To, co však soud nezkoumal a ani zřejmě nemůže, protože to od něj nikdo nevyžadoval, je, jestli se dnes jednačtyřicetiletý právník Filip podílel v minulosti na potlačování lidských svobod. Jestli tak činil a lze mu to hodnověrně prokázat, neměl by zřejmě být ani místopředsedou Poslanecké sněmovny a možná ani advokátem, protože svým předchozím jednáním nedává dostatečné záruky, že je schopen lidské svobody hájit. A to měl činit i jako poslanec i jako advokát v každé demokratické zemi.

Nejprve fakta...

O Vojtěchu Filipovi prokazatelně víme, že dne 15. dubna 1986 podepsal vázací akt ke spolupráci a dostal přidělené krycí jméno Falmer. Jako jeden z mála (podle historika Petra Blažka) se pod následující text: "Prohlašuji, že jsem si plně vědom důvěry, která je mně spoluprací s československou zpravodajskou službou prokázána a slibuji, že danou důvěru nikdy nezklamu," podepsal hrdě svým celým jménem.

V záznamech najdeme následující větu: "Při verbovce mu bylo poskytnuto menší občerstvení (salám, pivo, káva) vše v hodnotě 35 Kčs, roční odměna 500 Kčs, poslední honorář obdržel 1.12.1989."

Celkově dle dochovaných dokumentů předal osm písemných zpráv o československých občanech, kteří udržují styky s "kapitalistickou cizinou" a v roce 1986 se uskutečnilo 15 schůzek s jeho řídícím důstojníkem Františkem Hanzlíkem (kterého Vojtěch Filip v minulém roce ještě zaměstnával ve své advokátní kanceláři).

Kolik bylo schůzek v roce 1987, není známo, v roce 1988 jich bylo 11 a v roce 1989 17.

Podle hodnocení StB: "Ideospolupracovník se na schůzky dostavuje včas, připraven, zprávy předává písemně zpracované a kompletní."

Zprávy Vojtěcha Filipa na příkaz jeho řídícího důstojníka Hanzlíka byly skartovány 5. prosince 1989.

V roce 1993 soud pravomocně konstatoval, že Filip nedonášel StB vědomě. Prý se domníval, že pracuje se zahraniční rozvědkou. Ze svazků podle soudu údajně vyplývá, že pracoval proti západoevropským státům a NATO. V rámci této činnosti měl například získávat pro StB spolupracovníky mezi lidmi žijícími v západním Německu.

Dne 4. července v České televizi Vojtěch Filip prohlásil: "Já jsem byl osloven pracovníky ministerstva zahraničního obchodu, tak se pánové představili, a řekli, že jsou schopní mně předávat informace o našich dodavatelích, a já jsem ty informace využíval ve prospěch hospodářské prosperity tehdejšího mého zaměstnavatele, národního podniku Sfinx."

...a hned za nimi nesrovnalosti

Jen zevrubné srovnání faktů s prohlášením pana Filipa vykazuje tolik nesrovnalostí, že by se tím asi měla nová sněmovna či její výbor zabývat a zřejmě by to mělo zajímat i etickou komisi Advokátní komory.

Důvodem by neměla být spolupráce, ale fakt, že Vojtěch Filip s největší pravděpodobností lže. Připomeňme si jen nejmarkantnější nesrovnalosti:

• Zaprvé, Vojtěch Filip hovoří o ministerstvu zahraničního obchodu, ale z vázacího aktu, který podepsal, vyplývá, že spolupracoval se zahraniční rozvědkou, o které musel vědět, že nemůže spadat pod ministerstvo zahraničního obchodu.
• Zadruhé, v prohlášení uvedl, že dostával zprávy a z dochovaných aktů naopak vyplývá, že on dodával zprávy I. správě ministerstva vnitra. Dokonce si za ně nechal platit.
• Zatřetí, zdá se, že neverboval lidi v cizině, jak uvádí soud, ale dle záznamů podával zprávy o československých občanech, kteří měli styky s "kapitalistickou cizinou".
• Začtvrté, těmito zprávami mohl těžko pomáhat zvyšovat prosperitu n.p. Sfinx, spíš se bohužel nabízí vysvětlení, že svými hlášeními způsobil řadě lidí nepříjemnosti. To je ale už jen spekulace, která je však dostatečně podložená znalostmi fungování tehdejšího ministerstva vnitra. Každý, kdo se na takovém hlášení "agenta" ocitl, stal se středem zájmu StB, což znamenalo vždy menší či větší nepříjemnosti.

Polsko a Německo

Přísnější pohled na minulost osob veřejně činných žádá v Polsku Strana Právo a spravedlnost, nový chystaný zákon se má týkat jak novinářů, tak církevních hodnostářů. Od politiků se v Polsku žádá jen čestné prohlášení o nespolupráci s tajnou policií. Za spolupráci není nikdo stíhán, ale lže-li, veřejné mínění ho donutí k odstoupení z funkce či dokonce z politiky.

Podobně v Německu zavládl v posledních dnech strach z nových odhalení, která mohou přinést zveřejnění dalších dokumentů bývalé Stasi (obdoby naší StB) a zároveň hysterie, která požaduje rychlé zveřejnění všeho, co takzvaný Gauckův institut má k dispozici. Podle kolujících informací prý v minulosti s východoněmeckým ministerstvem vnitra spolupracovalo neoficiálně údajně 43 poslanců.#reklama

Touto skutečností se dnes dodatečně dokonce vysvětluje, proč se v roce 1972 nepodařilo vyslovit nedůvěru kancléři Willy Brandtovi.

Německo má dva problémy: Na seznamu, který nese název Rosenholz, jsou nejen jména spolupracovníků, ale i jména lidí, o které se Stasi jen zajímala, a to je hlavní důvod, proč se Gauckův institut zdráhá tento seznam zveřejnit.

Druhý problém spočívá v tom, že ani tento seznam není úplný. Po letní pauze se stížností na Gauckův úřad, který odmítá seznam předat médiím, bude v německém parlamentu zabývat takzvaná Rada starších.

Jedno je ale zřejmé: jeden ze dvou šéfů nové Levice Georg Gyzi, který pochází ze staré komunistické funkcionářské rodiny a sám je také právník jako Vojtěch Filip, s německou Stasi spolupracoval a v parlamentu sedí. Je jen naprosto nemyslitelné, že by mohl být jeho místopředsedou. Koneckonců nová Levice byla nepřijatelná i pro obě masové strany CDU/CSU a SPD jako koaliční partner a právě kvůli tomu se ustavila velká koalice.

Item

Svoboda, podle liberálů v moderním světě již od dob Erasma Rotterdamského, je ta nejvyšší lidská hodnota (a neznamená nic víc než právo žít svůj vlastní život Isaih Berlin), ale zároveň to není žádný pevný a daný stav, nýbrž proces, který nikdy nesmíme vzdát.

Svoboda znamená každodenní vůli k boji o svobodu a ta vyžaduje, abychom nedopustili, aby v naší společnosti měli velký vliv lidé, kteří se aktivně podíleli na potlačování svobody. Kdybychom v tomto boji ustali, poškozovali bychom totiž jak přítomnost, tak budoucnost.

Autor je novinář a spisovatel