Při té příležitosti redakce publikovala i článek chartisty, spisovatele a překladatele Josefa Mlejnka o Václavu Havlovi. Jeho text je nepochybně mnohem zajímavější než ostatní, protože je kritický. Škoda jen, že se MfD nepokusila nalézt i neadorujícího autora pro analýzu dnešní hlavy státu a rozhovor s ním. Ale to už je téměř tradice.
Pan Mlejnek, stejně jako Václav Havel signatář Charty 77, se s bývalým spolubojovníkem za svobodu vůbec nemazlí. Vyčítá mu zejména dnešní angažmá ve prospěch Jiřího Paroubka.
S jednou pasáží je ale nutné polemizovat. Josef Mlejnek vytýká Václavu Havlovi, že v roce 2001 během takzvané televizní krize prohlásil: "Já se domnívám, že litera zákona je vždycky odvozena od smyslu zákona, od jeho ducha a že znovu aplikace zákona musí být poměřována jeho smyslem, jeho duchem."
Podle Mlejnka to má "své temné konce v dnešní politické realitě". Prý je to "zlověstná předzvěst návratu k takzvanému třídnímu hledisku", protože není jasné, kdo onoho "ducha" určuje. Proto si mohou politici nominovat do mediálních rad, koho chtějí, a ovládat veřejný prostor.
Nejdříve si připomeňme, v jaké souvislosti to Václav Havel prohlásil.
Na sklonku roku 2001 Rada České televize, řízená stranami opoziční smlouvy ODS a ČSSD, vybrala za ředitele Jiřího Hodače, který měl nezakrytě blízko k ODS. Tehdejší prezident Havel prohlásil, že možná byl zvolen podle litery zákona, ale proti jeho duchu. Tedy že rady mají fungovat nezávisle na politických sekretariátech a vybírat do čela televize profesionály, a ne stranické loutky.
Jestli je něco na odkazu prezidenta Havla cenného, tak pochopení smyslu občanské společnosti, zakotvení zahraniční politiky a právě tento jeho příspěvek k vnímání zákonodárství.
Rozhodně by ale bylo chybou se domnívat, že teorie o duchu zákonů je nějakou socialistickou myšlenkou. Právě naopak, je to připomenutí ryze liberálních myšlenek, které ostatně už definoval Charles Montesquieu v roce 1748 právě v knize nazvané O duchu zákonů. A je nepochybné, že ve stejném tónu hovoří i F. A. Hayek.
Českou společnost možná dnes nejvíce sužuje právní formalismus, který se projevuje všude kolem nás. Pakliže se vedou spory, tak jen o větičky či paragrafy, ale ne o podstatu problému.
Když Václav Havel před pěti lety hovořil o duchu zákonů, nejvíce ho za to kritizoval Václav Klaus. Přitom to byl nedávno právě on, kdo se tak důležitě postavil za ducha ústavy, když odmítal jmenovat Davida Ratha ministrem zdravotnictví, dokud se nezbaví funkcí, které jsou ve střetu zájmu s postem ministra. Rath tehdy říkal, že to musí udělat až po jmenování, prezident argumentoval, že podle něj už předtím. Vžil se, a naprosto správně, do ducha ústavy, která jen konstatuje, že se nemají kumulovat některé funkce.#reklama
Zákony fungují jedině tehdy, když je veřejnost má vžité, rozumí jim. Chápou jejich ducha. Drtivá většina Čechů v životě nečetla ani jeden zákon. Přesto vědí, jak se mají chovat.
Nesmí se také zapomínat, že neexistuje dokonale napsaný zákon. Vždy se dá nějak obejít, dá se nalézt nějaká fintička, jak se vyhnout odpovědnosti. Proto také existují soudy, které mají rozhodovat podle vlastního uvážení. Kdyby stačily jen paragrafy, tak místo soudců budou počítače.
V tom je mimochodem velká výhoda angloamerického systému, který stojí a padá na precedentech. Je to vyvážení nedokonalé práce zákonodárců, tak se vyrovnává rozložení moci ve společnosti. I proto je nešťastná dnešní móda dosazování zkrachovalých politiků na místa soudců.
Spor o "ducha zákonů" není v Česku ničím novým. Vedl se už při výkladu první československé ústavy po vzniku samostatného státu v roce 1918. Tehdy si základní dokument země politici vyložili jako potvrzující veškerou moc parlamentu a téměř nulovou moc prezidenta. Dokonce ho ani nenechali vystoupit ve sněmovně, musel si všechny zákonodárce pozvat na Hrad, aby k nim promluvil.
A tehdy jeden ze základních autorů ústavy Meissner prohlásil: "Původcové zatímní ústavy měli na mysli silného presidenta Masaryka, že to, co by vláda chtěla, stlačilo by význam presidentův, že je to naprosto neslučitelné s duchem ústavy".
Už je na čase ukončit přijímání další a další legislativy a začít přemýšlet o tom, jak ta stávající funguje. Vést o tom debatu, protože jedině veřejná diskuse nastavuje pravidla, která přebírá laická většina.
Autor je zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt
