Madrid - Ve věku 88 let zemřel v pondělí v Barceloně avantgardní španělský malíř a sochař Antoni Tàpies, jenž je považován za jednoho z největších umělců abstraktního umění v Evropě.
Tàpies se narodil v Barceloně v roce 1923. Původně studoval tři roky práva, malování se začal věnovat v roce 1943. Jeho dílo bylo zpočátku ovlivněno hlavně surrealistickou tvorbou Maxe Ernsta, Paula Kleeho a Joana Miróa, ale také východní filosofií.
Jeho první samostatná výstava se konala v roce 1950 v rodném městě, v 50. letech žil v Paříži. V roce 1958 reprezentoval Španělsko na Benátském bienále.
Autorovo dílo spadá pod takzvaný informel - ostatně tento termín poprvé v roce 1952 použil právě Tàpiésův propagátor, francouzský kritik Michel Tapié. Surová díla měla bourat koncepty tradičního umění i kompozice a svým způsobem vycházela i z amerického abstraktního expresionismu.
Tàpies se účastnil španělské občanské války, která na něj měla velký dopad: dodala jeho dílům rozměry síly a často politický podtón. Stejný vliv na jeho tvorbu měla druhá světová válka a svržení atomové bomby.
Výtvarník, kterého list El Mundo označil za "posledního velkého umělce 20. století", zemřel po krátké nemoci; nicméně nebyl zdráv již od roku 2007.
"Byl to nejradikálnější katalánský umělec svým myšlením, vyjadřováním a odborností - a zároveň nejuniverzálnější svým jazykem a mezinárodním dosahem," řekl o Tàpiesovi prezident katalánského regionu Artur Mas.
Do malby připomínající často graffiti přimíchával další materiál, například hlínu, písek nebo latexový materiál, ale také odhozené předměty. Proslavil se i třímetrovou plastikou ponožky s dírou na patě.
Tàpies experimentoval s rozmanitými materiály, kombinoval olejové barvy i s rozdrceným mramorem, práškovým pigmentem i latexem, aby tak vytvořil rozměrná díla s výrazným povrchem, která pak ještě "zdobil" detaily a dalšími prvky. Nechyběla vyškrábaná písmena, čísla či znaky.
Jeho témata se tak odrážela v povrchu i v samé hmotě obrazu. "Tàpiesova tvorba byla obdivována pro svou hrůzyplnou krásu a pro zpracování, které vzbuzovalo dojem, jakoby obraz prošel dlouhým časovým obdobím, které se podepsalo na jeho povrchu," napsal server artmuseum.cz.
Svou tvorbou vždy reagoval na politické události, které formovaly jeho domovinu, Evropu i svět. Do svých obrazů však také přidával jakýsi mystický prvek středověké alchymie, která by divákům otevřela skryté světy významů.
V 50. a 60. letech se zaměřoval na zobrazování šokujících témat. Následně svá díla naplňoval reakcí na politickou situaci ve Španělsku; byl v přímé opozici diktátorskému režimu. Později byl inspirován vědou a vědeckými výdobytky. Jeho poslední díla se ale věnovala intimnějším tématům.
V roce 1991 vystavoval v Míčovně Prařského hradu a na vernisáži se potkal s Václavem Havlem.
