Londýn - Chybami se neučí jen lidé, ale i čmeláci. Specialisté na chování hmyzu zjistili, že čmeláci jsou schopni si zapamatovat vlastnosti místa, kde o vlásek unikli smrti, a ty potom zobecnit.
Vědci pozorovali čmeláky v umělém prostředí. Pomocí barevných destiček vytvořili "louku", na níž tyto destičky představovaly květiny. Jenže na některých destičkách čekala na čmeláky zrada v podobě robotického pavouka.
Opatrný hmyz
Robotický pavouk simuloval běžníka kopretinového (Misumena vatia). Ten na svou kořist čeká na květinách a jeho oblíbeným úlovkem jsou právě čmeláci. Dravý pavouk je vůči nim ve výhodě, neboť dovede svou barvu přizpůsobit povrchu, na němž se nachází. Čmeláci nad tímto predátorem mohou vyhrát díky opatrnosti, jenže okamžiky vyčkávání je stojí drahocenný čas věnovaný shánění potravy.
Vědci se rozhodli zjistit, zda čmeláci přizpůsobí své návyky poté, co narazí na nebezpečí. Thomas Ings a Lars Chittka z londýnské univerzity Queen Mary proto vytvořili umělou "louku". Místo květin na ni umístili žluté destičky a na ně nastražili potravu pro hmyz. Na některých "květech" číhalo nebezpečí v podobě robotického pavouka: na destičce byl vymodelován jeho plastický obrys ve skutečné velikosti a umístěn speciální mechanismus, který čmeláka chytil mezi dvě ramena opatřená molitanem. Na rozdíl od svého živého protějšku však robotický pavouk čmeláka po chvilce pustil.
"Pavouci" přitom byli ještě odlišeni barevně: někteří měli barvu bílou, jiní barvu květu, tedy žlutou. Vědci se domnívali, že pro čmeláky bude obtížné rozpoznat nebezpečí zejména od žlutých pavouků. Jak však badatelé popsali v časopise Current Biology, ukázalo se, že i s nimi si hmyz poradil velice rychle.
Čmeláci nezapomínají
Chování čmeláků nahrával speciální videosystém. Odhalil, že čmeláci dovedli značně přesně odhalit, kde se predátoři nacházejí. Jejich opatrnost se viditelně zvýšila: pokud předpokládali, že se na květu nachází žlutý pavouk, vyčkávali déle, než na květ usedli. A pokud se stali kořistí žlutého pavouka, událost si zapamatovali. Příští den si dávali pozor u všech žlutých květů, nejen u těch, na nichž byli žlutí predátoři. Naopak u těch jedinců, kteří se stali kořistí pavouků bílé barvy, se chování nezměnilo, neboť k bílým predátorům již přilétali se zvýšenou opatrností.
Tyto učební mechanismy by mohly podle vědců mít důležitý vliv na opylování. Pokud by se čmelák naučil, že mu na květech určitého typu hrozí nebezpečí, při shánění potravy by je vynechal a hledal obživu jinde.
Přečtěte si také:
Pohyb švábů dokáže řídit nový vůdce: robot
