Nemá nohy. Ale ve finále MS by zdravým stačil

Praha - Mezi nejlepší světové sprintery se zkouší protlačit muž, kterého však atletická asociace nechce na závody pustit.

Je jím beznohý běžec Oscar Pistorius.

Jeho osobní rekord z letošního března v běhu na 400 metrů je 46,56 sekundy, ovšem svou sportovní formu postupně vylepšuje. (Mimochodem, uvedený čas by mu ještě v roce 1928 stačil na zlatou olympijskou medaili.)

V dnešním finále Mistrovství světa v atletice v japonské Ósace potřeboval vítěz, Jeremy Wariner, na vítězství ve čtvrtce 43,45 sekundy. Poslední závodník doběhl s časem 45,40 sekundy.

Dvacetiletý Pistorius se tedy blíží k tomu, aby se jim stal rovnocenným soupeřem.

Ale zřejmě nebude moci.

Paradox: Handicapovaný je zvýhodněný

Jihoafrický sprinter Oscar Pistorius je prvním sportovcem, který se dostal do paradoxní situace: Chybějí mu obě nohy pod kolenem, takže se o něm dá podle běžných zvyklostí říci, že je handicapovaný. Jenže sportovní komisaři současně zvažují, jestli právě kvůli tomu nemá ve srovnání s jinými, zdravými sportovci nedovolenou výhodu.

Pistorius totiž běhá na speciálních protézách, pojmenovaných Cheetah (gepard, protože jejich tvar připomíná zadní nohu kočkovitých šelem). Vyrábí je islandská firma Össur z uhlíkových vláken impregnovaných pryskyřicí a stlačených do konečného tvaru pod tlakem a v horku autoklávu.

Podrobněji o těchto protézách, včetně dojmů novináře, který si je vyzkoušel, čtěte ZDE.

Je protéza lepší než noha?

Letos v červnu, v době, kdy Pistorius svými výkony udivoval fanoušky, mezinárodní atletická asociace IAAF rozšířila svá soutěžní pravidla o nový dodatek. Zakazuje použití každého technického zařízení, které "obsahuje pružiny, kola či další prvky, jež dodají uživateli výhodu nad jiným atletem nepoužívajícím takové zařízení".

V této chvíli není zcela rozhodnuto, jestli Pistoriusovy protézy skutečně sportovci výhodu nad jinými poskytují. Část odborníků upozorňuje, že protézy mají větší velikost, než by odpovídalo lidské noze, takže umožňují delší krok. Také v nich pochopitelně nekrystalizuje kyselina mléčná, která způsobuje bolest svalů a atleta zpomaluje.

Jiní experti zase propočítávají, že protéza je horší než lidský kotník. Ten má totiž šlachy, jež při odrazu od terénu člověku ještě přidají novou energii, kdežto pružná protéza vrátí jen čtyři pětiny energie dopadu. Pistorius prý musí tuto nevýhodu nahrazovat větší prací svalů kolem boků.

Komisaři atletické asociace IAAF tedy zatím zkoumají obrazové záznamy běžícího Pistoriuse a provádějí další měření, aby posoudili, jestli opravdu jeho protézy odporují novým pravidlům.

V podezření i cyklistická legenda

Pistorius však vůbec nemusí být jediným sportovcem, který je v podezření, že mu jeho "handicap" vlastně pomáhá k výkonům.

Tvrdí to Craig Atwood, endokrinolog z americké Wisconsinské univerzity v Madisonu. Podle něj měl výhodu kvůli handicapu i jiný špičkový závodník: dnes už nesoutěžící cyklista Lance Armstrong.

Tento Američan, narozený v roce 1971, prodělal roku 1996 těžkou onkologickou operaci. Kvůli nádoru mu lékaři odebrali pravé varle. Armstrong se zotavil a šokoval sportovní svět: sedmkrát po sobě, v letech 1999 až 2005, vyhrál nejslavnější cyklistický závod světa, Tour de France.

Profesor Atwood soudí, že kromě obrovské vůle a nadlidského tréninku Armstrongovi pomohla i ona operace, jež mu předtím zachránila život.

Odstraněné varle zamíchalo hormony

Jak lékař popsal v odborném časopise Medical Hypotheses, zachovalé varle stačilo v těle cyklisty udržovat téměř původní hladinu mužského pohlavního hormonu testosteronu (který mimo jiné také ovlivňuje růst svalů). Avšak současně se při pooperačních hormonálních změnách zvýšila tvorba hormonů zvaných gonadotropiny.

Gonadotropiny mimo jiné zvyšují schopnost organismu rychle získávat energii z uložených tuků. Což se při sportovním výkonu pořádně hodí.

Neboli: podle této hypotézy se Armstrong stal superšpičkovým sportovcem ne navzdory operaci, ale díky ní...

Aby to nebylo tak jednoduché, je nutné dodat, že Lance Armstrong se narodil s nadprůměrně velkým srdcem i plícemi, což je častá charakteristika závodních cyklistů, maratónských běžců a potápěčů bez přístrojů. Takže na sportovní kariéru měl stejně našlápnuto už z porodnice.

Co je přirozené?

Otázka, co to vlastně je nepřirozená výhoda jednoho sportovce nad druhým, tedy zůstává otevřená. A nové poznání ji zřejmě ještě rozšíří.

Pokud atletická asociace sprintera Pistoriuse definitivně diskvalifikuje ze závodů se zdravými sportovci kvůli jeho protézám, nebude ještě konec. Co když mu technici vyrobí protézy jiné, tentokrát bližší běžným lidským nohám?

Co víc, brzy mohou do kategorie "podezřelých" přejít další sportovci, tentokrát podobní Armstrongovi, u nichž změnu jejich fyzických dispozic nechtěně způsobí lékařský zásah do organismu.

A to ještě není řeč o záměrném zvyšování schopností sportovců za použití vylepšeného dopingu.

Těžkou práci budou tedy mít komisaři dohlížející na současné pravidlo, že výhodu nad běžnými lidmi smějí mít pouze ti sportovci, kteří se s neobvyklými dispozicemi už sami narodili.

Čtěte také: Doping: na řadě je vylepšování genů sportovce