Vědci v pohotovosti, laboratoř zkoumá pašovaný uran

Josef Tuček
11. 4. 2009 16:55
Experti zjišťují původ radioaktivních materiálů
V laboratoři v Karlsruhe.
V laboratoři v Karlsruhe. | Foto: JRC

Karslruhe (Od zpravodaje Aktuálně.cz v Německu) - Stává se to v Evropě asi desetkrát ročně: policisté zadrží ilegálně převážený jaderný materiál. Obvykle pochází z jaderných elektráren. Jen výjimečně by zásilka mohla sloužit k výrobě atomové bomby. Ostatně, jeden z nejvýznamnějších případů pašování jaderného materiálu skutečně téměř bombové kvality se odehrál už před patnácti lety v Česku.

Většina odhalení pašovaných jaderných materiálů pramení ze spolupráce policie a tajných služeb. Někdy také pomohou detektory radiace, které bývají umístěny na hranicích nebo na významnějších dopravních křižovatkách - aniž by o nich řidiči, kteří tudy projíždějí, vůbec věděli.

Za ostnatým drátem

Zadržený materiál pak putuje do odborných laboratoří ke zjištění původu radioaktivních látek. S vysokou pravděpodobností se některý vzorek dostane také do Ústavu pro transuranové prvky kousek za německým městem Karlsruhe. Je součástí Společného výzkumného střediska (JRC), které patří Evropské unii.

Laboratoř v Karlsruhe.
Laboratoř v Karlsruhe. | Foto: JRC

Z bezpečnostních důvodů areál ústavu obklopují zátarasy z ostnatého drátu, které vypadají jako připomínka dávných hranic východního a západního bloku. Před několika dny však vědci do svých laboratoří pozvali skupinku evropských novinářů - pod podmínkou, že nebudou nic sami fotografovat. Byl mezi nimi i zpravodaj Aktuálně.cz.

Radioaktivita ve šrotu

"Právě tu máme rozpracovaný případ jaderného materiálu, který se nedávno našel ve šrotu v Rotterdamu," prozrazuje jeden ze zdejších výzkumníků Klaus Mayer.

V tomto případě ovšem nešlo o žádnou složitou policejní akci.

"Radioaktivitu zjistilo monitorovací zařízení, které v tamním skladu kovového odpadu používají. To je ve sběrnách šrotu i v hutích dnes běžné. Po špatných zkušenostech z minulosti chtějí provozovatelé zabránit, aby se případné radioaktivní látky nedostaly do nově vyráběného železa. Když se na radioaktivitu přijde pozdě, musí železárny stahovat své výrobky, a to je drahé. Proto se monitory radioaktivity docela rozšířily," vysvětlil doktor Mayer pro Aktuálně.cz.

Uran upravený v šedesátých letech

Jeden ze zkoumaných vzorků - palivová tableta do jaderného reaktoru.
Jeden ze zkoumaných vzorků - palivová tableta do jaderného reaktoru. | Foto: JRC

Laboratoře v Karlsruhe využívají různých analytických metod. Například takzvanou sekundární iontovou hmotnostní spektrometrii, což je postup, při němž je zkoumaný vzorek bombardován ionty, a jimi vyražené "sekundární" ionty o něm přinášejí informace.

"Poznáme takto přesně třeba i to, z jakých izotopů a v jakém množství je vzorek tvořen," popisuje zdejší výzkumnice Nicole Erdmannová.

Radioaktivní materiály nalezené v nizozemském Rotterdamu tedy putovaly k analýze do německého Karlsruhe. Tam se ukázalo, že to je uran, a to obohacený tak, že jeden vzorek obsahuje čtyři procenta a druhý 16 procent izotopu uranu 235. K obohacení, jak ukazuje nynější stav rozpadu radioaktivních částic, došlo v šedesátých letech.

Malé obohacení pro reaktor, velké pro bombu

Malé vysvětlení: přírodní uran je tvořen především izotopem 238 a jen 0,7 procenta v něm je izotop 235. Avšak právě izotop 235 je vhodný pro štěpnou reakci.

Proto se uran v obohacovacích závodech upravuje složitými chemickými a fyzikálními postupy, aby v něm podíl izotopu 235 vzrostl. Uran obohacený tak, že je v něm kolem pěti procent izotopu 235, se hodí do reaktorů současných jaderných elektráren. Uran obohacený více se využívá ve výzkumných reaktorech, případně ve starých elektrárnách.

Jaderná puma potřebuje uran obohacený na více než 95 procent.

