Ithaca - Už tři desítky let pátrají vědci po obřím vulkánu, který v druhé polovině 13. století způsobil ochlazení naší planety a vedl k obrovské neúrodě a následným hladomorům. Také z toho důvodu, že by se jednoho dne mohl znovu probudit.
Jedním z vytipovaných míst jsou jihoamerické Andy, kde podřimují desítky velkých sopek. Včetně rodícího se supervulkánu, který teď vědci našli v Bolívii.
Supervulkány přitom dokážou pohřbít pod lávou celá města, vyvolat ničivá zemětřesení, způsobit globální pokles teplot nebo alespoň nadělat obrovské problémy letecké dopravě. Potvrdily to v minulosti sicilská Etna, filipínský vulkán Pinatubo či islandská Eyjafjalla.
Odborníci proto bedlivě sledují veškeré projevy sopečné činnosti pod zemským povrchem a při sebemenším náznaku hrozící katastrofy bijí na poplach. Kromě toho, že mohou zachránit lidské životy, jsou schopni předejít materiálním ztrátám v řádu miliard dolarů.
Loni v prosinci přišli s varováním o možné obří erupci nejnebezpečnější islandské sopky Katla, byť se jejich předpovědi nakonec nevyplnily.
Při výbuchu indonéské sopky Tambora zahynulo v roce 1815 takřka okamžitě deset tisíc lidí, sesuvy půdy po erupci kolumbijského stratovulkánu Nevado del Ruiz si v roce 1985 vyžádaly životy 22 tisíc osob.
Ejafjalla napáchala před dvěma lety na evropské ekonomice škody za téměř dvě miliardy eur.
Tisíckrát silnější než Mount St. Helen
V Bolívii objevený supervulkán - sopka schopná při erupci vychrlit alespoň jeden kilometr krychlový sopečného materiálu - je v lecčems srovnatelný s Mount St. Helen v USA, která vybuchla v roce 1980.
V případě bolivijského Uturuncu se ale jedná o supervulkán nebývalých rozměrů. Tým expertů okolo Shanaka de Silvy z Oregonské státní univerzity odhaduje, že by jeho případná exploze mohla být až tisíckrát silnější. Pro srovnání: výbuch Mount St. Helen byl desetkrát mocnější než předloňská erupce Ejafjally.
Satelitní měření potvrdila, že masiv Uturuncu o ploše deseti Bodamských jezer se každým rokem po dobu dvaceti let zvedá o přibližně jeden až dva centimetry. Naznačuje to mohutnou sopečnou činnost v hloubce pod vulkánem.
"Objem a doba, po které se masiv zvedá, jsou bezprecedentní," cituje deník The New York Times de Silvu. Ten je přesvědčen, že magmatická komora nalézající se v hloubce patnácti až dvaceti kilometrů pod šest tisíc metrů vysokým vrcholem hory se každou vteřinu zaplní o nejméně jeden kubický metr sopečné taveniny.
Deset kandidátů obří erupce
Ke stejnému výsledku dospěl také tým vědců z Cornellovy univerzity v Ithace ve státě Massachusetts, vedený Jennifer Jayovou. Ten výsledky svého zkoumání zveřejnil v posledním čísle časopisu Bulletin of Volcanology.
Podobně aktivní je země pod lávovými poli kolem Etny či v Yellowstonském parku ve Wyomingu, Uturuncu je však obrovským potenciálem dřímajícím v hlubinách zdaleka předstihne.
Vše ovšem nasvědčuje tomu, že Uturuncu nebyl oním vulkánem ze 13. století, po kterém vědci pátrají. Stáří sopečných hornin na úbočí hory naznačuje, že k poslední erupci došlo někdy před třemi sty tisíci lety.
"Nedokážeme předpovědět, co všechno se může stát," tvrdí Matthew Pritchard, vulkanolog z Cornellovy univerzity. "Bezprostřední nebezpečí ale v příštích letech podle všeho nehrozí."
Na zeměkouli je v současnosti registrováno něco mezi třiceti až čtyřiceti supervulkány, u deseti z nich vědci nevylučují obnovení sopečné aktivity. Obří erupce, jaká by mohla jednoho dne nastat i na Uturuncu, se přitom odehrávají nanejvýš jednou za sto tisíc let.
Ta poslední byla zaznamenána před 74 tisíci lety na Sumatře, kde explodoval vulkán Toba. Na svědomí měl desetiletou "vulkanickou zimu", tisíc let trvající ochlazení planety a naprosto nevyčíslitelné škody na tehdejší flóře a fauně.
