĚTE SI: Írán ještě dostal čas

Další skvrnou na íránských vztazích se Západem je jeho jaderný program. V březnu Írán odmítl vstup inspektorům Mezinárodní agentury pro atomovou energii do vojenského zařízení Parčin, kde by podle podezření mezinárodního společenství mohly být vyvíjeny jaderné zbraně.

Po měsících přesvědčovaní a jednání s Evropskou unií se začátkem srpna rozhodl Írán svůj jaderný program obnovit. Přes snahu Rady guvernérů Mezinárodní agentury pro atomovou energii donutit Írán, aby ho znovu zmrazil, situace spěje k sankcím OSN, které žádá především Washington. Nicméně Írán stále trvá na tom, že má právo rozvíjet mírový jaderný program.

Irák

Irák se po třech letech od invaze amerických vojsk dočkal celkem trojích voleb. V lednu se volilo složení prozatímního parlamentu, v říjnu byla v referendu schválena nová irácká ústava a rok byl v prosinci zakončen parlamentními volbami, z nichž vzejde první "regulérní" irácká vláda.

Irácké ženy ukazují prsty umazané v nesmazatelném inkoustu. Ženy volily včera v Teheránu. V ostatních zemích Iráčané volili již včera.
Irácké ženy ukazují prsty umazané v nesmazatelném inkoustu. Ženy volily včera v Teheránu. V ostatních zemích Iráčané volili již včera. | Foto: Reuters

V lednových prvních svobodných parlamentních volbách v Iráku zvítězila koalice hlavně šíitských stran Sjednocené irácké spojenectví před koalicí kurdských stran a koalicí Irácký seznam premiéra Ajáda Alávího, která sdružovala šíity i sunnity. Sunnité volby většinou bojkotovali. Při útocích povstalců zahynulo v den voleb 44 lidí.

V dubnu zvolil irácký prozatímní parlament prezidentem kurdského politika Džalála Talabáního. Post premiéra tak připadl Ibráhímu Džaafarímu ze strany Hlas islámu. Jeho vládu parlament schválil 28. dubna.

V říjnu se v Bagdádu zpřísnila bezpečnostní pravidla. Důvodem byl proces s bývalým prezidentem Saddámem Husajnem a sedmi představiteli jeho režimu. Bývalý irácký prezident je obviněn z vraždy a mučení, a pokud bude shledán vinným, hrozí mu až trest smrti.

Foto: Reuters

Informace o průběhu procesu se Saddámem Husajnem a obviněních NAJDETE ZDE

Prosincové parlamentní volby se obešly bez násilností a atentátů, volební účast překročila účast v lednových volbách do prozatímního parlamentu i říjnovém referendu.

Irácké volby úspěšné. Ale co bude dál? ČTĚTE ZDE

Egypt

V Egyptě se v září uskutečnily prezidentské volby, v nichž se o přízeň voličů vůbec poprvé ucházelo více kandidátů. V čele země však zůstal dosavadní prezident Husní Mubarak, který Egyptu vládne již 24 let. Parlamentní volby na konci roky byly ve znamení úspěchu islamistů a nepokojů. Členům Muslimského bratrstva, kandidujícím jako nezávislí, se podařilo zšestinásobit své zastoupení v parlamentu.

PŘEČTĚTE SI: Egypt čeká test s Muslimským bratrstvem

Libanon a Sýrie

Foto: Aktuálně.cz

V únoru byl spáchán atentát na protisyrského bývalého libanonského premiéra Rafíka Harírího. K útoku se přihlásila neznámá skupina ze Saúdské Arábie, opozice a USA z atentátu obvinily Sýrii. V dalších dnech zachvátily zemi protisyrské protesty požadující stažení syrských jednotek ze země. Koncem dubna z Libanonu poslední syrští vojáci opravdu odešli. Skončila tak jejich bezmála třicet let trvající vojenská přítomnost v Libanonu. Vztahy mezi Sýrií a Libanonem se ale nezlepšily.

V prosinci mohutná nálož umístěná v automobilu zabila libanonského poslance a novináře Džibrana Tueního.

Více o atentátu na poslance Tueního NAJDETE ZDE

Vraždou Harírího se zabývá Rada bezpečnosti Organizace spojených národů. Šéf vyšetřovacího týmu OSN koncem roku poprvé oficiálně přiznal, že do únorového útoku na Harírího byli zapojeni vysocí představitelé syrských zpravodajských služeb.

#reklama

 

Právě se děje

Další zprávy