Recenze - Mein Kampf je prakticky nečitelný pamflet, který Adolf Hitler napsal z části během svého pobytu ve vězení, v polovině dvacátých let. Druhý svazek, který má vetší důraz na jeho politické záměry, dopsal rok po propuštění na své chatě. Prvními, kdo měli možnost si jeho myšlenky poslechnout byli jeho spoluvězni, kteří projevili neskrývané nadšení. Oba svazky vyšly v roce 1930 na jemném papíru v černých deskách a kapesním formátu a ne náhodou připomínali Bibli.
Hitlerův původně navrhovaný název Čtyři a půl roku boje proti lžím, hlouposti a zbabělosti byl nahrazen úderným Mein Kampf (Můj boj).
A spolu s volebními preferencemi NSDAP roste zájem také o Hitlerovo dílo a na konci Třetí říše odpovídá počet distribuovaných výtisků Mein Kampf číslu 12 450 000.
George Tabori: "Nikdy jsem nebyl vychováván v židovství. Žida ze mě udělali teprve Němci."
George Tabori byl pokřtěným maďarským Židem narozeným v roce 1914 (zemřel v roce 2007) a před holocaustem utekl do Londýna. Přestože v koncentračních táborech zahynula téměř celá jeho širší rodina, Tabori se nikdy nestavěl do role oběti případně spasitele, který může díky svému židovství obviňovat nebo milostivě odpouštět německému národu. Prostřednictvím divadla se nesnažil o politickou kritiku, ale bylo pro něj vždy nástrojem terapie. Zesměšněním usiloval o to, aby děje ztratily alespoň něco ze své hrůznosti. Hru Mein Kampf označil za teologickou frašku.
Děj se odehrává někdy kolem roku 1913 ve Vídni, v noclehárně pod řeznictvím, kam přijíždí mladý Adolf Hitler přespat v předvečer přijímaček na uměleckou akademii. Tady se potkává s Židem Šlomo Herzlem, jediným člověkem v Rakousku, který je ochoten jeho dětinské, naivní a z počátku snad směšné plány poslouchat. Kvůli Hitlerovi přijde postupně o vše, co je mu blízké - o přítele Lobkowitze, starostlivou Markétku, do které je beznadějně zamilován a nakonec i o svého domácího mazlíčka - slepici, ve které Hitler vidí hrozbu. Čím více se Šlomo snaží Hitlerovi pomoci, tím více se dostává do podřadnějšího postavení a když ho jako vrchol všeho zapře před Smrtí, nevědomky a v dobré víře se tak stává zodpovědným za to, co bude následovat.
Tabori v dramatu vychází z reálií Hitlerova života a používá také úryvky z původního Mein Kampfu. S humorem sobě vlastním vyjímá některé Hitlerovy výkřiky z kontextu a mění jim pointu, takže ilustruje postavu Adolfa Hitlera v opačném světle, než o jaké se diktátor snažil ve svém díle.
Taboriho strýc:"Ten knírač měl v Mnichově zase jeden ze svých výhružných proslovů."
Českému publiku byl Tabori poprvé představen právě hrou Mein Kampf, která měla premiéru v listopadu 1990 v Realistickém divadle (dnešní Švandovo divadlo na Smíchově). O více než dvacet let později se na jeviště tohoto divadla vrátila jako poslední premiéra sezóny, v režii Anny Petrželkové a překladu Josefa Balvína.
Anna Petrželková změnila prostředí dramatu, a děj se tak odehrává namísto v ubytovně přímo v ulicích Vídně, konkrétně na schodech před uměleckou akademií. Celou scénu prakticky vyplňuje obrovská, bezútěšná masa schodů, na samém vrcholu ukončená čtyřmi velkými sloupy a dveřmi. V průběhu představení odhaluje scéna Toma Cillera svá doslova skrytá tajemství. Jednotlivé schody v sobě ukrývají trampolínu, propadla nebo vanu, a vytvářejí tak iluzi, že se na ulici nežije úplně špatně. Ve skutečnosti také nabízejí monoho možností k herecké akci - rvačka Hitlera se Šlomem, při níž se kutálejí ze schodů dolů, vypadá nadmíru efektně a umožňují hercům nápaditě mizet a objevovat se. V popředí scény tomuto účelu slouží propadlo zakryté mříží.
