Praha - Ve věku 35 let zemřel po dlouhé a těžké nemoci Jan Jakub Kotík, angažovaný výtvarník, který zkoumal taktiky nadnárodních korporací.
Pocházel z rodiny s velkým uměleckým zázemím, jeho prapradědeček byl T. G. Masaryk, babičkou Herberta Masaryková.
Jeho otcem byl skladatel Petr Kotík, který do USA emigroval v 60. letech s jeho matkou Charlottou, historičkou umění, která působí v brooklynském muzeu výtvarného umění v New Yorku a je předsedkyní Společnosti Jindřicha Chalupeckého.
Jejich syn vystudoval Cooper University v New Yorku, ale nejprve se živil jako hudebník.
Sám říkal, že je výtvarný umělec, který se zajímá o hudbu: "Pokouším se to, co většinou spojujeme s hudebními zážitky, příval čisté energie, adrenalin a emoce, převést do statické formy výtvarného díla."
Jeho umělecká díla byla politicky angažovaná; útočil i na nadnárodní firmy, které se podílejí na mezinárodní politice, nebo které mají prospěch ze zbrojení.
Kupříkladu v roce 2003 představil ve smíchovské galerii Futura instalaci kritizující Bushe. V malé místnosti dosahovala téměř do stropu obří zvuková aparatura značky Marshall. Hučel z ní úvodní kytarový riff skladby Iron Man od skupiny Black Sabbath.
Ze všeho nejvíc to připomínalo zvuky leteckých sirén a přelétávajících bombardérů - a bedny zdobil znak prezidenta Spojených států.
"V jistém smyslu to je metalový prezident, používá podobný jazyk jako metalová hudba. Slogany jako osa zla nebo válka proti teroru znějí jako názvy metalových desek. Jeho politika je dělaná tak, aby vyvolala co největší efekt ve sdělovacích prostředcích," řekl Týdnu o bushovské instalaci.
Na angažované umění se zaměřil i v loňské práci coby finalista Chalupeckého ceny. Zacílil na propagandu jako nástroj politických stran - tentokrát v rukou mediálních firem, které ji produkují maskovanou za objektivní zprávy.
Na zdech se kromě amerického republikánského slona objevili třeba ptáci ODS nebo býk jako symbol agresivity finančního trhu, odvozený z bronzu Artura di Modica na Wall Street.
K tomu přidal nástěnky s výstřižky z novin a lakonickou hlášku: Lidé často mylně považují to, co slyší ve zprávách, za zprávy.
V posledních letech žil s partnerkou a dvěma malými dětmi v Praze. "Na New Yorku jsou nejlepší lidé, které tam můžete potkat. Ale s moderními technologiemi je místo vašeho fyzického pobytu stále méně a méně důležité. Praha se velice rychle mění k lepšímu a za pět let ji možná nikdo ani nepozná," říkal.
"Nakonec je stejně nejdůležitější vaše práce. Neznám nikoho, kdo měl výstavu v Guggenheimově muzeu jenom proto, že chodil na ty správné vernisáže."
Zřejmě naposledy vystavoval v létě v pražské Městské knihovně. Výstavy HDP se zúčastnil cyklem Úspory měřítek z roku 2000. V něm z částí modelových letadýlek a tanků vyrobil toaster, ale i fén, žehličku, mixér, mobil, vysavač a sporák.
Co začalo jako vtip, skončilo jako kritika výrobních korporací, které produkují domácí spotřebiče, ale v USA stejně tak zodpovídají za rozvoj a výrobu radarových technologií, řízených střel dalších vojenských technologií.
Profil autora a jeho další práce najdete ZDE
