Washington - Američané, podobně jako třeba Indové či Brazilci, používají při volbách elektronické volební či sčítací stroje, tedy techniku, jež nahrazuje pomalé ruční počítání papírových hlasovacích lístků, které se stále používají ve většině Evropy.
Při nynějších prezidentských volbách však bude stejně spousta voličů v USA nejprve rukou vyplňovat papírové hlasovací lístky.
Místo sčítacích komisařů ovšem lístky zpracuje skenovací zařízení, které hlas přečte a zanese do počítačové databáze. Díky tomu mohou být výsledky k dispozici krátce po ukončení hlasování. Ale současně zůstanou zachovány hlasy na papíře, pro případnou kontrolu.
Využití techniky při volbách už totiž v minulosti zklamalo.
Páka pro kandidáta
Ve Spojených státech se může volit v každém okrese odlišným způsobem.
Pokusy o zmodernizování voleb začaly ve velkém v polovině 20. století. Tehdy byla v některých volebních místnostech USA instalována mechanická zařízení, na nichž volič hlasoval tím, že zatáhl za páku u jména svého kandidáta. Výhodou bylo, že přístroj po skončení hlasování hned ukázal výsledek, nebylo nutné zdlouhavě sčítat hlasovací lístky.
Nevýhodou tohoto zařízení ovšem je, že nezanechává žádný kontrolní záznam. Kdyby tedy některá volební komise chtěla fixlovat, případně se zařízení porouchalo, nedají se skutečně odevzdané hlasy zpětně vystopovat.
Neznatelné dírky rozhodovaly o prezidentovi
V jiných volebních okrscích se proto v šedesátých letech zaváděly volební štítky, do nichž volič proštípl dírku u jména vybraného kandidáta. Ty se pak daly strojově zpracovat, ale současně zůstaly pro kontrolu.
Tento systém ovšem hanebně selhal při prezidentských volbách v roce 2000, a to konkrétně ve státě Florida. Tamní čtyřicet let staré hlasovací přístroje fungovaly na principu proštípnutí lístku, jenže dírky nebyly pokaždé jasně znatelné.
Přepočítávání hlasů, trvající déle než měsíc, nakonec ukončil až federální Nejvyšší soud, který označil za vítěze na Floridě George W. Bushe. Bush tím dosáhl většiny pro vítězství v celých USA. (Mimochodem, jeho protikandidátem byl tehdy Albert Gore, dnešní nositel Nobelovy ceny za mír, kterým se stal díky svému úsilí za prosazení opatření proti změně klimatu.)
Americké úřady tedy usoudily, že je třeba uvádět do praxe spolehlivější hlasovací přístroje.
Opět papírové hlasovací lístky
Pro nynější volby jsou už přístroje na dírkování štítků vyřazeny a mechanické pákové hlasovací přístroje dožívají jen ve státě New York.
Čím tedy Američané volí?
Nejrozšířenější je podle agentury Reuters již zmíněný způsob, při němž volič vyplní hlasovací lístek inkoustem, a ten se pak skenuje. Znamená to tedy návrat zpět k papíru.
Oproti minulosti se také rozšířilo užití volebních přístrojů s dotykovou obrazovkou. Na ní volič dotykem prstu označí, komu dává svůj hlas, a pak volbu definitivně potvrdí stisknutím tlačítka. Ovšem jen málokdy bývá v tomto případě současně vytištěn papírový lístek, na němž je odevzdaný hlas vyznačen a který se vhodí do urny pro případnou pozdější kontrolu.
Kalifornie nemá dost skenerů
Situaci komplikuje stát Kalifornie. Je sice kolébkou počítačového průmyslu, avšak zákonodárci zde v srpnu rozhodli, že volby musí být na papírových volebních lístcích, aby nemohlo dojít k manipulacím či technickým chybám. Protože nebylo možné pořídit pro všechny volební místnosti skenovací zařízení, budou se hlasy z některých míst přepravovat auty či dokonce vrtulníky ke skenování jinam, čímž může dojít k mnohahodinovému zpoždění při sčítání.
Určité zdržení také přinesou hlasy poslané poštou (i tak mohou Američané volit). V tomto případě musí volební pověřenci rozlepit obálky a hlasovací lístky naskenovat, což vše bude nějakou dobu trvat.
Chybějící hlasy
Měřítkem pro uživatelskou přijatelnost volebních přístrojů mohou být takzvané "reziduální hlasy". To jsou vlastně chybějící hlasy neboli rozdíl mezi počtem lidí, kteří přišli do volební místnosti, a počtem odevzdaných hlasů. Prakticky pokaždé se totiž stane, že někdo z voličů svůj hlas neodevzdá - zapomene jej vhodit do urny nebo si na poslední chvíli rozhodnutí volit ještě rozmyslí.
U hlasovacích přístrojů se navíc může stát, že sečtených hlasů je méně proto, že zařízení selhalo, volič s ním špatně zacházel nebo vůbec nedokázal svoji volbu označit, protože nepochopil, jak funguje. Dá se tedy říci, že čím více je u jednotlivého zařízení reziduálních hlasů, tím je zřejmě přístroj pro voliče nesrozumitelnější, případně tím častěji selhává.
Jak v časopise Journal of Politics na základě svých průzkumů prezidentských voleb mezi léty 1988 až 2000 prokázali Stephen Ansolabehere a Charles Stewart z Massachusettského technologického institutu v Cambridgi, nejlépe je na tom optický skenovací přístroj.
U tohoto zařízení se vyskytlo 2,1 procenta reziduálních hlasů. U děrovacích štítků představovaly reziduální hlasy 2,9 procenta a u přístrojů s dotykovou obrazovkou tři procenta.
