Recenze - Kreslený nádražák Alois Nebel má za sebou dlouhou cestu. V knižní trilogii Bílý Potok, Hlavní nádraží a Zlaté Hory ho vytáhla z rodných Sudet až do pražského železničního srdce, ale v mlze a halucinacích ho přitom provedla mnohými životními i historickými etapami. Jeho aktuální knižní zastávkou je soubor komiksových stripů Na trati - změnilo se něco, nebo je to ten starý dobrý známý Alois?
Po zmiňované knižní trilogii (vycházející od roku 2003) následovaly dvě série komiksových stripů - nejprve od roku 2005 v kulturní příloze Reflexu EX a od počátku roku 2008 v Respektu. Mezitím se Alois Nebel coby reprezentant domácího komiksu vydal na putování po Českých centrech, aby nakonec doplul i do Velkého jablka, New Yorku, kde se prezentoval v rámci projektu Nová literatura z Evropy. Kdo by byl věřil, že se z pomateného výpravčího stane protřelý světoběžník?
A zatímco se v produkčních hlubinách studia Negativ připravuje animovaný celovečerní film plánovaný na rok 2010, na letošní předvánoční pulty zamířila další nebelovská knížka. Souborné vydání, pojmenované lapidárně, leč trefně Na trati, shrnuje právě Nebelovo tříleté hostování v EXu.
Oproti knižní "románové trilogii" byli autoři pro účely periodicky vycházejícího stripu nuceni změnit formát i přístup. I když přebal hovoří o "kreslených povídkách", rozsahově jde spíš o anekdoty glosující aktuální společenské a politické dění ve velkém světě i v malých Jeseníkách. Na přetřes přicházejí nejen exposé celebrit a politiků, ale i reality show, graffiti, hasičské a nádražácké bály, léčivá voda na záchodcích nádražky .
Samotný název Na trati může evokovat tu už trochu otlučenou pouť životem, kolejnice vedoucí od "teď" až kamsi za obzor, dunění pražců, odbíjejících vteřiny života. Ona jakási nostalgie po dobách dávno, dávno minulých, zosobněných v železnici, je pro nebelovskou atmosféru příznačná. Melancholická ošuntělost dopravní a kulturní periferie slouží jako optika, jíž autoři "komentují naši současnost pohledem obyčejných lidí ze zapadákova".
| Čtěte také: Krobot se promění v sudetského železničáře Nebela Komiksová ocenění skončila v Černé díře |
Oproti trilogii přibylo několik dalších postav - polský kněz, jeho hospodyně Mária, autobusák Tonda Kočí nebo i jistý Milan K., ředitel úhlavní domácí galerie, který nachází zaujetí ve Wachkových obrázcích pálených pájkou do překližky.
A zatímco epičtější román potřebuje plastické, psychologicky propracované postavy, strip pro svůj omezený prostor a případné čtenářské vynechávky potřebuje naopak instantně čitelné ikony, vyhrocené typy, srozumitelné na první pohled. Autoři toho ale leckdy až zneužívají - příliš mnoho point se utápí v Šeráku, příliš mnoho stripů končí Wachkovým "Sere pes".
Kreslířem série zůstává Jaromír 99, frontman kapel Priessnitz a nověji The Bombers vzniklých na základě jeho sólového komiksového projektu Bomber. Komiksová forma EXovských stripů byla zredukována na čtveřici obrázků, které s textem interagují jen málo - mnohdy by bez nich byl srozumitelný sám.
Jaroslav Rudiš na postu scenáristy využívá různých rčení, analogií, obratů a glos jako nahrávek na smeče zejména do řad "Pražáků". Jejich zaobleně bodavý tón pak vyvažuje miloučkými pravdičkami o životě.
A i když anotace protežuje rázovité sudetské typy, kteří si dělají z pražských nafoukanců legraci, v jakémsi spodním proudu je cítit, že jsou to naopak sami autoři, kdo si střílí z lidí na kulturní i společenské periferii.
Jaromír 99, Jaroslav Rudiš: Alois Nebel / Na trati, 130 stran, vydal Labyrint, 2008.
