Během několika týdnů vyšetřovatel Richard McElrea z novozélandského města Christchurch zveřejní zprávu, která by měla objasnit záhadné úmrtí vědce na nejodlehlejším a nejnepřístupnějším místě naší planety.
Australský astrofyzik Rodney Marks byl 11. května 2000 nalezen mrtev na izolované Scott-Amundsenově polární stanici na Jižním pólu. Bylo zjištěno, že než zemřel, strávil 36 hodin v krutých bolestech. Za příčinu jeho smrti byla označena otrava metylalkoholem.
Případ zůstal obestřen tajemstvím a nejasnostmi. Pouze 13 ze 49 členů posádky základny, většinou Američanů, kteří se v té době na izolované Scott-Amundsenově polární stanici nacházeli, bylo zapojeno do vyšetřování, uvádí deník Guardian.
Antarktická detektivka
Podle všech indicií byl Mark, který pracoval na Antarktickém submillimetrovém teleskopu, otráven úmyslně, nebo se stal obětí krutého žertu či kriminálního činu.
Podle policie mu někdo jedovatý metanol musel nalít do jídla nebo pití.
Je také jasné, že vrah se v nejizolovanější lidské osadě na zeměkouli, která je po polovinu roku zahalena polární tmou a bičována sněhovými bouřemi, nacházel také.
Toto by už samo o sobě vydalo na pravou antarktickou detektivku, jenže případ je ještě komplikovanější. Odhalil totiž pochybnou atmosféru, která vládne na základnách v Antarktidě, Arktidě nebo jiných odlehlých místech.
Stanice totiž leží na Jižním pólu. Tuto oblast si nárokuje Nový Zéland. To však Spojené státy nikdy neuznaly. A právě toto uspořádaní je jedním z důvodů napjatých vztahů mezi oběma zeměmi.
Sebevražda? Nehoda? Nepravděpodobné
Když dvaatřicetiletý vědec zemřel, ostatní lidé na stanici se domnívali, že skonal přirozenou smrtí. Jeho tělo bylo uschováno další půlrok, než na stanici v listopadu začalo antarktické jaro a opět mohla létat letadla se zásobami.
Vše se zdálo být vyřešeno, jenže když poté v novozélandském Christchurchi provedli jeho pitvu, odhalení velkého množství metylalkoholu v krvi lékaře doslova šokovalo.
Marks měl na ramenou známky po vpichu, nicméně v jeho těle nebyly nalezeny žádné drogy nebo jiné látky.
Marks byl pijan, jenže...
Astrofyzik byl znám jako náruživý pijan, který pil, aby zamaskoval známky Tourretteova symptomu, kterým trpěl. Existuje teorie, že se možná snažil vyrábět vlastní kořalku, a přitom se nešťastnou náhodou otrávil.
Jenže alkoholu bylo na stanici dost a byl snadno dostupný. Jak zdůraznil detektiv Mark Wormald, doktor Marks byl v pití zběhlý a moc dobře znal riziko domácí pálenky, což teorii náhodné otravy značně znepravděpodobňuje. To potvrdil také jeden z jeho kolegů.
Vyšetřovatel uvedl, že také sebevražda je v tomto případě málo věrohodné vysvětlení. "Marks právě začal blízký vztah s jednou ženou na základně, byl aktivní v práci a společenský. Neměl žádné finanční problémy a snažil se dokončit významný kus akademické práce."
Podle deníku New Zealand Herald vědec těsně před svou smrtí několikrát navštívil doktora Roberta Thompsona, kterému si stěžoval na velké bolesti. Podle doktora Williama Silvy, který na základně také působil, i kdyby se na místě zjistilo, co Marksovi je, nepomohlo by to. Na základně totiž nebyly potřebné léky.
Američané mlží
Jak tedy vlastně Marks zemřel? Novozelandská policie se pět let snažila nalézt odpověď. Spolupráce s Američany však vázla. Jakákoliv snaha získat od americké strany seznam obyvatel základny v inkriminovanou zimu byla marná. Nakonec si informace policisté zjistili sami - na internetu.
Poté vyšetřovatelé odeslali dotazníky všem 49 lidem, kteří se na stanici nacházeli v onu polární zimu, ale obdrželi pouze 13 odpovědí. Podle Novozélanďanů si americké vedení základny nepřeje případ dále rozpitvávat.
Novozélandská policie uvedla, že vyšetřování astrofyzikovy smrti bylo provedeno také Američany. Ti však odmítli předat o případu jakékoliv informace. "Je těžké říct, jak dalece ve vyšetřování pokročili nebo na co přišli," uvedl policejní zástupce.
Teď už je však jasné, že se rozřešení celé zápletky blíží ke konci. Vyšetřování bylo minulý měsíc ukončeno a vyšetřovatel nyní pracuje na detailní zprávě.
Ta by měla být hotova za pár týdnů a mohla by rozhodně přinést zajímavé čtení a také možná překvapivé rozuzlení nejzáhadnější vraždy na jižní polokouli v tomto století.
