Je to jedno z využití technologie, která má člověku umožnit mluvit se strojem.
Programátoři z výzkumného oddělení IBM v Praze už naučili číst víc žáků než kterýkoli učitel na světě. Samozřejmě ne přímo, ale díky počítačovému programu, jehož páteř sestavili. Oproti živému učiteli má jistou výhodu: je k dispozici kdykoli, je trpělivý, neúnavný, dá se použít v soukromí, a dokonce ani nechce plat.
Pohádka z počítače
Osmiletá Nicole Bolognová v Kennedyho škole v Port Chesteru v americkém státě New York sedí u počítače a čte z jeho obrazovky do připojeného mikrofonu pohádku o ztraceném štěňátku. Malinká kreslená postavička na obrazovce ji opraví a ukáže, co přečetla špatně. A naopak ji hlasitě pochválí, když se Nicole čtení daří. Tak to popisuje místní list Journal News.
Základem všeho je program, který rozpoznává řeč. Ten automaticky určí, kdy Nicole nějaké slovo špatně vyslovila, vynechala nebo třeba přidala.
Systém je určen zejména dětem přistěhovalců, které správnou výslovnost ani čtení anglického textu nedokážou naučit rodiče. Ale hodí se jako doplněk výuky i pro ostatní žáky. A používají jej také dospělí, kteří se do Spojených států přistěhovali. Ti se neučí na pohádkách, ale čtou například návod, jak v USA získat řidičský průkaz nebo jak napsat životopis k žádosti o zaměstnání.
Za čas pro celý svět
Jde o první takovýto výukový program umístěný na internetu. Společnost IBM jej letos dala zadarmo k dispozici zatím šesti desítkám škol a neziskových organizací. Přístupný je přes uživatelské heslo. Prakticky to znamená, že program není vázán na jediný počítač. Každý žák se může připojit ve škole, ve veřejné knihovně, anebo doma a pokračovat ve výuce tam, kde předtím skončil.
Někdy na začátek příštího roku IBM plánuje, že program bude na internetu přístupný dalším zájemcům vlastně z celého světa. Takže se z něj budou moci učit třeba i Češi.
"Možná pak bude lepší texty pro mezinárodní uživatele změnit, aby nebyly založeny na reáliích nastavených pro lidi, kteří začínají žít v USA," zamýšlí se Jan Šedivý, vedoucí výzkumného oddělení IBM v Česku.
"Umístění na internetu to snadno umožní, protože systém se dá stále obměňovat a technicky vylepšovat," dodává Ladislav Serédi, hlavní programátor, který byl v Praze za přípravu výukového softwaru odpovědný.
Čeština se zpožděním
Proč software vznikl právě v Praze? Jan Šedivý se v devadesátých letech podílel v ústředí IBM v Yorktown Hights ve státě New York na vývoji programů, které umožňují poznat, co člověk říká. Když se pak v roce 2000 rozhodl vrátit do Prahy, vzal si část výzkumu s sebou a zapojil do ní další zdejší programátory.
"V zemi, pro jejíž jazyk náš program upravujeme, nám nahrají stovky hodin řeči od široké škály rodilých mluvčích. V New Yorku je pak zpracujeme do počítačových dat a v Praze z nich vytvoříme rozpoznávač," shrnuje Jan Šedivý. "Zatím nám to funguje na americké a britské angličtině, španělštině, francouzštině, italštině, němčině, japonštině, čínštině a arabštině."
Čeština, podobně jako další malé jazyky, ještě musí počkat.
Zavolej Frantovi
Využití ve školách není jediné. Jiné uplatnění se dá najít například v dražších modelech vozů automobilek Honda a General Motors. S družicovým navigačním systémem GPS, který je v těchto autech instalován, řidič mluví. Nemusí nic vyťukávat na klávesnici, jen řekne, kam chce jet, a navigace jej vede hlasem.
"Příští týden budeme v Bonnu na odborné konferenci představovat i další vymyšlenosti, tak je můžu prozradit. Máme i systém, který umožňuje řidiči hlasem ovládat mobilní telefon umístěný v hands-free soupravě," říká Jan Šedivý. "Řidič řekne, že chce volat třeba Frantovi, počítač v autě si z paměti mobilu vytáhne adresář a dotyčnému člověku zavolá. Pokud je v adresáři víc Frantů, zeptá se, kterého má spojit."
Systém dokáže na výzvu také přečíst doručenou zprávu SMS. A funguje i na hlasové ovládání autorádia a přehrávače CD a MP3. Uživatel si jednoduše řekne, jakou stanici chce poslouchat nebo kterou písničku přehrát, a neodvádí jej to od řízení. "Do sériových automobilů se systém dostane v nejbližších letech," slibuje Jan Šedivý.
Kolik mám peněz?
Jejich program se používá také místo telefonních operátorů. Zatím zvládá jednoduché úkoly.
"Například lidé, kteří volají do banky, se nejčastěji ptají, kolik peněz jim zbývá na účtu. Je drahé, aby jim na to odpovídal člověk," popisuje Jan Šedivý. "Takže s nimi ve spoustě bank mluví počítač, který se poptá na hesla a díky našemu programu pozná, co volající chce. Teprve když je to něco složitějšího, přepojí zákazníka na lidského operátora."
Konečným cílem je pak sestavit program, se kterým si člověk může vyřídit cokoli, protože lidského operátora zcela nahradí. Rozpoznat jej půjde nejspíš jen podle zdvořile neměnného hlasu bez emocí.
"Je těžké odhadnout, kdy k tomu dojde," zamýšlí se Jan Šedivý. "Tipoval bych, že někdy v půlce příštího desetiletí."