Laboratoř v Karlsruhe.
Laboratoř v Karlsruhe. | Foto: JRC

Nikoli pašování, ale nepořádek

Z toho vyplývá, že jaderný materiál nalezený v Rotterdamu byl připraven jako palivo do jaderných reaktorů, nikoli jako náplň bomby.

I další okolnosti, zejména to, že se dostal do šrotu, naznačují, že nebyl nikam pašován, ale spíše nezodpovědně ztracen.

"Nepřísluší nám mluvit o dalších podrobnostech. Ty napíšeme do zprávy pro nizozemské úřady," uzavírá Klaus Mayer. Na naléhání novinářů však nakonec prozrazuje ještě jeden fakt: šrot, v němž se uran našel, přivezla nákladní loď z Petrohradu.

Jinak však se prý v posledních letech pašuje jaderný materiál především z Gruzie a dalších kavkazských států.

Přístroj zjistí zářícího řidiče

Podobné detektory radioaktivity, jaké našly uran ve sběrně v Rotterdamu, zkoušejí evropské země používat i na silnicích a dopravních křižovatkách.

"Ideální byly hraniční přechody," řílá Erich Hrnecek z ústavu v Karlsruhe. Jak naznačuje jeho jméno, pochází z Rakouska, kam jeho předkové přišli z Čech.

"Je totiž potřebné, aby automobily jely pomalu, pak stačí přístroj radioaktivitu dobře zjistit," pokračuje. "Dokonce zjistí, jestli řidič za volantem nezáří, protože byl v nemocnici a má ještě v těle z vyšetření radioaktivní jód nebo jiná radiofarmaka."

Laboratoř v Karlsruhe.
Laboratoř v Karlsruhe. | Foto: JRC

Jak často se však takové monitory vyskytují třeba při preventivních policejních kontrolách, to Erich Hrnecek neví - jako vědec má na starosti jiné věci.

V Česku se neosvědčilo

V Praze, ve Státním úřadě pro jadernou bezpečnost, vede odbor pro kontrolu nešíření zbraní hromadného ničení Ladislav Barták.

"Zkoušeli jsme monitory radioaktivity na českých hranicích, ale příliš se nám neosvědčily. Velmi úspěšně se však využívají na monitorování odpadu ve spalovnách a ve sběrnách železného šrotu," vysvětluje.

Najdou radioaktivní látky a materiály kontaminované radioaktivními látkami, ale na druhé straně tyto monitory objeví pouze s velmi malou pravděpodobností plutonium. Což je prvek rovněž vhodný pro výrobu jaderných zbraní, ovšem jeho běžná radioaktivita se dá odstínit listem papíru.

Uran pro Blízký východ

Ředitel Barták také vzpomíná na jediný případ pašování skutečně nebezpečného materiálu, který se prokázal v Česku. V prosinci 1994 zadržela policie v Praze 2,73 kilogramu uranu obohaceného na 87,7 procenta.

Laboratoř v Karlsruhe.
Laboratoř v Karlsruhe. | Foto: JRC

To už je materiál, který se po dalším vylepšení dá použít pro jadernou zbraň.

Následující rok v červnu pak policisté v Praze a v Českých Budějovicích zachytili výrazně menší množství uranu z téhož zdroje. To byla zřejmě jen ukázka potenciálním kupcům a šlo v prvním případě o půl gramu a v druhém o 17 gramů. Laboratorní rozbory prokázaly, že uran byl ze stejného zdroje v Rusku.

Z pašování byl usvědčen jeden Čech a čtyři Ukrajinci, kteří s uranem směřovali na Blízký východ. Odhalila je česká zpravodajská služba ve spolupráci s policií.

V Brně "jen" pokus o podvod

A policejní Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) odhalil i druhý velký případ pašování v listopadu 2003 v Brně. Skupina Slováků tehdy nabízela pracovníkovi ÚOOZ, který se vydával za kupce, uran pro výrobu jaderné zbraně.

"Byly to téměř tři kilogramy, ovšem ne obohaceného, ale přírodního uranu. Část pocházela z bývalé elektrárny A-1 v Jaslovských Bohunicích. Z toho by se jaderná zbraň dělala hodně těžko," hodnotí Ladislav Barták.

Hlavní viníci v obou případech dostali u českých soudů jedenáctileté tresty.

"Teroristé určitě budou stále chtít získat jaderné zbraně," nepochybuje ředitel Barták. Mezi těmi, kdo tomu musí zabránit, jsou tedy i jaderní inspektoři a vědci z analytických laboratoří.

 

Právě se děje

Další zprávy