Praha - Ve věku nedožitých třiasedmdesáti let zemřel v pátek spisovatel a diplomat Jiří Gruša. Informoval o tom předseda Českého centra Mezinárodního PEN klubu Jiří Dědeček. Básník, prozaik, překladatel, novinář, diplomat a politik a signatář Charty 77 žil v Německu a tam také podle Dědečka zemřel během operace srdce.
"Nenadálou smrtí Jiřího Gruši, svého mnohaletého přítele a kolegy jsem šokován, stejně jako asi mnoho jeho dalších přátel. Myslím na něj, jako na jednoho z několika mně blízkých lidí, jichž jsem si hluboce vážil a kteří v poslední době opustili tento svět," prohlásil na svých webových stránkách exprezident Václav Havel.
Podle šéfa české diplomacie Karla Schwarzenberga byl Gruša výborný český diplomat a výborný spisovatel a básník ve dvou jazycích. Právě to na něm bylo zajímavé, řekl ministr. Byl prý někdy v rozporu s oficiální politikou a kodifikovanými názory - přesto se stal ředitelem Diplomatické akademie. "Znali jsme se dlouhou dobu a všude, kde působil si rychle získal spoustu přátel," dodal Schwarzenberg.
Gruša studoval filosofii a historii na Univerzitě Karlově, poté pracoval v několika časopisech. Spoluzakládal Tvář a Sešity pro mladou literaturu. Poté, co mu úřady zakázaly publikovat, musel pracovat ve stavebnictví.
V roce 1978 skončil ve vězení kvůli románu Dotazník, v roce 1981 založil s Ludvíkem Vaculíkem samizdatovou edici Petlice. V té době získal literární stipendium a odcestoval do USA. Návrat do vlasti mu už nebyl umožněn; bylo mu odebráno občanství, byl donucen k emigraci a usadil se v Bonnu.
Po sametové revoluci se vrátil do Bonnu znovu - v roce 1991 jako velvyslanec České republiky. V roce 1997 krátce působil jako ministr školství. V letech 1998 až 2004 zastával funkci českého velvyslance v Rakousku, roku 2004 byl zvolen prezidentem mezinárodního PEN klubu.
Gruša publikoval česky a posléze i německy, jeho dílo spojuje jazyková i vypravěčská suverenita. Z němčiny překládal Kafku, Schillera a Rilka, byl členem německé Akademie pro jazyk a umění.
Do literatury vstoupil básnickou sbírkou Torna v roce 1962, známá je expresivní sbírka Modlitba k Janince (1969- 1973) či Grušas am Wacht aneb Putovní Ghetto z roku 2001. Za ni obdržel cenu Magnesia Litera.
Jako prozaik debutoval v roce 1969 groteskou Mimner aneb Hra o Smrďocha. I kvůli ní už měl problémy s úřady - byl obviněn pro zveřejňování pornografie. Experimentální román na pomezí cestopisu a sociologické reportáže vypráví o kalpadocké civilizaci, kde vládnou podivné mravy.
Emoce jsou tu takřka potlačeny, vztah mezi mužem a ženou je redukován na akt rozmnožování, společnost je rozdělena nepochopitelným kastovním systémem, vyvrcholením života jednotlivce je násilná smrt. Vše vypráví v ich-formě cizinec.
Z roku 1972 je novela Dámský gambit. Dalším experimentem je zmíněný román Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele, který poprvé vyšel v samizdatu v roce 1975. Fiktivní dialog se státním úředníkem sleduje historii autorova alter ega od narození před začátkem války přes protektorátní léta na maloměstě až do padesátých let. V roce 1980 pak ilegálně vychází román Dr. Kokeš Mistr Panny.
Jako umělec i intelektuál Gruša vždycky volal po evropském rozměru zdejší politiky a kultury; i díky emigraci uměl s odstupem nahlédnout klady a hlavně zápory "malého češství".
Na jaře mu vyšla esej Beneš jako Rakušan, ve které prezidenta Edvarda Beneše přirovnal k zahradnímu trpaslíku evropských dějin. Při té příležitosti v poměrně ostrém rozhovoru v HN řekl, že Václav Klaus je prorok průměrnosti a Petr Hájek drží tradici českého protiamerického žvástu.
