Přitom když v roce 2001 Havel vrátil poslancům zákon o obchvatu Plzně, Klaus prohlásil: "Prezident by měl veta používat jako šafránu - jednou za desetiletí a ne aby se o to pokusil několikrát za týden. Považuji to za pošlapání základních prvků parlamentní demokracie."

Nejde o to, že dnešní prezident dělá v mnoha ohledech stejné věci, které u svého předchůdce napadal.

Důležitější je ta část Klausova výroku, kde hovoří o "pošlapání parlamentní demokracie". Ono na tom totiž něco je a to přesto, že s některými z prezidentových vet se dá souhlasit.

Prezident neurčuje pravidla hry

Musí jít o princip. V Česku rozhodují o pravidlech hry zákonodárci, proto si je lidé volí, platí je za to a když podle nich nedělají svou práci dobře, tak jim příště nedají hlas.

Prezident ale nejen, že není vybírán občany, ještě ke všemu není za své činy podle ústavy odpovědný.

Se svými kroky tedy musí nakládat velmi obezřetně, aby dávaly i laické veřejnosti smysl.

Václav Havel to většinou dokázal ctít, když například zákonodárcům vrátil účelovou změnu volebních pravidel či omezení nezávislosti České národní banky, které byly v rozporu s Ústavou. V obou případech šlo o zneužití moci ze strany smluvněopozičních politiků, jež ohrožovalo společnost.

Přesně proto hlava státu disponuje právem vetovat - aby se stal jakousi nouzovou pojistkou či přesněji vyvažováním moci parlamentu. Ale ne, aby ho nahrazoval.

Veta Václava Klause mají ve většině čistě názorový rozměr. To znamená, že kdyby tam seděl liberál či socialista, padaly by úplně jiné argumenty. Zamítnutí zákona o registrovaném partnerství, eurozatykače, některé zákony související s reformou veřejných financí či naposledy přesunutí výplaty části nemocenské na firmy, to jsou všechno jen osobní postoje Václava Klause, které brutálně řečeno, nikoho nemusejí zajímat.

Když ale odmítl podepsat novelu zemědělského zákona, podle níž směl v oboru podnikat jen člověk se zemědělským vzděláním a bezúhonný, bylo to naprosto na místě, protože to redukovalo rovný přístup. "Nevidím dostatečný důvod k tomu, aby ten, kdo ztratí práci, se nemohl živit zemědělskou výrobou, má-li pozemky," znělo jedno z prezidentových vysvětlení.

Prezident socialista

Václav Klaus se tedy bude muset rozhodnout, buď chce být prezidentem s ne příliš velkými pravomocemi a musí to přetrpět, a nebo ať se vrátí do parlamentní politiky, kde pravidla může měnit podle libosti a podpory veřejnosti.

Na závěr si nelze upřít jednu poznámku. Když minulý týden Klaus vetoval nový systém, kdy první dva týdny vyplácí nemocenskou zaměstnavatel a ne stát, použil vysloveně socialistický argument: "Zaměstnavatel by byl motivován k takovému výběru zaměstnanců, který podle jeho názoru minimalizuje nemocnost."#reklama

Ale samozřejmě, že by byl tak motivovaný. Proto stejné pravidlo platí v Evropské unii ve dvaceti zemích z pětadvaceti. Existuje snad majitel firmy, který by chtěl mít ve svém týmu někoho, kdo půlku měsíce doma polehává na gauči? Navíc v zemi, kde i státní úřady varují, že se nemocenské zneužívají k vyhýbání se práci? Že by se Václav Klaus stával socialistou, přesněji vracel ke svým kořenům?

Autor je zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt