Výtvarník Petr Sís sice vydal v zahraniční dvacet vlastních knih a desítky dalších ilustroval. Ale dráha úspěšného knižního ilustrátora byla vlastně původně náhradním řešením.
Autor odešel v roce 1982 legálně do USA pracovat na filmovém projektu; potom otálel s návratem, a pak už to nešlo. Pracoval mimo jiné jako kreslíř pro noviny, nakonec Američany upoutaly i jeho kresby v dětských knihách.
Pocta otci
V Česku však Sís-autor dlouho neprorazil. Z knih, které u nás dosud vyšly, jsou zatím nejúspěšnější ty dvě poslední z Labyrintu. Po stromu života (2004), který líčí příběh Charlese Darwina, je to působivě ilustrované Tajemství červené krabičky (americký originál 1998).
Knížka je vlastně poctou syna Petra otci Vladimírovi (1925-2001). Sís starší odešel v první polovině 50. let jako filmař do Číny. Cesta se kvůli přírodní katastrofě protáhla a Vladimír Sís nakonec doputoval až do Tibetu.
Natolik včas, že ještě stačil potkat mladého dalajlámu a vidět Tibet předtím, než jeho tradiční podobu zničil vpád komunistické Číny. Během cesty si vedl deník a po návratu dětem vyprávěl své zážitky. Pod jejich dojmem a podle deníku, který otec synovi nakonec věnoval, vytvořil Petr Sís knihu, která není "jen" dětskou záležitostí.
Polo i Nabokov
A v tom možná byl Sísův problém, aspoň pokud jde o český trh. Čtenář po otevření Tajemství hned pochopí, proč se čeští nakladatelé zřejmě báli do Síse investovat energii. Pochybovali pravděpodobně, zda jde vůbec o dětskou literaturu a jestli je tzv. umělecký styl vůbec pro zdejší publikum stravitelný. Zdánlivě na tom něco je.
Třeba text Tajemství: má dva vypravěče a několik rovin. Syn vzpomíná na dětství v době otcovy nepřítomnosti, potom čteme úryvky z otcových deníků a převyprávění toho, co otec sděloval ústně.
Otcovy písemné záznamy se podobají klasickému "faktografickému" cestopisu. Vyprávění pro děti po návratu je zase legendární líčení; nechybí zázraky a tajemství. V knize se obojí prolíná. Najdeme tu navíc třeba i odkaz na Marca Pola a citát z Nabokova.
Dokončení recenze ZDE.
#reklama