Kniha Mrtvý holky vyjde ve třech podobách: ilustrované vydání se bude prodávat za 328 korun, vydání bez ilustrací za 248 korun a 100 kusů bibliofilských výtisků bude - s grafickým listem a zabalené v dámských kalhotkách a v dřevěném pouzdře - za 600 korun.
Urban, který si umí držet image i pozici, na své výtvory tradičně dbá, knihy vypravuje jeho dvorní grafik Pavel Růt. Paměti poslance parlamentu měly dokonce podobu krabičky zápalek se škrtátkem a sirkou ve vazbě. Jako by vyzývala k následování hlavní postavy, která ve finální scéně podpálí parlament.
Desítka povídek v nové knize vznikala samostatně, některé se už objevily v časopisech u nás i v zahraničí.
"Povídka se musí napsat rychle, tedy aspoň v mém případě. To ale nebrání tomu, abych se k ní, jak už je jednou napsaná, ještě po léta nevracel a nevylepšoval ji. Název Mrtvý holky na tohle poukazuje - jakmile vyjdou povídky oficiálně, tedy v pěkně vypravené sbírce s vlastním ISBN, už se na ně sáhnout nedá, jsou už pro mě tabu, jsou to mrtvý holky," napsal Urban v Lidových novinách o knize z Arga, kde pracuje jako redaktor.
Povídky jsou seřazené podle doby vzniku: od bizarních jako Běloruska nebo Faun přes tragikomické mikropříběhy jako Smrtečka či Pražské Jezulátko až po "čistokrevné" horory, jako je Štědrá noc baronky z Erbannu nebo To strašný kouzlo podzimu.
Nová Urbanova kniha se ke čtenářům dostává po roce a půl od vydání jeho zatím posledního románu Santiniho jazyk. Mezitím ovšem vznikla novela Pole a palisáda - jako první český příspěvek do mezinárodního projektu Mýty iniciovaného britským nakladatelstvím Canongate. Urban tu popisoval příběh kněžny Libuše.
Historii ostatně "překládá" už od svého debutu. V roce 1998 začal kariéru mystifikačně parodickou prózou Poslední tečka za Rukopisy. Následovaly tituly Sedmikostelí, Hastrman, Paměti poslance parlamentu, Stín katedrály, Michaela a Santiniho jazyk.
V nich bravurní fabulátor mísí prvky vysoké literatury s postupy pokleslými, detektivními i hororovými; chybět nemohou vraždy ani jeho tradiční fatální ženy, po ecovsku přidává symboly, odkazy a souvislosti.
Z toho všeho postmoderně, ironicky i tajemně konstruuje zápletky, aby na konci sdělil romantické přesvědčení ne menší než to, že v minulosti měly stavby a věci smysl a řád, vertikálu.
Často k tomu užívá právě architekturu: v Santiniho jazyku, který nyní převádí do filmového scénáře, jde o hledání tajného symbolického "jazyka" česko-italského stavitele Jana Blažeje Santiniho-Aichla, který "gotizoval" barokní styl.
Psaní tak předcházejí důkladné rešerše; právě teď studuje pragensie pro psaní "asanačního" románu Lord Mord.
"Mé povídky nejsou o obyčejných lidech a jejich obyčejných životech, ty mě k psaní neinspirují. Baví mě bizarní stránky vztahu mezi ženou a mužem, a právě o nich mé povídky jsou," dodává Urban v LN.
