Praha - Co udělá lyžař, když sníh sleze z kopců a louky se zelenají? Založí sjezdovky do kůlny a vytáhne je zas až napřesrok. A celé léto se těší, až bude zase zima.
Omyl! Správný lyžař vytáhne své travní lyže a jezdí dál. Že nevíte, co jsou travní lyže? Tak si rychle doplňte vzdělání, Česká republika má totiž v této disciplíně čerstvou vítězku Světového poháru. I když je Zuzana Gardavská vícenásobnou světovou šampionkou, Křišťálový globus za celkové vítězství staví nejvýš.
Čtěte také:
Bauerův rival Veerpalu dostal tříletý trest za doping
Legendární lyžař Myllylä zemřel v 41 letech
„Celkové vítězství ve světovém poháru je pro mě nad všechny tituly z mistrovství světa," říká dlouholetá reprezentantka ČR v travním lyžování.
Experimentální deník
Článek vznikl na stránce Sporťák v rámci experimentálního facebookového deníku Fakt!, který ve spolupráci s Aktuálně.cz vydávají studenti FSS Masarykovy univerzityPřečtěte si co Zuzana Gadavská o travním lyžování sdělila Aktuálně.cz v exkluzivním rozhovoru:
Aktuálně.cz: Jaký to je pocit, stát na nejvyšším stupínku s globusem v ruce?
Zuzana Gadavská: Ten nejlepší a nejdojemnější, co jsem zatím zažila. I ta hymna byla ta nejhezčí, co mi kdy hrála. Člověk tam drží v ruce něco, co mají opravdové lyžařské osobnosti.
A.cz: Co jste si v té chvíli říkala?
Z.G.: Že je super, že se to povedlo, jelikož do posledního závodního víkendu jsem nevedla a věděla, že o to musím bojovat a že na to mám. Bohužel to pak bylo snadnější, než se zpočátku zdálo.
A.cz: Proč bohužel?
Z.G.: Moje největší soupeřka, do té chvíle vedoucí závodnice se na mistrovství světa zranila a neumožnilo ji to startovat. Je to zároveň moje nejlepší kamarádka, takže jsme se těšily na ten boj a pak mě najednou stačilo jen dojet do cíle. Takže zpočátku sem z toho ani tak velkou radost neměla, ale ona mě za celou sezónu neporazila, já nevedla jen díky svým výpadkům a nedojetým závodům, tak jsem pak přesvědčila sama sebe, že si to zasloužím.
A.cz: Tvrdíte, že světový pohár je víc než titul mistra světa. Proč? Obvykle to bývá naopak...
Z.G.: Mistrovství světa je jeden týden, čtyři závody, ale světový pohár je výsledek za celou sezónu. Člověk musí makat a nesmí si dovolit vypustit. Je to náročné jak fyzicky, tak hodně psychicky, když člověk ví, že musí. Hlavně se mi celkové hodnocení světového poháru podařilo vyhrát poprvé, to těší o to víc. Na druhou stranu jsem letošní mistrovství světa pokazila a nepodařilo se mi obhájit tituly z dřívějška, ale už od začátku sezóny jsem říkala, že chci víc křišťálový globus než další medaile.
A.cz:Teď jste vyhrála i Světový pohár, žádná trofej už nechybí. Kde ještě berete motivaci? Počítám, že peníze to asi nebudou...
Z.G.: Tak o peníze v tomto sportu opravdu nejde. A přiznávám, že je to necelé dva týdny, co jsem dosáhla poslední, chybějící mety v tomto sportu a motivaci proč pokračovat jsem zatím nenašla. V úterý odlétám do Japonska na závěrečné závody a pak se uvidí.
A.cz: Máte ještě nějaký sen? Třeba podívat se na Olympiádu?
Z.G.: Travní lyžování není olympijský sport, takže v téhle disciplíně určitě ne. A právě už i ty sny nějak došly, tak uvidíme.
Trénovat se dá všude
A.cz: Jsem travním lyžováním zcela nepolíbený, kde se ten sport vůbec objevil? Čekal bych, že někde, kde nemají sníh?
Z.G.: Právě že naopak, první lyže na trávu byly sestrojeny v roce 1963 myslím v Německu a odtud se začaly rozšiřovat do alpských velmocí. Teda nejen alpských, jelikož historicky první mistrovství světa v roce 1979 bylo USA.
A.cz: Původně to byl prostředek pro letní trénink, nebo se od začátku vyvíjely vlastním směrem?
Z.G.: Určitě to začalo vznikat jako letní příprava pro alpské lyžování a možná taky jako dopravní prostředek v kopcovitých terénech a až později se z tohoto sportu začalo vyvíjet samostatné sportovní odvětví.
A.cz: Dopravní prostředek? Travní lyže nejsou jen na sjezd?
Z.G.: Ale jsou, plní úplně stejné funkce jako lyže zimní, spíš sem to myslela tak, že si myslím, že je vymyslel někdo, kdo bydlel na kopci a chtěl se v létě snadněji dostávat do údolí.
A.cz: V době, kdy vám nejspíš končí sezona, alpským lyžařům začíná. Jak to děláte vy, jako špička ve svém sportu? Jenom přezujete na normální lyže a trénujete dál, nebo se trénink v něčem zásadně liší?
