Chudé země prodávají miliony hektarů půdy do zahraničí

Roman Gazdík
13. 5. 2009 18:30
Pozemky skupují cizí vlády i soukromé společnosti, místní komunity to ohrožuje
Čína měla získat 1,2 milionu hektarů na Filípínách. Obchod nakonec padl
Čína měla získat 1,2 milionu hektarů na Filípínách. Obchod nakonec padl | Foto: Pavel Vondra

Washington - Rychle se rozvíjející velké ekonomiky jako Čína nebo Indie a movité asijské země jako Jižní Korea nebo ropné státy Perského zálivu v poslední době skupují velké lány půdy v jiných zemích. Ta by jim měla zajistit potravinovou bezpečnost v případě další krize.

Levnou a málo využívanou půdu v zahraničí skupují také evropské firmy, které zde chtějí pěstovat biopaliva. Získávají ji především v afrických zemích, ale také v Rusku nebo na Ukrajině.

Vyplývá to ze zprávy amerického Mezinárodního institutu pro výzkum potravinové politiky (IFPRI), který je financován z peněz celkem 64 států, soukromých nadací a mezinárodních a regionálních organizací.

Potravinová krize v letech 2007 až 2008 a zvyšující se ceny odhalily křehké základy, na kterých v mnoha zemích světa stojí systémy distribuce jídla - a zároveň finanční možnosti pro producenty potravin.

Potravinová krize zeslábla poklesem cen ropy, mnohé státy však očekávají, že propukne znovu
Potravinová krize zeslábla poklesem cen ropy, mnohé státy však očekávají, že propukne znovu | Foto: Reuters

Problematické investice

Podle IFPRI je současná nakupovací horečka pro místní komunity dvojsečnou zbraní. Na jednu stranu do chudých států přicházejí potřebné investice, na druhou rychlost i způsob, jakým vše probíhá, ohrožují potravinovou bezpečnost lokálních komunit.

„Toto získávání půdy má potenciál získat tolik potřebné investice v zemědělství a venkovských oblastech chudých rozvojových zemí, ale také zvyšuje obavy ohledně dopadu na chudé místní obyvatele, kteří ztrácejí přístup a kontrolu nad půdou, na které jejich životy závisí," píše se ve zprávě IFPRI.

Síla místních komunit je totiž v porovnání s bohatými zahraničními společnostmi či vládami velmi malá. Mnoho malých zemědělců také používá svou půdu jen podle zvykového práva, nemá na ni oficiální právní nárok a mohou z ní být vystrnaděni.

Následně tak hrozí nepokoje a zpětné zabírání prodané půdy malými zemědělci, které je známé například z Paraguaye. Tamní zkušenost také ukazuje, že vysoce industrializované zahraniční zemědělské velkofarmy nabízejí jen málo pracovních míst pro ty, na jejichž půdě byly zřízeny.

Evropské firmy šly do sebe a zajímají se převážně o půdu, která
Evropské firmy šly do sebe a zajímají se převážně o půdu, která | Foto: Evropská komise

"Albánie", "Izrael" či "Bělorusko" na prodej

A ani o problémy jinde není nouze. Mozambičtí zemědělci se dle IFPRI postavili proti tomu, aby si čínští investoři přivezli zemědělské pracovníky z domova.

Obavy z dopadu na potravinovou bezpečnost přiměly filipínskou vládu ke zrušení jejich zemědělského kontraktu s Čínou, a naopak snaha učinit z Madagaskaru obilnici Jižní Koreje byla jedním z argumentů opozice pro svržení vlády Marca Ravalomanany v březnu.

Množství půdy, které je v sázce, není malé. Čína si například zajistila využívání 2,8 milionu hektarů (přibližně velikost Albánie) v Demokratické republice Kongo a o dalších 2 milionech (zhruba rozloha Izraele) jedná v sousední Zambii.

Jihokorejský kontrakt na Madagaskaru se měl týkat 1,3 miliona hektarů, tedy území o velikosti Černé Hory.

Kvůli produkci biopaliv se činí i evropské společnosti. Dánská Trigon si v Rusku zajistila 100 tisíc hektarů a švédská Alpcot Agro 128 tisíc hektarů, švédská Skebab 100 tisíc hektarů v Mozambiku.

Britská Landkom si pronajala 100 tisíc hektarů na Ukrajině. Další evropské firmy operují v jiných zemích. Celkově bylo zahraničními společnostmi v poslední době skoupeno či pronajato 12 až 20 milionů hektarů půdy, tedy úhrnem oblast velikosti Nepálu až Běloruska.

Zvýšit lokální produkci by mělo být prioritou, myslí si nevládní organizace
Zvýšit lokální produkci by mělo být prioritou, myslí si nevládní organizace | Foto: Reuters

Závislost na importu

IFPRI navíc upozorňuje, že mnoho dohod se snaží zainteresované strany utajit, a tak je pravý rozsah operací neznámý.

Jiným problémem je podle zprávy německé nevládní organizace Welthungerhilfe z dubna 2009 to, že je řada afrických zemí závislá na dovozu potravin a prodej úrodné půdy tuto nepříjemnost nadále zvyšuje. V případě další potravinové krize si tak země zadělávají na velké problémy.

„Co potřebujeme, je navýšení naší potravinové produkce," řekl agentuře IRIN Victor Mhone z malawijské Občanské zemědělské sítě (CISANET), která sdružuje místní nevládní organizace a aktivisty. „Toho může být dosaženo, pokud posílíme místní farmáře, když jim nabídneme pro pěstování tu nejlepší zemi. Zahraniční společnosti jsou tady, aby vydělávaly peníze. Z máločeho můžeme mít prospěch, ať už tu budou pěstovat cokoliv."

 

Právě se děje

Další zprávy