Druhá Rowlingová oživuje magii v Británii

Markéta Musilová
29. 6. 2007 0:00
Pro koho je bestseller Jonathan Strange & pan Norrell
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Jonathan Strange & pan Norrell je bezesporu nejlepší anglický fantastický román za posledních sedmdesát let, rozplývá se na obalu bestselleru slavnější kolega Susanny Clarkové Neil Gaiman. Knihkupectví hřímají, že román je Harry Potter pro dospělé.

Taková euforie provází prvotinu britské autorky Susanny Clarkové. Svým způsobem se není čemu divit; od Harryho Pottera a Kamene mudrců fantasy literatura nezažila takový mediální zájem. Ani novinářům zazlívat, že zvolili právě srovnání s literární superstar J. K. Rowlingovou. Nejenže jejich romány jsou plné kouzel a čarodějů, ale i osudy tvůrkyň jsou si podobné.

Foto: Aktuálně.cz

Clarková se stala - podobně jako Rowlingová - hvězdou přes noc; zjevila se skoro z neznáma, na prvním díle pracovala deset let a pro debut si vybrala dnes populární téma magie - které však v době, kdy začala, zdaleka nezaručovalo úspěch.

První útržky příběhu Jonathana Strange a pana Norrella se začaly rodit v době, kdy působila jako lektorka v Bilbau.

"Měla jsem velmi živý sen," vzpomíná. "Zdálo se mi o muži oblečeném do šatů z 19. století, který v Benátkách hovoří s nějakými anglickými turisty. Měla jsem neodbytný pocit, že ho provází magie, že si pohrával s kouzly a vymklo se mu to z rukou."

Na těchto základech pak začala vytvářet příběh dvou největších anglických mágů, kteří nechtěně otevřeli třináctou komnatu.

Píše se rok 1807. Magie je na britských ostrovech již dávno zapomenutým řemeslem, které je předmětem hovorů podobně jako draci nebo elfové. Existují spolky mágů, ale jejich členové se magií zabývají teoreticky, čtou o ní a vedou bezzubé hovory.

Jejich snažení jsou navíc mařena sobectvím jistého pana Norrella, který nejenže se prohlašuje za jediného opravdového mága v zemi, ale k jejich nelibosti skupuje všechny dochované cenné knihy o magii.

J.K.Rowlingová
J.K.Rowlingová | Foto: ČTK

Na první pohled další z řady historických románů, který je ozvláštněn tajemnem. Postupně se však ukazuje, že právě magie bude hrát klíčovou roli; jako pan Norrell přesvědčuje veřejnost, že je skutečně praktikujícím mágem, tak čtenáři víc a víc vplouvají pod povrch historických kulis a ocitají se ve světě intrik, labyrintů a mnohdy humorných kouzel.

Jedna ze slovníkových definic varuje, že propojování paralelního světa se světem naším bývá vnímáno jako nežádoucí kontaminace žánru fantasy. To bychom ale museli vyškrtnout nejen román Clarkové, ale i ságu o Potterovi. Odhlédneme-li od nadpřirozených postav a schopností, jsou tato díla založena právě na propojení každodenní anglické reality s paralelním světem.

Zatímco Rowlingové světy jsou poměrně striktně odděleny a většina mudlovů nemá o nich potuchy, běžní obyvatelé světa Susanny Clarkové, kteří jako by vypadli z oka románům Charlese Dickense nebo Jane Austenové, o magii nejenže vědí, ale nadšeně jejích služeb využívají.

Právě v tom tkví největší plus Clarkové. Nejde jen o příběh, ale mnohem spíše o předmět zájmu. Jakoby by namísto dobrodružného románu napsala knihu o knize; jako by metarománovou formou oživila onu tajemnou knihu o magii z pera Krále Havrana - dávno ztracenou, kterou oba hlavní představitelé horečně hledají.

Jedna kniha, dvě grafické mutace
Jedna kniha, dvě grafické mutace | Foto: Ludvík Hradilek

Jejím cílem není vylíčit slávu a pád dvou mágů, ale spolu s nimi opravdu oživit magii v Británii. Pro tento účel jí výborně posloužil nástroj z odborné literatury: poznámky pod čarou. V jejím případě nejde o kusé vysvětlivky a doplnění; jejich prostřednictvím nabývá magický svět na důvěryhodnosti. Clarková cituje z neexistujících knih, předkládá životní osudy dávných mágů a "čerpá" ze starobylých pergamenů a tisků. 

Nesporným kladem je i důmyslná stylizace. Její Anglie 19. století si rozhodně nezadá s žádnou z knih jí milovaných klasiků. Je přesná, věrohodná, obohacená o skutečné postavy, události i reálie. Navíc je po jazykové stránce věrnou nápodobou tehdejšího stylu.

Jonathan Strange & pan Norrell je geniální mystifikací, směsicí klasického viktoriánského románu, gotického románu, pohádky a moderní fantasy literatury, která asi opravdu nemá v britské literatuře obdoby.

V čem pokulhává, je tempo. Ve srovnání s "mistrovskými" díly včetně Tolkiena působí rozvlekle. Chybí akce, popisné pasáže jsou zdlouhavé a poznámky pod čarou, byť chytré, děj spíše brzdí. Hlavně první třetina románu působí značně nudným dojmem a mnozí ho možná nedočtou. Tady se opět nelze vyhnout srovnání s Rowlingovou, která i u nejtlustších svazků dokázala udržet čtenářovu pozornost, navíc dětskou.

Otázkou tedy zůstává, komu je román určen. Dospělému čtenáři fantasy literatury zmlsanému bohatou nabídkou bude asi nejspíš vadit všechno to, čím se od ostatních děl liší. Spíše to vypadá na literární bonbónek pro ty, kteří ocení hru s jazykem a literárními styly. Kdo si nekoupí román jen kvůli magii a imaginárním světům, bude nadšen.

Jonathan Strange & pan Norrell, 704 stran, přeložil Viktor Janiš. Vydala Alman,  Brno 2007.

 

Právě se děje

Další zprávy