Někdejší světová dvojka se utká v exhibici wimbledonských šampionů s Richardem Krajickem. Zápas se bude hrát 12. května po semifinálových zápasech turnaje WTA a mužského challengeru.
Týž den si oba aktéři zahrají ještě čtyřhru, pravděpodobně proti českému páru Martin Damm, Cyril Suk. Záleží na tom, zda Damm bude ještě ve hře na turnaji v Římě, který bude tou dobou vrcholit.
Z hvězdy noční můrou
Na pražské antuce se pětatřicetiletý rodák ze Splitu, známý svým dělovým servisem, představí po osmi letech. Tehdy se však místo ozdoby štvanického turnaje ATP stal noční můrou organizátorů.
Ti vsadili na chorvatskou hvězdu a na Rusa Kafelnikova jako na hlavní taháky pro diváky, jenže jejich působení v turnaji se počítalo na minuty. Oba vypadli v prvním kole.
Ivaniševič, coby turnajová dvojka, nejprve počastoval neznámého Němce Markuse Hantschka sprchou es, ale to bylo vše, co v Praze předvedl.
Svému soupeři nekladl větší odpor, vyinkasoval necelých pět tisíc dolarů a zmizel. Za hodně peněz málo muziky, chce se říct.
Tenisové fanoušky v Praze nepotěšil ani počátkem devadesátých let, kdy ještě v barvách společného jugoslávského týmu v podstatě sám vyřadil ve Sportovní hale Československo ve čtvrtfinále Davisova poháru.
Tahoun Jugoslávie chorvatským hrdinou
Ve dvouhrách po napínavých bitvách porazil jak Petra Kordu, tak Karla Nováčka a svoji bilanci korunoval ve čtyřhře, v níž si po boku Živojinoviče hladce smetl Kordou se Šrejbrem.
To už se ale dny federativní Jugoslávie pomalu naplňovaly. Chorvatský patriot Ivaniševič se snažil na příkoří vůči svému národu upozorňovat na mezinárodním sportovním fóru.
Goran Ivaniševič
Narozen: 13.9. 1971 ve SplituProfesionálem: 1988 - 2004
Levák, s obouručným bekhendem
Prize money za kariéru: $19 876 579
Titulů ve dvouhře: 22
Nejvyšší umístění na ATP: 2. (červenec 1994)
Největší individuální úspěchy: Vítěz a trojnásobný finalista Wimbledonu, semifinále US Open (1996), Bronz na OH 1992
Týmové úspěchy: Vítěz Davisova poháru (2005 s Chorvatskem), Světového poháru (1990 s Jugoslávií) a Hopmanova poháru (1996 s Ivou Majoliovou)
Ve Wimbledonu roku 1991 dokonce vyzval srbskou tenistku Monicu Selešovou, aby se k srbsko-chorvatskému válečnému napětí veřejně vyjádřila. Ta však odmítla.
Rok po daviscupovém střetnutí v Praze již defiloval Ivaniševič pod chorvatskou vlajkou při slavnostním nástupu na olympijském stadionu v Barceloně.
Diváci přivítali výpravu nového člena olympijské rodiny obrovským aplausem. A chorvatská reprezentace měla co nabídnout. Kromě hvězdného basketbalového týmu s Toni Kukočem, získal dva cenné kovy pro znovuzrozený stát právě Ivaniševič. Vybojoval bronz ve dvouhře a spolu s Goranem Prpičem i ve čtyřhře.
Jeho hra založená na nechytatelném servisu a vynikajícím hře na síti sklízela úspěchy hlavně travnatých dvorcích slavného Wimbledonu.
Jenže v době největší Ivaniševičovy slávy světovému tenisu vládly americké hvězdy Pete Sampras a Andre Agassi, jimž wimbledonská tráva rovněž náramně svědčila.
Právě na jejich raketě skončil živelný Chorvat při své trojnásobné účasti ve finále nejslavnějšího turnaje v devadesátých letech.
S koncem tisíciletí (zdánlivě) začala končit i sláva tenisty, jenž byl schopen porazit kohokoliv na světě, ale také uměl rozlámat všechny své rakety, které měl při zápasu k dispozici a utkání musel kvůli tomu skrečovat.
To nejlepší nakonec
V roce 2000, v devětadvaceti letech klesl hluboko do druhé stovky žebříčku ATP, což bylo neklamným znamením blížícího se konce bohaté kariéry impulzivního tenisty. Tehdy zřejmě nikdo nevěřil, že ty nejslavnější okamžiky svého sportovního života má teprve před sebou.
Rok na to se totiž organizátoři ve Wimbledonu rozhodli dát trojnásobnému finalistovi jejich turnaje, a v té době 125. hráči světa, na konec kariéry dárek v podobě divoké karty.
Ivaniševič pak předvedl sportovní zázrak, jak vystřižený z holywoodských filmů, když proti všem předpokladům největší ze všech turnajů vyhrál.
Po triumfu ve finále si slavnostně oblékl dres chorvatské fotbalové reprezentace a doma ve Splitu jej čekalo přivítání hodné fotbalového mistra světa.
Na profesionálním okruhu Ivaniševič definitivně skončil o tři roky později, ale i poté ještě zažil jeden obrovský úspěch. Svezl se se skvělou generací chorvatských tenistů v čele s Ljubičičem a Ančičem a v prosinci 2005 zvedl v Bratislavě nad hlavu Salátovou mísu pro vítěze Davisova poháru.
Turnaj WTA tentokrát bez Šafářové
Pražský ženský turnaj okruhu WTA s dotací 145.000 dolarů proběhne na štvanických kurtech od 7. do 13. května. Oproti loňsku bude chybět česká fedcupová dvojka Lucie Šafářová, která dala přednost milionovému turnaji v Berlíně.
Jedničkou turnaje bude dvaadvacátá tenistka světa Marion Bartoliová z Francie. V hlavní soutěži zatím nefiguruje ani jedna Češka. Iveta Benešová však i v případě neúspěchu v kvalifikaci, může pomýšlet na divokou kartu.
Pokud asociace WTA nevyužije svou divokou kartu, dostane ji od organizátorů turnaje právě Benešová. K favoriotkám turnaje však přeci jen bude patřit domácí hráčka. Rodilá Češka s nizozemským občanstvím Michaela Krajiceková totiž na štvanických kurtech trénuje od desíti let.
"Moc se na ten turnaj těším. V poslední době se mi daří. Navíc tady už osm let trénuju, takže se tu cítím jako doma," prohlásila sympatická tenistka a nedávná přemožitelka Nicole Vaidišové v Charlestonu.
Turnaj v mužů ve stejný termín s dotací 100 000 dolarů spadá do kategorie challengerů.
"V hlavní soutěži je zatím sedm Čechů včetně loňského vítěze Robina Vika a dvojnásobného šampiona Jana Hernycha. Budou plnit roli favoritů," lákal k návštěvě štvanického ředitel turnaje Vladislav Šavrda.
