Santiago de Chile, Sao Paulo - Pět velkých přehrad by mělo být postaveno v panenské přírodě chilské části Patagonie.
Argentina plánuje dvě obrovské hydrocentrály a Brazílie připravuje gigantické vodní dílo v doposud nedotčené části Amazonie na řece Rio Xingu, které bude po čínských Třech soutěskách a vodní elektrárně Itaipú třetím největším na světě.
Touha jihoamerických vlád stavět nové vodní elektrárny teď - po katastrofě jaderné elektrárny v japonské Fukušimě - navíc výrazně vzrostla.
Ochránci životního prostředí se především v Chile a v Brazílii snažili projektům, jež znamenají další obrovské zásahy do jihoamerické krajiny, ze všech sil zabránit. V Brazílii už prohráli.
Stavbu obří hydroelektrárny Belo Monte, která má stát uprostřed deštných pralesů Amazonie, schválil 1. června brazilský úřad na ochranu životního prostředí.
Náklady budou činit 11 miliard dolarů, a až bude hotová, vznikne před její hrází jezero dlouhé devadesát kilometrů. Voda zaplaví 516 čtverečních kilometrů deštného pralesa.
Bude přesídleno 40 000 lidí a změní se nevratně biotop řeky Xingu, což ohrozí řadu rybích druhů a následně i indiánské kmeny žijící v Národním parku Xingu, který leží nad plánovanou přehradou.
Konsorcium Norte Energia, které má přehradu postavit, přitom oproti původním plánům zmenšilo její velikost o 43 procent. První návrhy vznikly ostatně už v roce 1975.
Projekt byl však celou dobu odkládán z ekonomických důvodů a také kvůli žalobám, které na stát podávali ochránci životního prostředí a zástupci původního indiánského obyvatelstva.
Teď je však rozhodnuto. Brazílie zažívá prudký hospodářský růst a potřebuje elektřinu.
Hydrocentrála na řece Xingu je projektována na výkon 11 000 megawattů, a až bude hotová, pokryje více než šest procent brazilské spotřeby elektrické energie.
Patagonie má ještě (malou) šanci
V Chile ekologové ještě bojují a mají určitou naději na úspěch, protože proti záměru postavit v Patagonii sérii vodních děl se postavilo i velké množství Chilanů.
Soud zatím projekt pozastavil - kvůli žalobám vzneseným ochránci životního prostředí a některými zákonodárci.
Vláda prezidenta Sebastiana Pinery, který stavbu hydrocentrál prosazuje, však tvrdí, že bez nich se nepodaří v zemi pokrýt rostoucí poptávku po elektřině.
Patagonských přehrad má být celkem pět, dvě na řece Baker, tři na řece Pascua. Oba tyto vodní toky, tekoucí chilskou provincií Aysén, se vlévají do Tichého oceánu a protékají krajinou, jež je po celém světě známa svou drsnou krásou.
Pětici vodních děl tam hodlá postavit chilsko-španělské konsorcium HidroAysén. Podle něj jde "o cenově výhodný, obnovitelný, spolehlivý a ekologicky obhajitelný zdroj elektrické energie".
Mnoho Chilanů má však zcela opačný názor. Desetitisíce jich proti projektu opakovaně demonstrují v hlavním městě Santiago de Chile, a to mnohdy velmi divoce. Protesty se konají i na jiných místech země.
Průzkumy ukázaly, že 60 procent Chilanů je proti stavbě přehrad v Patagonii. Odpor, který kladou, je v Jižní Americe nevídaný.
Třiadvacet tisíc fotbalových stadionů
Naděje ochránců životního prostředí se teď upírají především ke skutečnosti, že ještě nebylo uděleno stavební povolení na vedení vysokého napětí, které by přivádělo elektřinu z Patagonie do ostatních částí Chile.
Přenosové vedení má být dlouhé přes 1900 kilometrů a podle ochránců životního prostředí to znamená, že Patagonii protne od jihu k severu obří jizva dlouhá jako 23 000 fotbalových stadionů, položených jeden za druhým.
HidroAysén se brání: Stavba vedení vysokého napětí bude podle něj znamenat mnohem menší zásah do krajiny, než tvrdí ekologové. A připomíná Argentinu, kde stavby vodních elektráren narážejí na mnohem menší odpor.
Konsorcium poukazuje i na fakt, že kvůli jeho přehradám bude zaplavena sedmkrát menší plocha než například u plánované hydrocentrály Condor Cliff v argentinské části Patagonie.
Chilané ale považují jih své země za národní poklad a nechtějí slyšet nic o tom, že by plánovaná pětice přehrad ročně vyprodukovala množství elektrické energie, které by stačilo na pokrytí 35 procent z celkové elektrické spotřeby Chile v roce 2008.
