Praha - Jak rostlina "pozná", kde na stonku má vyrůst nový list, kde nová větev, případně jak se mají rozvětvit kořeny? Mezi vědci, kteří si kladou tuto otázku, je ve světě uznáván šestatřicetiletý Jiří Friml. Rodák z malé vsi Nedakonice na jižní Moravě je dnes profesorem belgické univerzity v Gentu.
Jeho poznání by mělo vést i k možnosti uměle řídit rostlinu, aby vyrostla přesně podle lidského přání. Zemědělské plodiny by kvůli tomu jednou mohly mít vyšší výnosy. Anebo lépe odolávat vyšším teplotám a suchu způsobenými změnou klimatu.
Dva miliony eur pro mladého vědce
Profesor Friml byl zahajovacím řečníkem na nedávné konferenci o rostlinných hormonech, která se uskutečnila v Praze. Hovořil zde o auxinu, což je pozoruhodný rostlinný hormon, který určuje, jak se bude rostlina vyvíjet.
"Auxin je hlavní koordinátor růstu. Přesně určuje, která buňka má dělat nový květ, nový list, jak se má vyvíjet kořen, i jak se rostlina otáčí ke světlu nebo reaguje na zemskou tíži," popisuje Jiří Friml.
Zabývá se jím už od chvíle, kdy hned po studiu biochemie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně získal v roce 1997 stipendium v německém Ústavu Maxe Plancka pro pěstování rostlin v Kolíně nad Rýnem a udělal si tam doktorát (PhD).
Pak, jako zcela začínající vědec, dostal stipendium od nadace koncernu Volkswagen (který kromě výroby aut také podporuje vědecký výzkum v různých oborech). "Byly to téměř dva miliony eur na založení vlastní výzkumné skupiny," vypráví. "Po pěti letech jsem pak dostal několik nabídek profesorských míst a přijal jsem tu v belgickém Gentu."
Doma malá perspektiva
Spolupracuje sice intenzivně s Ústavem experimentální botaniky české Akademie věd a v Brně pak s Masarykovou a s Mendelovou univerzitou, ale s návratem domů zatím váhá.
"Když pozoruji, jak se v České republice nekoncepčně snižují investice do základního výzkumu, a zavádějí mnohdy nepochopitelná kritéria hodnocení vědeckého výstupu, považuji to za závažné znevýhodnění České republiky v evropském a světovém srovnáni. Povede to k odlivu konkurenceschopných vědců, kteří by jinak rádi zůstali a produkovali špičkové vědecké výsledky doma."
Dvě úrody za rok
Auxin je botanikům známý už déle než století. A výsledky jejich poznání se už z části dostaly do praxe: syntetickou verzi auxinu používají zahradníci například v substrátech, do kterých namáčejí kořeny rostlin při přesazování, aby lépe zakořenily.
"Například na jihu Itálie mají díky poznání auxinu dvojí sklizeň baklažánů nebo rajčat ročně," vysvětluje profesor Friml. "V zimě sice nelétá hmyz, který by rostliny opyloval, avšak když se postříkají auxinem, znovu vytvoří plody, které se dají konzumovat, ovšem nejsou v nich semena."
Nejen zahradníkům na přání
Ale vědci postupují dál. Přímo v laboratoři Jiřího Frimla zkoumají, jak změnit geny rostlin tak, aby rostliny vytvářely více auxinu, nebo na něj byly citlivější.
Ostatně ve vedlejší laboratoři, kterou vede jeho manželka Eva Benková (pochází původem ze Slovenska), se pracuje na rozpoznávání funkce auxinu při vytváření kořenových systémů. Význam je zřejmý: rozvětvenější kořeny umožňují získat potřebné živiny i v půdě, kde jich je málo. Kořeny vedoucí do hloubky zase dosáhnou na spodní vodu a umožní rostlině přežít i v sušších končinách.
"Věřím, že se nám časem podaří vytvářet rostliny s cíleně ovlivněnou tvorbou auxinu," nadšeně líčí Jiří Friml. "Tedy tak, aby zemědělské plodiny mohly dát vyšší úrodu. Anebo stromy byly buď vysoké, anebo košaté podle potřeby zahradníků. Variant využití bude určitě hodně."