Z.G.: Zvládat oba sporty na sto procent je náročné až nemožné. Jelikož nám sezóna začíná v dubnu a končí příští víkend a to už je třeba být dávno na ledovci a trénovat na sněhu, jsem se rozhodla pro travní lyžování a alpské jen jako doplněk. Takže na podzim si zajedu na jeden, dva ledovce, přes zimu trénuju na sněhu, ale jen dle možností u nás. Jelikož k oběma sportům patří i fyzická příprava, která se vůbec neshoduje načasováním, tak je hlavně pro tělo hodně náročné oba sporty zvládnout.
A.cz: Takže jste začínala s alpským lyžováním?
Z.G.: Ano, někdy když mi byly tři roky, mě rodiče postavili na lyže a zimy jsme trávili na horách. Až časem se objevil nějaký známý, který se zmínil o travních lyžích, my jedny pořídili, že je zkusíme a už je to 18 let, co na nich závodím.
A.cz: Probíhal u vás nějaký výběr mezi alpskými a travními lyžemi? Nebo jste začínala závodit rovnou na travních?
Z.G.: Začala jsem závodit na alpských lyžích, ale to byla doba, kdy pro to nebyly u nás vhodné podmínky a ještě se pořádně nevědělo, jak na to a hlavně to bylo hodně finančně náročné, takže pár let jsem se věnovala obojímu a pak si vybrala. Ona totiž jedna z největších výhod travního lyžování jsou tréninkové podmínky, člověk obuje lyže a může jít jezdit na každý kopec. Nepotřebuje sníh, nemusí čekat, až sjezdovku někdo upraví, opravdu stačí nějak slušně posečená nakloněná louka. Samozřejmě se hodí vlek, ale pamatuju si začátky, kdy jsme chodili pěkně pěšky.
Travní lyžař alpského předjede
A.cz: Když si představím, jak vypadají sjezdovky v létě, tam bych se neodvážil ani na horském kole, natožpak se řítit dolů na lyžích…
Z.G.: Samozřejmě, až tak to není, je třeba, aby tam byla trošku udržované tráva, ne moc velké díry a pokud možno bez kamení, takže se využívají spíš v uvozovkách městské sjezdovky než ty velké horské. Další věc je, že travní lyže jsou rychlejší, než ty zimní, takže na prudké zimní sjezdovky by se nikdo ani neodvážil.
A.cz: Travní lyže jsou skutečně rychlejší?
Z.G.: Ano, když se vedle sebe postaví alpský a travní lyžař, tak travní lyžař tomu alpskému ujede. Travní lyže samozřejmě jedou i po tvrdém sněhu, jen moc netočí. Když se mluví o největší rychlosti nebo nějakém rekordu, tak samozřejmě ten na sněhu je mnohokrát vyšší. Na trávě je světový rekord něco před 90 km/hod, ale měřil se jen jednou na normální sjezdovce, žádném speciálně upraveném terénu. A jelikož ty lyže jsou z velké části z plastu, tak někdy je to až až. Samozřejmě se tomu přizpůsobují i sjezdovky, takže jezdíme spíš na modrých, aby rychlost byla zvladatelná.
A.cz: Jak se liší technika jízdy? Počítám, že travní lyže nemohou být vykrojené...
Z.G.: Oblouk na travních lyžích je čistý carving, nedá se to smýknout, zaplužit, musí se to prostě naklopit. I když se to nezdá, tak lyže mají hranu, která člověka v oblouku udrží a dřevo pruží, takže nejsou vykrojené, ale tím, že jsou kratší, tak ten tvar, pružnost a délka toto vykrojení nahradí.
A.cz: Napadá mě jediná věc, kvůli které bych to asi nezkoušel: Pády. Když člověk spadne na sněhu, nic se mu nestane. Jaké to je na trávě?
Z.G.: Když porovnám úrazy na sněhu a na trávě, tak na sněhu jsou určitě vážnější. Z trávy jsou to spíš odřeniny a pak jako u spousty sportů přetrhané vazy v koleni a občas něco naražené. Někdy myslím, že dopad na ledovou plotnu je mnohem tvrdší, než dopad na trávu. Samozřejmě máme ochranné pomůcky jako přilby a chrániče zad.
A.cz: Jenže vy jste profíci. Jak by dopadl člověk, který sice umí jezdit na zimních lyžích, ale na travních nikdy nestál?
Z.G.: Tak jako první by se ukázalo, jak opravdu umí na zimních lyžích jezdit, pak by mu chvíli trvalo, než by se srovnal s délkou lyží (80-100 cm, pozn. red.) a rovnováhou. Pak by se moc nerozjel, takže by sice při prvních pokusech spadl, ale spíš by si přisedl na zem, no a po chvilce snažení by získal jistotu a během pár jízd by byl schopen sjet bez větších problému dolů. Tohle je hodně individuální, záleží to na schopnostech jedince. Viděla jsem sportovní talenty, co po pár metrech věděli jak na to a taky takové, co na to ani po dni trápení nepřišli.
A.cz: To bych se asi řadil k těm druhým. Kolik lidí se u nás travnímu lyžování věnuje? Jsou to desítky, stovky?
Z.G.: Závodně asi 60, ale po republice jsou půjčovny, kde už travní lyžování vyzkoušelo mnoho lidí a někteří se rádi vrací.
A.cz: Jaké jsou vztahy mezi travními a alpskými lyžaři? Nepovažují vás za podivíny?
Z.G.: Já myslím, že jsou tak žádné. My ty nejlepší obdivujeme a oni nás neuznávají a přehlíží, většinou do chvíle, než si to sami zkusí a pochopí, že to zase není až taková sranda.
