Analýza - Národní divadlo Brno - druhý největší stánek Thálie v zemi - je bez kapitána. Daniel Dvořák rezignoval koncem září na svůj ředitelský post. A to ještě na počátku nové sezony tvrdil, že své křeslo rozhodně bude obhajovat ve vypsaném výběrovém řízení. Šéfové městských příspěvkových institucí v Brně musí totiž po pěti letech své posty znovu obhájit konkurzem. A právě pětiletku měl Dvořák za sebou. Logicky by se nejen znalci, veřejnost, ale i Dvořákovi chlebodárci měli ptát, jaké to bylo období?
Bude dobré hned na počátku zopakovat a posléze komentovat důvody, které ve svém abdikačním prohlášení Dvořák pojmenoval jako zásadní. "Vedly mě k tomu (k rezignaci - pozn. autor) tři důvody. Dlouhodobě se zvyšující podfinancování divadla, ruku v ruce s tím se zvyšuje výskyt pokusů zasahovat do chodu této instituce, nikoli z odborných, nýbrž z čistě politických hledisek. A také zjevná nechuť města k zásadním systémovým řešením, která by situaci mohla alespoň zmírnit."
Razantní nástup a velké sliby
Když v polovině léta 2007 Dvořák nastupoval do čela Národního divadla Brno, bylo to halasné převzetí trůnu. Předchozího ředitele Zdeňka Prokeše vedení města ještě před koncem jeho mandátu narychlo odvolalo. Dvořák se ujal funkce, aniž by kdy vlastně zveřejnil svůj konkurzní projekt. A razantní převzetí úřadu korunoval také jmenováním hned čtyř nových uměleckých šéfů.
Vše se zdálo být jiné, nové a čekalo se na světlé zítřky. Prioritou zkušeného scénografa Dvořáka bylo povznést operu, vybudovat jako bienále prestižní janáčkovský festival a zkrátka udělat slovy pana ředitele z brněnského Národního divadla evropský divadelní dům. Právě zvýšení věhlasu operního souboru, kterýžto proti němu posléze nejagilněji vystupoval a jehož „odstávku" Dvořák posléze navrhoval, mi novopečený pan ředitel před lety zdůrazňoval v našem prvním rozhovoru, který jsem s ním na počátku jeho brněnské kariéry vedl.
Samozřejmě, že všichni noví šéfové se nebojí velkých slibů a proklamací, známe to přece krásně z předvolební rétoriky a vysoké politiky. Dvořákovy plány byly smělé a vize o povznesení scény s provinční atmosférou na dům evropského významu se začínaly drolit. Hned po roce mu odešel první umělecký šéf z jeho týmu Tomáš Hanus.
S jiným a nepoměrně problematičtějším šéfem činohry Zdenkem Plachým Dvořák jako scénograf spolupracoval na všech jeho osmi titulech. Slovy tvůrců vznikaly „velkoformátové" činoherní inscenace jako třeba kontroverzně přijímané Tajemství zlatého draka, ale také podprůměrné kýče jako milostné drama Zaslíbení. Velkoformátovost tady především znamenala, že to bude hodně stát, jmenovaní se na tom budou autorsky podílet a nikdo se nikdy nedozví, jaké si udělili honoráře.
Na půdě mateřského divadla spolu duo Dvořák-Plachý posléze vypravilo ještě dvě opery. Toto umělecké manželství posléze vzalo za své, Plachého projekty byly více a více propadáky a činoherní šéf sám v polovině minulé sezony rezignoval, jen několik hodin před tím, než žádal odvolání dokonce i soubor. Brněnská činohra se tak ocitla ve stavu agónie a posléze až jakéhosi uměleckého zmrtvění, což lze vlastně logicky a správně potažmo označit za manažerské Dvořákovo selhání.
Fantasmagorická Adámkova zpráva?
Kontroverzní šéf Dvořák navíc sám čelil dlouhodobé kritice ze strany vlastních zaměstnanců, kteří mu předhazovali údajné chyby v hospodaření instituce a několikrát vyzvali magistrát k jeho odvolání. Jako blesk z nebe potom zapůsobila tzv. Adámkova zpráva, kterou vypracoval a zveřejnil bývalý ekonomický náměstek divadla René Adámek.
