Recenze - Když se dotyčný probere na podlaze v ložnici, dojde mu, že si nepamatuje lautr nic. Až podle dokladů zjistí, že se jmenuje Eric Sanderson a teprve papírky, které mu napsala jeho předchozí identita, ho pomalu přimějí zjišťovat, k čemu tady vlastně došlo.
Úvod prvotiny Stevena Halla začíná tak, jak jen může začínat dobrý thriller, nebo normální thriller - a úplně stupidní thriller vlastně taky. Poznámky bývalého Erica Sandersona vedou hrdinu k psycholožce Randlové, která mu oznámí, že ztrátu paměti si prodělal už pojedenácté a jestli mu něco nedoporučuje, pak je to číst dopisy s radami jeho předchozí inkarnace. Samozřejmě, že si je přečte.
Čelisti slov oživují matrixovské motivy, zachycenost člověka plácajícího se bezmocně v síti a jeho cestu za poznáním. Ovšem pokud ve filmové trilogii bylo pořád možno volit pilulky a přeskakovat mezi autentickým a virtuálním světem, hrdina Hallova debutu žádnou podobnou volbu nemá.
Zlo tu na sebe bere podobu pojmového žraloka Ludovika - teritoriálního dravce, který se živí lidskou pamětí. Pro svou oběť se znovu a znovu vrací, jakmile se opět jen trochu zotaví a její vlastní, původní myšlenky z ní začnou znovu odkapávat jako kapky krve do slané vody.
U Stevena Hall jde v mnohém o cizopasení na Burroughsově tezi „Slovo je virus" - pouze ji protahuje do digitální éry. Nikdo tu není nevinný, infikovaní jsme už od počátku, jakmile jen začneme uvažovat v pojmech, proto je těžké nezanechávat po sobě stopy a nebýt žížalou na háčku.
Příběh Erica Sandersona by byla banální druhořadá story pronásledovaného muže na útěku, kdyby na něj nasazeným zabijákem nebyl personifikovaný mentální koncept, jenž se v průběhu děje stává stále reálnějším. Můžete to brát jako metaforu stařecké demence nebo Alzheimera úplně stejně jako boj s nakažlivostí nesmyslných frází a ustálených slovních spojení.
Do hry tu vstupují i všechny zábavné masky a zbraně, které musí hlavní hrdina v boji s Ludovikem využívat: učit se cizí identity, chování i fráze, aby překryl svoje vlastní, nebo uchovávat osobní písemnosti vložené do ohmataných knih a staré korespondence, kde je před žralokem chrání množství cizích myšlenek. A stejně jako Burroughs hlavní hrdina používá šumění diktafonů coby svoji žraločí klec: rušičku obrazů provokovaných slovy.
Stevenu Hallovi se v Čelistech slov podařilo zkonstruovat dokonalou past na hrdinu, jenže vlastně i na autora, který tematizuje metodu vzniku vlastního románu. V Čelistech slov najdete ozvuky jak filmu, tak literatury. Jde o intertextuální hru na králičí noru, kde se reprodukují motivy ze skutečných Čelistí, Čaroděje ze země Oz a vykořeněnost Palahniukových hrdinů se konfrontuje s oživlými lingvistickými a sémiologickými teoriemi.
Když uvážíte, že hlavní špatňák románu se jmenuje Mycrorft Ward (zní to hodně podobně jako textový editor, na kterém je psaný tenhle text), ocitnete se rázem v rozpínavém universu „cut & paste", který predátorovi vyžírajícímu myšlenky velmi svědčí. Vrhají se tu granáty, míří harpunami a odpalují se nálože, ale všechno to jsou - což hrdinové dobře vědí - jen vhodně použitá slova.
Co se Hallovi ale bohužel dost nedaří, je vyvážit konceptuální strukturu vyprávění dobře napsanými akčními scénami a dialogy, které Eric vede se svoji parťačkou na útěku Scout. Ve chvílích, kdy nehrozí atak cyberpunkovými přeludy, získáváte pocit, že vám do knihy nějaká leklá ryba vložila několik stran buď od Candace Bushnell nebo taky od Glena A. Larsona a Rogera Hilla, což jsou strejdové, kteří napsali pět svazků knižní verze Knight Ridera.
Steven Hall používá všechny osvědčené, svůdné a často zprofanované postupy postmoderní literatury, aby je nejprve využil pro svůj literární efekt, a pak je proti sobě nechal možná trochu bezzubě bojovat. Nicméně přesto všechno jsou Čelisti slov kritickým krokem na počátek vizuální kultury a spektáklu, jenž nás dennodenně obklopuje.
Protože ať už budeme citovat mediálního guru Marshalla McLuhana nebo filosofa českého původu Viléma Flussera, jsou to právě technické obrazy počínaje fotografií a konče flashovou grafikou, jež mají ve svém základě text: počítačový jazyk a vědeckou zkušenost. Zrodily se v době, kdy už slova přestala být srozumitelná a začala svět zakrývat, místo aby jej osvětlovala.
Stejná proměna nyní z logiky rozpínavé evoluce postihla i je. A i když nás ideje ani obrazy možná rovnou nevyžerou, je dobré vědět, že se v tom moři vždycky může objevit nějaká zlověstně vyhlížející ploutev.
Steven Hall: Čelisti slov. Z originálu Raw Shark Texts přeložil Ladislav Nagy. Vydal Odeon, Praha 2008.
