O jeho úmrtí jako první informovala Česká televize.

Švandrlík se proslavil především jako humorista, podepsán je pod desítkami knih.

Nejvýrazněji se ale do povědomí veřejnosti zapsal jako autor románu Černí baroni věnovaného politicky pronásledovaným příslušníkům takzvaných pomocných technických praporů.

Inspirace vlastním životem

Po vystudování základní školy prošel Miloslav Švandrlík několik zaměstnání, také absolvoval dvouleté studium na pedagogickém oddělení městské hudební školy v Praze. Po roce 1950 získal maturitu (kurz umožňující získat maturitu bez středoškolského vzdělání).

V letech 1953 - 1954 studoval na DAMU, studia však po dvou letech zanechal.

Po ukončení studia se stal asistentem režie ve Vesnickém divadle v Praze. V roce 1953 nastoupil vojenskou službu k Technickým praporům PTP, po jejímž ukončení byl krátce zaměstnán jako vychovatel korejských dětí a pak se stal profesionálním spisovatelem.

Právě tato zkušenost se promítla do jeho nejslavnějšího díla Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, jež se před listopadem šířilo jen v opisech.

Podepsán: Kefalín

Švandrlík dokonce někdy používal pseudonym Roman Kefalín - podle nejslavnější postavy satirického románu plného třídních nepřátel komunismu na lidové převýchově.

Adaptace této knihy se stala prvním polistopadovým soukromým filmem.

Švandrlík napsal i několik rozhlasových a televizních scénářů, spolupracoval s divadly i řadou časopisů. Nejznámější je Dikobraz, kde byly jeho vtipy společným dílem s obrázky Jiřího Wintera Neprakty.

Právě v těchto dnech podle Švandrlíkovy knihy Doktor od Jezera hrochů natáčí (mimo jiné i v Africe) film Zdeňek Troška. S autorem se prý domlouvali na tom, že by mohli natočit i jeho populární dětské příhody žáků Kopyta a Mňouka.