Praha - Neuvěřitelně plodná, dlouhá a žánrově rozmanitá tvůrčí kariéra amerického spisovatele Raye Bradburyho se uzavřela dnes ráno místního času v jeho domě v Jižní Kalifornii. Potvrdila to jeho dcera Alexandra Bradburyová bez jakýchkoli dalších podrobností. Bylo mu 91 let.
Mezi Bradburyho nejznámější knihy patří sbírka filozofických sci-fi povídek Marťanská kronika (1950) nebo antiutopická klasika 451 stupňů Fahrenheita (1953). Pojednává o budoucím světě, v němž přísná cenzura vede k úplnému zákazu psaného slova. Členové skupiny rebelů se v románu pokoušejí zachránit historii a kulturu svého světa tím, že se učí zpaměti veškeré literární a filozofické knihy předtím, než jsou spáleny.
Svět za padesát let
Bradbury kdysi poznamenal, že jeho nejslavnější dílo se týká odcizení lidí skrz média: "Při psaní krátkého románu 451 stupňů Fahrenheita jsem si myslel, že popisuje svět, který by se mohl vyvinout za čtyřicet nebo padesát let. Ale jednou večer před několika týdny v Beverly Hills kolem mě prošli muž s ženou; venčili psa. Zastavil jsem se a díval se na ně, naprosto ohromen. Žena držela v jedné ruce rádio o velikosti balíčku cigaret s kmitající anténou. Z rádia vedly malé měděné drátky, zakončené elegantním kuželem v jejím pravém uchu. Byla tam, nevšímajíc si muže ani psa, poslouchala dálný vítr a šepot a výkřiky z mýdlových oper, náměsíčná. Nahoru a dolů přes obrubníky jí pomáhal manžel, který jakoby tam ani nebyl. To nebyla fikce."
Těžištěm jeho tvorby zůstaly povídky různých žánrů, které sdružoval sám do reprezentativních souborů. Fanoušky si - díky četným překladům i u nás - našel i mezi čtenáři, kteří vyloženě nejsou fanoušky science fiction. Mezi nejznámější výběry v českém překladu patří Ilustrovaná žena, Kaleidoskop či Slunce a stín.
Možná to způsobil jeho poetický jazyk, ale spíše to byl odraz toho, že na rozdíl od pravověrné sci-fi nikdy nekladl důraz na fyzikální věrohodnost prostředí a děje. Šlo mu vždy o něco zcela jiného: Rekvizity science fiction používal jen proto, aby zkoumal člověka, jeho morální úroveň, různost povah a charakterů, jeho psychologické meze a aby okouzloval čtenáře i sama sebe fantastickým "kdyby".
Šťastný člověk
Bradbury se neomezoval jen na literaturu. Napsal také například scénář k filmu Bílá velryba z roku 1956 režiséra Johna Hustona a byl za něj nominován na Oscara.
Rád zdůrazňoval, že jeho dlouhověkost souvisí s pozitivním přístupem k životu. „V posledních letech se každý den dívám do zrcadla a vidím, jak na mě z něho zírá šťastný člověk, napsal v jednom ze svých esejů v roce 2005. Občas se divím, proč jsem tak šťastný. Odpověď zní, že každý den svého života jsem pracoval pro sebe a pro radost přicházející ze psaní a tvoření."
Raye Bradburyho přežily čtyři dcery a osm vnoučat. Jeho žena Margueritte, s níž strávil 57 let, zemřela v roce 2003.
Ze světa odešel humanista v tom nejlepším slova smyslu.
