Praha - Zatímco nejvyšší představitelé Akademie věd na svém sněmu před pár dny hovořili o tom, že by výzkumníci měli spolupracovat s průmyslem, jeden z nich zatím naštvaně novinářům sděloval, že se to nemusí pokaždé vyplatit.
"Čeští podnikatelé, přinejmenším mnozí z nich, vidí v české vědě lacinou služku, která je sice pro chod domácnosti nezbytná, ale ke stolu se zvát nemusí," kritizoval Luděk Frank, ředitel Ústavu přístrojové techniky Akademie věd v Brně.
Měl na mysli spolupráci svého ústavu s firmou Optaglio v Řeži u Prahy. Firma je úspěšným výrobcem holografických ochranných prvků, které se dají najít třeba na českých dálničních známkách pro léta 2008 a 2009, na kupónech některých dopravních podniků, a také třeba na krabičkách od výrobků, jejichž původnost má doložit. "Vyvážíme je do padesáti zemí světa," říká jednatel firmy Tomáš Těthal.
Letos Optaglio získala jednu z cen v projektu pro podporu české vědecké a technické inteligence Česká hlava, a řediteli brněnského ústavu došla trpělivost.
Cena měla být společná
"Ta cena měla být společná. Představitelé firmy Optaglio vůbec nikde po udělení ceny nezmínili, že náš ústav se na výzkumu a vývoji holografických prvků podílel," rozčiluje se ředitel Frank.
A vypočítává: "Ve vědě, když něco publikujete, platí, že jsou jako autoři podepsáni všichni vědci, kteří se na věci podíleli. V tomto případě náš ústav nezmínil nikdo. Ani v reportáži pro Českou televizi, ve které ukazovali laboratoř elektronové litografie. Do ní náš ústav instaloval přístroje ze svého vývoje, a také pro ně zajišťuje servis."
Nespokojenost nezůstává jen u toho. "Firma nám nikdy neplatila za know-how; a platby za výchozí matrice hologramů pro náš ústav nikdy nebyly na tržní úrovni. Ekonomicky nerentabilní formu spolupráce jsme přijímali jako vklad do budoucího společného úspěchu. Úspěch se dostavil, ale nebyl společný. Na ústav nezbylo nic," hodnotí hořce ředitel Frank.
Nic jsme jim nevzali
Jednatel Optaglia Tomáš Těthal nesouhlasí. Říká, že jej spor s akademickým ústavem mrzí. "Mnoho našich pracovníků vyšlo z Akademie věd, i já jsem dříve pracoval ve Fyzikálním ústavu a v Ústavu jaderné fyziky," připomíná.
Uznává, že po dobu více než deseti let byla firma podpořena technologickou spoluprací s Ústavem přístrojové techniky, ale že za ni vždy platila podle uzavřených smluv.
Jednatel Těthal však zdůrazňuje: "Výrobek, za který jsme dostali ocenění Česká hlava, byl vyvinut na zařízeních a na základě patentů společnosti Optgalio. Rozhodně nejde o užití cizího duševního vlastnictví."
Měli to líp pohlídat
Říká také, že nemůže za to, když se v médiích neobjevily informace o spolupráci firmy s Akademií věd. O tom, co a v jakém rozsahu sdělovací prostředky zveřejní, nemohlo Optaglio rozhodovat.
"No, měli si to přece jen líp pohlídat," bručí ředitel Frank, který vše stále posuzuje z pohledu publikování vědecké práce v odborném časopise, kde seznam autorů a jejich pořadí má přesně daný význam.
Budoucnost je nejistá
A pak se ředitel Luděk Frank i jednatel Tomáš Těthal spolu sešli, protože dlouhodobá smlouva o spolupráci mezi jejich institucemi stejně právě dobíhá.
Po setkání připustili, že na minulost mají stále odlišné názory. A budoucnost se teprve ukáže.
"Určitě máme zájem s Ústavem přístrojové techniky spolupracovat dál," říká jednatel Tomáš Těthal. "Jsou tam odborníci na přístroje, které využíváme, umějí je vylepšovat a zajišťovat pro ně servis. Pokud se nedokážeme dohodnout, budeme muset hledat spolupráci v zahraničí."
Ředitel Frank je zdrženlivější: "Ještě se musíme dohodnout, jestli budeme spolupracovat dál, a pokud ano, jakým způsobem."
Smlouvy neporušeny
Ovšem připouští, že smlouvy, které byly uzavřeny ještě předtím, než se stal ředitelem ústavu, firma Optaglio neporušila. "Tehdy byla Optaglio malá firma a ústav s ní uzavřel vlastně podobnou smlouvu jako s neziskovými organizacemi. Tedy že si každý platí svoje, a na konci se všichni o úspěch rozdělí."
Podle něj se ústav podílel na přípravě podkladů, které pak firma převedla do hotového, úspěšného výrobku.
"Byla naše chyba, že jsme ve smlouvách nechtěli víc, že jsme si nechali platit vlastně jen za dodané hmotné zboží. A ne také za naše znalosti, bez nichž by spolupráce nebyla možná. To se teď musí změnit," říká ředitel Frank rozhodně.
Poučení: jako v byznysu
A to je vlastně i hlavní poučení z celého případu.
Převádění výsledků výzkumu do praxe je byznys, a někdy i tvrdý byznys. A jako v takovém v něm platí, že dobře či špatně uzavřená smlouva je tím, co nakonec platí.