S charaktery postav skvěle korespondují kostýmy Hany Knotkové. Režisérka Anna Petrželková navíc kromě toho, co nabízí Taboriho drama, vychází také z reálií Třetí říše a tyto paralely se také objevují v kostýmech postav. Mladý Adolf přichází do Vídně v laclových kraťáscích bavorského chlapce, bílé košili a zelené kamizolce. Ostříhaný je na blbečka podle hrnce a pod nosem se mu kroutí dlouhý prořídlý knírek - ostatně nezapomenutelnou patku a úzký knír mu vytvoří až Šlomo.
Ten se na jevišti pohybuje v celý v černém a v klobouku, ale pejzy má schované v kapse, což jasně vypovídá o tom, že s jeho ortodoxní vírou to nebude vůbec horké. Kuchař Lobkowitz je oblečený ve vaťáku a na hlavě má vysokou čepici stejné barvy, ve které vypadá jako kuchař- bezdomovec.
Markétka potom vyniká především nekonečně dlouhými blonďatými vlasy a odhalenými ňadry. Zatímco v první části hry je jako nevinná dívka oddaná nebohému Šlomovi celá v bílém a dětsky veselá, ve druhé polovině se objevuje v černém sado-masochistickém oblečku jako submisivní loutka Hitlera a její odhalené poprsí dává vzpomenout projektu Lebensborn, za zachování árijské rasy.
Adolf Hitler: "Člověk nevěděl, čemu se má víc obdivovat, zda jejich řečnické obratnosti, nebo jejich umění lhát. Pozvolna jsem je začal nenávidět."
Odkazy na holokaust v duchu satirické grotesky se nesou prakticky celou inscenací. Když Hitler přesvědčuje Šlomu, že ho očistí a zbaví zápachu, lepí mu na klopu žlutý osvěžovač vzduchu ve tvaru stromečku. Podobných odkazů je v inscenaci spousta, od kočárku, ve kterém se Mein Kampf rodí a který se v závěru náznakem proměňuje v transportní vlak, až po bustu Richarda Wagnera.
Filip Čapka v roli Žida Šloma a Tomáš Pavelka jako Hitler společně s režisérkou a dramatikem jdou na cestě Hitlera - krutovládce směrem vzad.
Ukazují, co mohlo možná stát na počátku jeho kariéry a že vlastně šílenství a nemocná mysl jsou v lidech naprosto průměrných. Hitler Tomáše Pavelky je zakomplexovaným klukem, který není dost dobrý pro malování a vlastně ani pro nic jiného, domnívá se, že je nadpůměrný a trpí nesnesitelnou zácpou. Přesto si plně uvědomuje, že intelektuálně nestačí na své sva spolunocležníky, kteří jsou také náhodou Židé, a tak je docela jasné, kde se v něm začíná brát jeho nutkavá potřeba prosadit se, povyšovat a nenávidět.
Martina Krátká je v roli Markétky velmi přesvědčivá. Její vykulený, naivní pohled a vysokofrekvenční smích je ideální v obou polohách - zlé i hodné rakouské dívky. Celou atmosféru nadcházející hrůzy pak dokonale dokreslují Miroslav Hruška jako zapomenutý bůh Lobkowitz, Marek Pospíchal jako částečně robotický a částečně šílený esesák a Petra Hřebíčková v roli Paní Smrti, která je elegantní jako kočka (a stejně se i myje) a kromě své realističnosti se v ní také ukazuje ta morbidní, úchylná radost z toho, jakého úžasného parťáka - anděla smrti - bude v Hitleovi mít.
Na scéně Švandova divadla na Smíchově se mladé a nepříliš známé režisérce Anně Petrželkové povedlo vytvořit poctivé a klasické divadlo s mnoha neprvoplánovými rovinami. Její režijní pojetí jde ruku v ruce s Taboriho dramatickým smýšlením a dohromady tak vytváří skutečně povedenou a inteligentní grotesku. Za pomocí vyjímečných hereckých výkonů dvou hlavních představitelů - Filipa Čapky a Tomáše Pavelky a s přispěním populárního tématu a kontroverzního názvu, se Mein Kampf ve Švandově divadle snad stane velmi navštěvovanou inscenací. A je opravdu o co stát.
George Tabori: Mein Kampf. Režie: Anna Petrželková. Dramaturgie: Martina Kinská. Scéna: Tom Ciller. Kostýmy: Hana Knotková. Hudba: Petr Hromádka. Hrají: Filip Čapka, Tomáš Pavelka, Miroslav Hručka, Marek Pospíchal, Martina Krátká, Petra Hřebíčková. Premiéra 9. června 2012 ve Švandově divadle na Smíchově
