Jako upomínku na právě uplynulý Stifterův rok ji vydala Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích ve spolupráci s Novou tiskárnou v Pelhřimově.
Sbírka drobných textů, které vycházejí v češtině poprvé, je věnovaná Šumavě a Adalbertu Stifterovi, kterého Urzidil vedle Goetha celý život uznával a obdivoval - také pro jeho úzký vztah k Čechám. Do těch Urzidil, jak cítil, nepřestal patřit ani po dlouhých letech v emigraci.
Najdeme tu texty z třicátých let, které romanticky a extaticky opěvují krásu šumavských lesů a vyzdvihují čistotu venkova v porovnání se zkaženým městem. Jsou zde povídky z let padesátých a šedesátých, kde už je vzpomínka na milovaný kraj nalomena tragédií odsunu a emigrace.
Podrobné a rozkošné popisy původní krajiny, podávané v tempu a rytmu volné chůze, i náčrty charakterů, zvyků a životů místních obyvatel, které autor zaznamenává s přesností etnografa, jsou o to vzácnější, že většina z nich už neexistuje; a když, tak ve zcela jiné podobě.
Martin Gaži, který knihu připravil k vydání, ji opatřil původním esejem na téma Johannes Urzidil, Adalbert Stifter a Šumava. Překladatel Jan Mareš je mimo jiné tvůrcem elektronické čítanky šumavských německých spisovatelů Kohoutí kříž, kterou na svých webových stránkách Jihočeská knihovna zpřístupňuje.
Johannes Urzidil: Jdu starým lesem. Přeložil Jan Mareš. 130 stran, Jihočeská vědecká knihovna, 2005.
