Oceněné foto vesmíru: Pomíjivá krása z hvězdného větru

Věda a Příroda
6. 12. 2009 18:42
Vítězem nového kola soutěže Česká astronomická fotografie je Zdenek Bardon
Srpková mlhovina.
Srpková mlhovina. | Foto: Zdenek Bardon

Praha - Jako měsíční víla tančící zlehka po mechu lesních palouků víří ve vesmírných dálavách nádherná éterická mlhovina. Můžeme se o tom přesvědčit na listopadové vítězné fotografii v soutěži České astronomické společnosti.

Jejím autorem je astrofotograf Zdenek Bardon z Rasošek a jeho vítězný snímek zobrazuje kosmickou bublinu plynu nazvanou NGC 6888.

Nenapodobitelná struktura

Tato mlhovina, přezdívaná též "Srpková", představuje plynnou obálku obklopující její mateřskou hvězdu WR136. Tento bývalý rudý veleobr přešel astronomicky nedávno do stadia Wolf-Rayetovy hvězdy, to je takové, která rychle ztrácí svou hmotnost v důsledku hvězdného větru. Ten rychlostí přesahující šest miliónů kilometrů za hodinu odnáší obrovské množství materiálu hvězdy do okolního prostoru.

Každých deset tisíc let tak hvězdu opustí plyn o hmotnosti našeho Slunce. Nová oblaka a rázové vlny stále dobíhají látku, která byla z hvězdy vyvržena před dvěma sty padesáti tisíci lety, a vytvářejí tak nenapodobitelnou strukturu této mlhoviny.

"Jedná se však o krásu pomíjivou, neboť hvězdný vítr, který stál u jejího zrodu, ji nakonec takřka beze stopy rozptýlí do okolního prostoru. Hvězda sama pak patrně vybuchne jako supernova," doplňuje člen poroty fotografické soutěže Martin Bělík z hvězdárny v Úpici.

Třicetihodinové expozice

Na obloze tato mlhovina zabírá plochu o něco větší než Měsíc v první čtvrti, její skutečný průměr se odhaduje na dvacet pět světelných let. Vzdálena od nás je necelých pět tisíc světelných let.

Snímek přináší poněkud netradiční pohled, pořízený "cizíma očima", citlivýma na světlo ionizovaného vodíku, kyslíku a síry. Byl exponován přes filtry propouštějící záření  vydávané zmíněnými prvky. Vidíme tak jiné či jinak svítivé podrobnosti, než ty, které bychom spatřili na "klasickém" fotografickém snímku odpovídajícímu citlivosti našich očí nebo dokonce vlastními zraky přitisknutými k okuláru většího dalekohledu.

Celkovou expozici 28,5 hodiny rozloženou do několika nocí zajistil plně robotizovaný dalekohled podle předem připraveného itineráře bez dalšího zásahu obsluhy. Autor pak ze všech dílčích expozic vytvořil výslednou kompozici okolí této vzdálené rozmařilé hvězdy a mlhoviny s pestrým životem.

 

Právě se děje

Další zprávy