Materiál konstatoval mnoho finančních nesrovnalostí a ředitel zprávu označil za "fantasmagorickou". Březnový magistrátní audit nezjistil žádná závažná porušení předpisů.
Dvořákovi odpůrci (na sociálních sítích mu dali ironický přívlastek Soběsám) nicméně dodnes poukazují minimálně na možné střety zájmů, kdy si Dvořák ředitel vlastně podepisoval Dvořáku scénografovi na mateřské scény výši honorářů.
Vedle činohry pod kuratelou Plachého Dvořák tvořil výpravy pro všechny zbylé soubory - opery, balet i divadlo Reduta a za svoji pětiletku takto obhospodařil celou pětinu (!) veškeré divadelní produkce v období, kdy národnímu šéfoval.
Jako perlička už jen působí fakt, že scénograf Dvořák je podepsán pod oběma tituly, se kterými tento stánek na počátku vyrukoval. Dělal jak činohru Romeo a Julie, tak bombastickou operu Zázrak Heliany. V den její premiéry 27. září složil funkci. Vedle této „Soběsám" nadprodukce lze Dvořáka pochválit za výrazné operní bienále Janáček Brno tedy akci, kterou sice podědil, ale díky níž se ve skladatelově městě objevila řada špičkových inscenací.
Nadstandardní valence
Až nechtěně komicky působí ve Dvořákově odstupujícím prohlášení, že se zvyšuje počet pokusů do chodu instituce zasahovat nikoliv z odborných, ale politických hledisek a nechuť města hledat systémová řešení. Nadstandardní vztahy Dvořáka s městskou nobilitou v čele s primátorem Romanem Onderkou byly od počátků páně ředitelova působení nejen známé, ale často také okatě prezentované.
Toto zvláštní komtrovství vyvrcholilo při nedávné Dvořákově svatbě, které se první muž Brna zúčastnil a jejíž účastníky dokonce hlídala brněnská Městská policie. Vznikly tak ještě bližší přátelské valence.
Ostatně nejen proto - podle informací z kuloárů - měl být Dvořákův brzký konkurz čistě formální záležitostí. O to více překvapilo, že zmiňované podfinancování divadla a nesystémová řešení (Dvořák chtěl opravdu radikálně ušetřit tím, že operní soubor na čas rozpustí) nyní vlastně deleguje jenom na představitele z města, jimž šel tolikrát předtím na ruku.
Zlatá kaplička, nebo návrat?
Možná nyní přetekla příslovečná číše, anebo (jak zlé jazyky tvrdí) se Daniel Dvořák chystá na podivně uvolněné ředitelské místo do Zlaté kapličky. Anebo se prostě dozvěděl, že jeho další brněnské angažmá je už (politicky) z nějakých důvodů neprůchodné a zvednul tedy kotvy jako první. To aby ho kmotříček Onderka nemusel funkce zakrátko vlastně zbavit. Ať je to jakkoliv, Daniel Dvořák o sobě dá jistě brzy vědět.
Ostatně jak známe dějinné kotrmelce a zvraty, je klidně možné, že brněnští radní ideálního, silného, zkušeného a perspektivního člověka na post ředitele Národního divadla Brno prostě nenajdou, místo neobsadí a Dvořák se po této rošádě a ústupcích na obou stranách prostě vrátí. Má ideální profesní minulost, a že dvakrát nejde vstoupit do téže řeky, možná v případě ředitelů velkých třísouborových kolosů ať v Praze či v Brně neplatí.
Dvořák svoji funkci složil naráz na začátku divadelního roku a bez nějakých výzev zřizovateli či případných možných ultimát. Tedy v čase, kdy je to pro divadlo i přes nachystanou sezonu vlastně nejcitlivější. Rozvířil tak znovu dříve stojaté vody Národního divadla Brno a vlastně i léta neřešenou otázku koncepčnější kulturní politiky Brna. Bohužel za jeho vířením nyní zůstává spíše více otazníků a kalu než pro divadlo uspokojivých perspektiv.
