Praha - Akční spratek, tak by se dal přeložit název Action Sorgenkind, kterým svou novou knížku obdařil německý komiksový výtvarník Mawil.
Jedenatřicetiletý Markus Witzel je stoupající hvězdou nezávislého německého komiksu; jeho příběhy pravidelně vycházejí v řadě evropských magazínů, ve Státech mu knížky vydává prestižní nezávislé nakladatelství Fantagraphics.
Jeho výstavu otevírá v pátek za autorovy účasti pražský Goethe-Institut. Je součástí multimediální komiksové přehlídky KomiksFEST!, kterou čeká závěrečný víkend 2. ročníku.
Jak ses dostal ke kreslení? A ke svému stylu?
Kreslením a kreativitou už odmalička. Výdrží. Čtením spousty komiksů, a zkoušením nečeho na ten způsob.
Jak často kreslíš? Denně?
Jak kdy. Někdy třeba tři dny nic, jindy zas tři dny v kuse, hlavně když potřebuju něco dokončit. Kreslím hodně rychle, ale potřebuju hodně času na vylaďování a dobarvování v počítači.
To si všechno děláš sám? V USA existují celé týmy specialistů na skenování, vybarvování, písmo.
Jasně, ve Státech taky mají desetitisíce čtenářů, kteří si kupují komisy a takový tým zaplatí. Samozřejmě, že všechny ty práce můžou být svěřeny specialistům, ale já jsem takhle spokojený. Jsem takový perfekcionista, že by to jistě nikdo nedokázal tak dobře jako já sám.
Kdo je Mawil
Mawil se narodil v roce 1976 ve Východním Berlíně. Absolvoval obor komunikačního designu na Berlin Weissensee a je zakládajícím členem komiksového uskupení Monogatari. Komiksy publikuje od roku 1991, nejprve vlastním nákladem a po fanzinech, později knižně v nakladatelství Reprodukt. Jehom komiksy jsou plné trefných postřehů z každodenního života, trefné (sebe)ironie a osobité, napůl svižné a napůl zadrhávající kresby.
Uživí tě komiks? Nebo ho musíš sponzorovat z jiných příjmů?
V tuhle chvíli už ano. Ne prodejem mých knížek, kreslením komiksů pro noviny a časopisy. Ale já nežiju moc luxusně.
Pro noviny? Jakože denní stripy? Nebojíš se uzávěrek a výpadku inspirace?
Dělal jsem stripy pro deníky čtvrt roku a šlapalo to dobře, mohl bych z toho sestavit pěknou knížku. Ale radši mám měsíčníky, kde je víc prostoru a možnost si víc vyhrát. Ne, uzávěrek se nebojím - teda pokud jich nepřijde moc naráz. Já uzávěrky potřebuju - nikdy bych nic nezačal, pokud bych nevěděl co a kdy.
Kde hledáš inspiraci? Jsou všechny tvé historky z tvého života a okolí?
Ano, všechny ty autobiografické příhody se mi více méně staly. I ty ostatní historky s králíkem (Supa-Hasi, Mawilova oblíbená postavička pozn. red.) jsou z každodenního života. Žádní kovbojové, superhrdinové a tak.
Proč ne superhrdinové a kovbojové? Nebylo by to pohodlnější?
Občas dělám nějaké persifláže, ale prostě to není můj styl. Samozřejmě, totéž téma můžete vyprávět různými prostředky, takže možná někdy.
A co říkají tvoji kamarádi na to, že se stávají hrdiny tvých komiksů?
Většinou jsou rádi, aspoň doufám. Někdy si z nich trochu střílím, ale snažím se být fér vůči nim a vůči čtenářům přesvědčivý, aby taky pochopili, proč která postava jak jedná, protože tak jednají ve skutečnosti.
...protože tak jednají ve skutečnosti? Proto se tvoje nejnovější kniha jmenuje Action Sorgenkind? Mohl bys ten název vysvětlit?
....doufám, že se opravdu chovají jako ve skutečnosti a ne tak, jak bych chtěl já. Action Sorgenkind je německá organizace, která se starala o problémové děti - o takové, které potřebují dozor. Slovo sorgenkind - něco jako spratek - už by dneska nebylo politicky korektní používat, organizace se přejmenovala. Někdy si právě takhle připadám, jen jsem víc ještě akční, a tak jsem ten název použil. V Německu je ta organizace dost známá, no prostě taková slovní hříčka
Jedna z Tvých postav, králík Super-Hasi, byl či nebyl tvé alter-ego před tím, než jsi začal psát autobiografické příběhy?
Ne, králík nikdy nebyl moje alter ego. I když v některých situacích bych se asi choval jako on.
Dnes vydává tvoje knihy německé nakladatelství Reprodukt, číslo jedna mezi nezávislými nakladateli. Kolik knih sis musel ze začátku vydat sám?
První knihu jsem prostě kopíroval na kopírce a prodával kamarádům. První tři knihy vyšly po 50 kusech, další čtyři už v nákladu 500 kusů.
A dnes už tvoje knihy vycházejí jak v Evropě, tak v Americe i Rusku. Jak začalo tvoje globální tažení.
Ehm, v Rusku, v St. Petěrburgu, jsem měl jen výstavu, žádnou knihu. Ale jinak jsem prostě poslední roky objížděl komiksové festivaly. Komiksové scény v Evropě, snad kromě Francie, jsou celkem malé, takže není problém potkat ty správné lidi, zejména mezi nezávislými tvůrci.
A mohl bys popsat pozici komiksu v Německu? Je všeobecně přijímán, nebo je považován za čtení pro děti a podivíny? Kolik je v Německu vydavatelů?
Něměcká komiksová scéna je maličká. Většina čtenářů se orientuje v komiksové klasice, ale skutečné domácí hvězdy máme tak tři. Většina starších lidí stále považuje komiks za čtení pro děti a je těžké jim něco prodat. Ale situace se mění, v novinách vycházejí kladné ohlasy na komiksové romány (graphic novels pozn. red.).
Máme tři velké nakladatele, kteří vydávají hlavně překlady, teď nejvíc mangu, a čytři až pět nezávislých nakladatelství. Samotná scéna je dost malá a přátelská, protože se většinou pohybujeme na stejné úrovni, ale existuje obrovská manga-scéna, hodně to teď frčí. Jen jsou ty dvě skupiny dost oddělené - a vypadá to, že manga, hlavně ta, kterou kreslí dívky, je budoucností německého komiksu.
Máš oblíbené autory, které bys chtěl poznat osobně?
Mám pár oblíbenců, kteří vypráví podobné příběhy, jako bych chtěl já. Momentálně třeba Christoph Blain se svým Pirátem Izákem nebo Riad Sattouf se svými poloautobiografickými příběhy. Oba Francouzi. Nebo Kanaďan Chester Brown a jeho Nikdy jsem tě nemiloval. Prvního z nich už jsem na jednom festivalu potkal, ale jsou to všechno hvězdy, a já jsem si vedle nich připadal jako nerd; ani jsem nevěděl, o čem bych s nimi mluvil. A vlastně když máte rád něčí komiksy, stačí prostě říct: Mám rád tvoje komiksy. Všechno ostatní je řečeno v nich.
Takže ve výsledku je nejdůležitější kreslit, ne mluvit?
Ale jistě, že můžete tlachat o tom, kterou tužku používáte, nebo jak se ve photoshopu dělá to nebo ono. Já mám radši, když za mnou přijde hezká holka, a řekne: Mám ráda tvoje komiksy.
Autor je programovým ředitelem přehlídky KomiksFEST!
