Recenze - Dva čerství padesátníci se přetahují o pozornost českého čtenářstva. Emila Hakla a Terezu Boučkovou ale spojuje víc. Oba ve svých dílech reflektují vlastní zážitky a zkušenosti, oba mají nedávnou filmovou zkušenost. Hakl s Michálkovou adaptací své novely O rodičích a dětech, Boučková se Smrady i připravovaným filmem Zemský ráj to napohled.
Hakl, vlastním jménem Jan Beneš, ve svých románech i povídkách sympaticky nelítostně - a to i vůči sobě samému - odkrývá, jak těžko se prohrabává ke smyslu života na začátku 21. století. Respektive jak tězko se k němu prohrabává jistý typ.
Aktér toho hledání je totiž pořád stejný a připomíná třeba hrdiny „chcípáckých" filmů 90. let; všechny ty Mrtvé brouky plouhající se od nudy k nudě, plné pocitů deziluze, neukotvení, zklamání nebo rovnou beznaděje. Že to nejsou postavy v českém prostředí nijak netypické, napovídá i popularita Haklových románů.
Dřívější Haklovi hrdinové svůj stav řešili častými návštěvami restauračních podniků nevalné úrovně a klábosením s dalšími ztroskotanci. Nové alter ego z Letu čarodějnice je na tom alespoň existenčně už o něco lépe.
Z letenských hospod se přesunul do smíchovského pracovního procesu, pracuje jako editor ve společenském týdeníku, ale existenciální jistotu mu hmotně zajištěný život nepřináší.
Zůstává ztroskotancem s „narůstajícím pocitem hnusu" - kterého při reálném uvažování udržují jen telefonáty s kamarádkou Barunkou či pozdější setkání s umírajícím Levente. Zažívá „civilní dobrodružství" z podtitulu knihy; nijak vzrušivá, ale pro ty v téhle zemi stejně není místo ani nálada.
Zvrat nepřináší ani silný expoziční okamžik, v němž (možná smrtelně) zraní ochrankáře z nákupního centra. Hrdina se obrní v teple domova a se zásobou lehkých drog a filmů vzdoruje výčitkám svědomí. Pracovně je pak vyslán do Portugalska, kde se setkává s dívkou Beou, ale po návratu do Česka namísto restartu upadá do nového kola beznaděje.
Let čarodějnice je po Intimní schránce Sabriny Black, odehrávající se v prostředí reklamní agentury, teprve druhým Haklovým románem (O rodičích a dětech byla Literou oceněná novela).
Haklovi sympatičtí hrdinové i velká zásoba podivuhodných figurek ale jako by na románové ploše nestačili - občas je už toho plkání a konstruktérských naschválů příliš, což platí i o základní matérii a energii knihy, oné věčně omílané životní deziluzi.
Haklova přednost je nicméně ve formě. Jazyk je plný nevšedních až básnických obratů a metafor, pozorovatel Hakl má smysl pro absurditu života i jeho každodennosti, stejně jako pro "nadstavy" - kdy se mísí realita a halucinace.
Základem je mu pořád frajerský rádoby flegmatismus, s kterým proplouvá hrdina životem, zvýšená zjitřelost i setkávání se stejně otřískanými souputníky. Jeho hrdina se nachází přes všechny vnější atributy společenského zařazení v ještě větším stadiu rozpadu než ti předchozí, což je nahlíženo i "pokročilejší" formou; kupodivu ta opulence přívlastků a metafor nepůsobí rušivě.
Profesně se vypracuje od editování až k rozhovoru s Bolkem o japonské kultuře - dobové společenské reálie jsou tu podány velmi vtipně a s typicky haklovským brilantním smyslem pro dialog. Sebeironii ale aplikuje i na svůj život, neuniká mu jeho plochost a bezesměrnost.
Haklova novinka není společenský, natož politický román, některé "velké události" kolem hrdiny jen proletí. Ale jiné impulsy ("všichni věřej iluzi, že supertechnologie je faktor, kterej posouvá vývoj do novýho stadia") a figury (primátor Bém) si najdou cestu na Haklův soukromý sabbat a dají vzniknout výstižným momentům, odstavcům a postřehům.
Každopádně - jeho rozpravy o banalitě života nejsou banální. Což z Letu čarodějnice činí nejen čtivou, ale přes nevázanost jazyka i docela přesnou zprávu o současnosti. Není to zpráva tak drastická a jdoucí na dřeň jako ta, kterou v deníkovém románu Rok kohouta podala Tereza Boučková.
Ale kdo by to taky čekal od velkoměstského chcípáka, frajera a cynického romantika, který má jednu hlavní starost. Aby se i jemu nestalo, že by mu „mediální buchar vymlátil z makovice i poslední vzpomínku na to, jaké to je, když moucha leze po skle, z kafe se kouří a člověk nikam nemusí".
Emil Hakl: Let čarodějnice (aneb Civilní dobrodružství). 265 stran. Vydalo nakladatelství Argo, Praha 2008.
