Nenechte se mýlit, rekord roku 2004 v podobě 12372 stran nebyl překonán. Úmyslně nechávám stranou právo komunitární, i když o závaznosti jeho podstatné části a tedy potřebě se s ním seznámit není pochyb.
Jako z říše pohádek pak vyznívá údaj z prvního roku existence České republiky, v roce 1993 měla Sbírka zákonů jen 1831 stran.
Podrobnost nám vlezla do života. Návody k použití věcí sloužících k uspokojování běžných životních potřeb jsou knihy o desítkách stránek, které (podobně jako právní předpisy) skoro nikdo nečte.
Děsím se okamžiku, kdy nebudu moci vyndat večer jitrnici z ledničky, abych zajedl celodenní stress z přívalu nových právních informací, prostě proto, že zapomenu PIN nebo nějaké jiné heslo a nevyznám s v přiloženém manuálu.
Kdyby alespoň tvorba nového práva znamenala likvidaci staré veteše z předchozích desetiletí.
Jenže představte si ty dvě knihy vedle sebe Sbírka zákonů nových a Sbírka zákonů zrušených. Laurel a Hardy.
Je za této situace možno říkat, že "neznalost zákona neomlouvá?" A platí ještě stará římská zásada, že "soud zná právo"?
O první polovině devadesátých let se říkalo, že ekonomové tehdy z jistých důvodů utíkali před právníky, aby mohla být provedena zásadní společenská transformace. Jakoby teď právo chtělo všechno dohnat (a předehnat). Mírou regulace všeho přirozeně lidského chování a zejména pak jeho podrobnými popisy. Čím budou pravidla důkladněji popsána, tím lépe a radostněji se podle nich bude žít.
Opravdu je na světě tolik nového, co je nutné normovat a vyjádřit všemožnými zákony, nařízeními a vyhláškami? A k čemu?#reklama
V situacích, kdy je třeba nějakou právní normu použít na konkrétní případ, nezřídka selhávají "tradiční" výkladové právnické metody: Když to tu není napsáno, tak je to neřešitelné aneb z jazykového výkladu zákona to nevyplývá. Na pomoc je třeba stále častěji brát to poslední, co ještě neselhalo, totiž zdravý rozum.
Snad si toho všimnou časem i zákonodárci a použijí jej ve chvíli, kdy si budou myslet, že "objevili" novou situaci, na kterou ještě není "vynalezena" právní norma
Autor je předseda Nejvyššího správního soudu ČR