Na papíře to vypadá každý rok stejně - slovy o integraci, začlenění a podpoře se Koncepce integrace Romů jen hemží. Ve skutečnosti ale situace vypadá poněkud jinak. Letošní vládní Zpráva o situaci Romů upozorňuje na to, že situace nejpočetnější české minority je v některých případech kritická.
Za "nejpalčivější sociální problém české společnosti a českých Romů" označila vláda fakt, že jsou Romové (ale i chudí lidé z majority) odklízeni do ghett na okraji měst, kde žijí na pokraji chudoby.
|
Bydlí v nedůstojných podmínkách, často zde nejsou dostupné sociální služby ani doprava. Častěji jsou tady problémy s drogami, kriminalitou, častěji se také vyskytují některé nemoci.
Tento vývoj se ani loni nepodařilo zastavit, situace se zhoršuje. Ještě před půl rokem bylo v povědomí pouze několik málo desítek vyloučených lokalit. Podle posledních průzkumů jich je ale v Česku více než 330.
|
Není tedy divu, že vládní zpráva nesrší optimismem. Naopak - uvádí se v ní, že "z uzavřeného kruhu života v chudobě a odloučení od většinové společnosti nevede za stávajících podmínek cesta ven."
Mrtvý materiál
Odborníci, kteří pracují s romskou komunitou, se shodují v tom, že problém není v Koncepci. "Dává politické zastřešení a to je důležité," říká Helena Balabánová z krajského úřadu Moravskoslezského kraje. "Ale na lokální úrovni to někdy bývá naprosto mrtvý materiál. Obce k tomu totiž nikdo nenutí."
Koncepce sice jasně říká, co je potřeba udělat, kde jsou slabá místa, zákon ale obcím neukládá povinnost ji naplňovat. Některé obce tak pojali řešení po svém a "nepohodlné" občany prostě z města vystěhovaly do ghett nebo rovnou na ulici.
|
Podle Balabánové se daří převádět slova do praxe tam, kde obec spolupracuje s neziskovými organizacemi.
"Ti lidé potřebují sociální práci v místě, kde žijí," říká. "Obce samy často neznají způsoby, jak pomáhat, kde na to získávat peníze, a necítí tu potřebu. Existuje tu už ale řada neziskovek, které tuto práci umí, a města by je měla přijmout jako partnera," říká.
S romskou komunitou už několik let pracuje třeba brněnské sdružení DROM. "Často máme pocit, že děláme věci, které jsou nechtěné," říká ředitel Miroslav Zíma. "Když chceme něco prosadit, je to takové žebrání, není to dialog a shoda."
Podle Zímy by pomohlo, kdyby obce zasedly s neziskovkami za jeden stůl. "Měli bychom si společně stanovit cíl, co je potřeba řešit a jakým způsobem. Takhle to někdy vypadá, že každý jdeme úplně jinou cestou."
"Měla by být vytvořena nějaká organizace, která by samosprávám radila, jaká opatření udělat, jak převádět Koncepci do praxe a kde čerpat peníze," říká Štěpán Moravec, vedoucí terénních pracovníků humanitární organizace Člověk v tísni. "Zatím chodíme do terénu my a snažíme se obcím nabízet poradenství. Někteří si ale vůbec ten problém nepřipouští.
Peníze nejsou zadarmo
Václav Šaroch je styčným policejním důstojníkem pro minority více než šest let. Základní cestou k integraci je podle něj ukončení segregace Romů a podpora jejich vzdělávání.
"Systém sociálních dávek je ale v tomto směru často kontraproduktivní," říká. "Chudá rodina, která potřebuje peníze, nemá důvod motivovat své děti ke studiu na střední škole, pro rodinu je lepší, když je na dávkách."
Podle Šarocha je ale právě nutné, aby si děti ve věku mezi patnácti a dvaceti lety uvědomily, že peníze nejsou zadarmo. "Bylo by dobré, kdyby obce zřídily pro mladé do 26 let místa třeba u technických služeb, aby když by chtěli dávky, si na ně museli vydělat."
Ministerstvo práce a sociálních věcí od prvního ledna připravilo změnu sociálních dávek. Zákon zavádí nově příspěvek na živobytí. Ten má finančně zvýhodnit ty, kteří se snaží řešit svoji nepříznivou finanční situaci například hledáním zaměstnání.
Ten, kdo pracuje nebo se snaží práci získat, bude mít vyšší příjem než ten, kdo se práci vyhýbá. Tomu zákon garantuje pouze úroveň životního minima - 2200 korun měsíčně.
Ministerstvo zvolilo ještě další strategii. V září dokončí výzkum o ghettech v Česku. Na jeho základě zvolí strategii šitou přímo na míru dané lokalitě.
